Syndrom krátkého střeva (SBS) je závažný stav, který vzniká, když tělo nemůže správně vstřebávat živiny z potravy kvůli chybějící nebo poškozené části tenkého střeva. Tento článek se zaměří na příznaky, diagnostiku a léčbu syndromu krátkého střeva u dětí.

Co je syndrom krátkého střeva?

Syndrom krátkého střeva je stav charakterizovaný snížením funkční plochy střeva pod minimum potřebné k trávení a vstřebávání živin. K tomuto snížení dochází nejčastěji v důsledku masivní resekce tenkého střeva, tedy chirurgického odstranění jeho části. Za normálních okolností dosahuje tenké střevo délky 6-7 metrů a hraje klíčovou roli při vstřebávání živin.

Příčiny vzniku SBS

Nejčastější příčinou SBS u dětí je chirurgické odstranění části střeva. Mezi další příčiny patří:

• Nekrotizující enterokolitida (zánětlivé onemocnění střev)
• Vrozené vady střeva (volvulus, atrézie, gastroschíza, aganglionóza)
• Crohnova choroba
• Trauma
• Malignita
• Radiace
• Mesenterická ischemie (nedokrvení střeva)
• Střevní píštěle (abnormální spojky mezi částmi střeva nebo mezi střevem a jinými orgány či povrchem těla)

Příznaky syndromu krátkého střeva

Projevy SBS se mohou lišit v závislosti na délce zbývajícího střeva, jeho funkčnosti a přítomnosti či nepřítomnosti ileocekální chlopně. Mezi hlavní příznaky patří:

• Průjem: Častá a řídká stolice, která může vést k dehydrataci a ztrátě elektrolytů. Průjem je jedním z nejčastějších symptomů v dětském věku. Je charakterizován častým vyprazdňováním řídké a vodnaté stolice, která může za určitých okolností obsahovat i příměs hlenu, krve a hnisu. Podle průběhu se průjem dělí na akutní a chronickou formu.
• Malabsorpce: Porucha vstřebávání živin, která vede k podvýživě, úbytku hmotnosti, retardaci růstu a zpomalení psychomotorického vývoje. Diagnostika přítomnosti malabsorpce (narušené vstřebávání živin z potravy) se provádí 3-5denním sběrem stolice na tuk k potvrzení steatorey (nadměrná přítomnost tuku ve stolici, normální obsah tuku je do 6 g/24 hod.), dále stanovením sérové koncentrace železa, vitaminu B12 a kyseliny listové v erytrocytech, které jsou obvykle při malabsorpci sníženy.
• Dehydratace: Nedostatek tekutin v těle způsobený průjmem a malabsorpcí.
• Elektrolytová nerovnováha: Ztráta elektrolytů (sodík, draslík, hořčík) v důsledku průjmu a malabsorpce.
• Podvýživa: Nedostatek živin, který vede k úbytku hmotnosti, svalové slabosti a dalším zdravotním problémům.
• Únava a slabost: Důsledek nedostatku energie a živin.

Diagnostika syndromu krátkého střeva

Diagnóza SBS se obvykle stanovuje na základě:

Čtěte také: Co jíst při IBS

• Anamnézy: Zjištění informací o pacientově historii onemocnění, operacích a příznacích. Pacient po prodělaném inzultu, nejčastěji ztrátové střevní operaci není schopen dosáhnout soběstačnosti střeva po zátěži stravou a tekutinami.
• Fyzikálního vyšetření: Posouzení celkového stavu pacienta a přítomnosti známek podvýživy a dehydratace.
• Laboratorních testů: Krevní testy (stanovení hladiny elektrolytů, vitaminů, minerálů, albuminu), vyšetření stolice (množství tuku, přítomnost bakterií a parazitů).
• Zobrazovacích metod: Rentgenové vyšetření, ultrazvuk, CT vyšetření, endoskopie (rektoskopie a kolonoskopie).

Léčba syndromu krátkého střeva

Cílem léčby SBS je zlepšit vstřebávání živin, minimalizovat příznaky a zajistit adekvátní výživu a hydrataci. Léčba je komplexní a zahrnuje:

Dietní opatření

• Enterální výživa: Podávání speciální výživy přímo do trávicího traktu sondou (nazogastrická, gastrostomická, jejunostomická). Enterální výživa by měla být zahájena časně, navyšována opatrně, ale postupně tak rychle, jako jak to pacient toleruje.
• Parenterální výživa: Podávání výživy přímo do krevního řečiště, pokud enterální výživa není dostatečná. Parenterální výživa je nutná k podávání umělé výživy a/nebo hydratace nitrožilně. Při dlouhodobém podávání parenterální výživy je vhodné snížit intravenózní příjem lipidů ke snížení rizika onemocnění jater asociovaného se selháním střeva (intestinal failure-associated liver disease, IFALD).
• Úprava stravy: Individuální úprava stravy s ohledem na toleranci pacienta a rozsah střevní resekce. Děti profitují ze stravy bohaté na tuky, kdy tuky zajišťují 40-50 % celkového denního energetického příjmu (tomu odpovídá i složení mateřského mléka kojeneckých formulí). Tuk má relativně nízkou osmolaritu a vysoký energetický obsah. Podporuje střevní adaptaci a zlepšuje toleranci stravy.

Farmakologická léčba

• Léky proti průjmu: Loperamid ke zmírnění chronického průjmu s vysokými odpady ze stomie/stolicí, mezi nežádoucí účinky patří bakteriální přerůstání a kontraindikací je akutní gastrointestinální infekce (zejm.
• Inhibitory protonové pumpy: Ke snížení produkce žaludeční kyseliny a zlepšení vstřebávání živin.
• Antibiotika: K léčbě bakteriálního přerůstání v tenkém střevě (SIBO).
• Hormonální léčba: Analoga GLP-2 (např. teduglutid) ke stimulaci růstu střevní sliznice a zlepšení vstřebávání živin.

Chirurgická léčba

• Prodloužení střeva: Různé chirurgické techniky k prodloužení zbývajícího střeva a zvětšení absorpční plochy.
• Transplantace střeva: V závažných případech, kdy ostatní metody léčby selhávají.

Komplikace syndromu krátkého střeva

Mezi možné komplikace SBS patří:

• Dehydratace a elektrolytová nerovnováha
• Podvýživa a růstová retardace
• Onemocnění jater asociované s parenterální výživou (IFALD)
• Bakteriální přerůstání v tenkém střevě (SIBO)
• Tvorba ledvinových kamenů (hyperoxalurie)
• Žlučové kameny (cholelitiáza)
• Zánět pobřišnice (peritonitida)
• Selhání střeva a nutnost transplantace

Prognóza syndromu krátkého střeva

Prognóza SBS závisí na mnoha faktorech, včetně délky a funkčnosti zbývajícího střeva, přítomnosti komplikací a účinnosti léčby. U některých dětí se může střevo adaptovat a postupně se zlepšit vstřebávání živin, což umožní snížení nebo ukončení parenterální výživy. U jiných dětí může být SBS celoživotním onemocněním vyžadujícím dlouhodobou léčbu a podpůrnou péči.

Život se syndromem krátkého střeva

Život s SBS může být náročný, ale s adekvátní léčbou a podpůrnou péčí mohou děti s tímto onemocněním vést plnohodnotný život. Důležitá je spolupráce s multidisciplinárním týmem specialistů (pediatr, gastroenterolog, nutriční terapeut, chirurg) a podpora rodiny a blízkých.

Čtěte také: Syndrom polycystických ovarií a hubnutí

Čtěte také: Jak se stravovat při Gilbertově syndromu?