Body Mass Index (BMI) je široce používaný ukazatel, který pomáhá posoudit, zda máte zdravou váhu vzhledem k vaší výšce. V tomto článku se podíváme na to, jak vypočítat BMI pomocí Excelu, včetně vzorců, postupů a interpretace výsledků.

Co je BMI a proč ho počítat?

BMI neboli Body Mass Index je vyjádřením vztahu mezi tělesnou hmotností a výškou jedince. Je to jednoduchý index, který se vypočítá z vaší hmotnosti a výšky. Používá se ke klasifikaci dospělých do kategorií podváhy, normální váhy, nadváhy a obezity. Hodnoty BMI jsou nezávislé na věku a pohlaví, ačkoli zde použitá stupnice BMI je vhodná pouze pro dospělé ve věku 20-65 let. Samotné BMI ale k určení vypovídajících výsledků nestačí. Rozhodující je složení vašeho těla, tedy kolik tuku a aktivní svalové hmoty v těle máte.

BMI se počítá podle vzorce:

BMI = hmotnost (kg) / výška (m)²

Výpočet BMI vám může pomoci:

• Posoudit riziko zdravotních problémů: Vyšší BMI je spojeno s vyšším rizikem srdečních onemocnění, diabetu 2. typu, některých druhů rakoviny a dalších zdravotních problémů.
• Monitorovat změny v tělesné hmotnosti: Pravidelné sledování BMI vám může pomoci sledovat, jak se vaše váha mění v průběhu času.
• Stanovit cíle pro zdravý životní styl: Pokud máte nadváhu nebo obezitu, výpočet BMI vám může pomoci stanovit si realistické cíle pro hubnutí.
• Zjistit, jaká je hodnota vašeho BMI: Poznáte tak, zda máte ideální tělesnou váhu vůči své výšce.

Výpočet BMI v Excelu: Krok za krokem

Excel je skvělý nástroj pro výpočet BMI, protože umožňuje snadno zadávat data, používat vzorce a vizualizovat výsledky. Následující kroky vám ukážou, jak na to:

Čtěte také: Jak vypočítat BMI v Excelu?

1. Příprava tabulky:
   • Otevřete nový sešit v Excelu.
   • Do buňky A1 zadejte "Hmotnost (kg)".
   • Do buňky B1 zadejte "Výška (m)".
   • Do buňky C1 zadejte "BMI".
   • Do buňky D1 zadejte "Kategorie".
   • Do sloupce A začněte zadávat hodnoty hmotnosti v kilogramech.
   • Do sloupce B začněte zadávat hodnoty výšky v metrech.
2. Vzorec pro výpočet BMI:
   • Do buňky C2 zadejte následující vzorec: =A2/(B2*B2) nebo =A2/B2^2. Tento vzorec vypočítá BMI pro danou hmotnost a výšku.
   • Stiskněte Enter. V buňce C2 se zobrazí vypočítané BMI.
   • Klikněte na buňku C2 a přetáhněte malý čtvereček v pravém dolním rohu buňky dolů, abyste zkopírovali vzorec do dalších řádků. Tímto způsobem vypočítáte BMI pro všechny zadané hodnoty hmotnosti a výšky.
3. Kategorizace BMI:
   • Pro automatické zařazení do kategorií dle BMI můžete použít funkci KDYŽ (IF).
   • Do buňky D2 zadejte následující vzorec: =KDYŽ(C2<18,5;"Podváha";KDYŽ(C2<25;"Normální váha";KDYŽ(C2<30;"Nadváha";"Obezita")))
   • Tento vzorec testuje hodnotu BMI v buňce C2 a přiřazuje odpovídající kategorii:
     • Podváha: BMI < 18,5
     • Normální váha: 18,5 ≤ BMI < 25
     • Nadváha: 25 ≤ BMI < 30
     • Obezita: BMI ≥ 30
   • Stejně jako u výpočtu BMI, přetáhněte čtvereček v pravém dolním rohu buňky D2 dolů, abyste zkopírovali vzorec do dalších řádků a automaticky kategorizovali všechny vypočítané hodnoty BMI.
4. Formátování tabulky (volitelné):
   • Vyberte celou tabulku (včetně záhlaví).
   • Na kartě "Domů" klikněte na "Formátovat jako tabulku" a vyberte si styl, který se vám líbí.
   • Můžete také upravit formát čísel (např. počet desetinných míst) kliknutím pravým tlačítkem na sloupec s BMI a výběrem "Formát buněk".

Vlastní funkce (Add-In) pro výpočet BMI v Excelu

Pro ještě větší pohodlí si můžete vytvořit vlastní funkci pro výpočet BMI v Excelu pomocí VBA (Visual Basic for Applications). Tato funkce bude uložena jako doplněk (Add-In) a bude k dispozici ve všech sešitech. Excel Add-In je soubor, který obsahuje kód jazyka VBA pro přidání další funkce Excelu, která ve výchozím nastavení neexistuje. Tento soubor je uložen ve formátu .xlam a vždy se načte při spuštění Aplikace Excel. Každá Add-In, která je nainstalovaná v Excelu, ale bude vždy spuštěna, když excel spustíte. Načítání v Excelu může trvat déle než v Excelu bez doplňku. Pokud už tuto Add-In nepotřebujete, můžete jednu nebo více z nich odinstalovat. Postup je téměř stejný jako při instalaci doplňku.

1. Otevření Visual Basic Editoru (VBE):
   • Stiskněte klávesovou zkratku Alt + F11. Tím se otevře okno VBE.
2. Vložení nového modulu:
   • V okně VBE klikněte na "Vložit" > "Modul".
3. Vložení kódu funkce:
   • Do nového modulu vložte následující kód:

Function BMI(hmotnost As Double, vyska As Double) As Double BMI = hmotnost / (vyska * vyska)End Function

4. Uložení jako Add-In:
   • V okně VBE klikněte na "Soubor" > "Uložit jako".
   • V poli "Název souboru" zadejte název pro váš doplněk (např. "BMI_vypocet"). Do pole Název souboru zadejte název, který chcete pojmenovat.
   • V rozevíracím seznamu "Uložit jako typ" vyberte "Doplněk aplikace Excel (*.xlam)". Jako typ souboru zvolte excelový Add-In formát (.xlam).
   • Soubor Add-In můžete uložit, kam budete chtít. Pokud ale chcete, aby byl uvedený v excelovém bulit-inu, měli byste ho uložit do výchozího umístění. Uložte soubor do složky, kde chcete mít doplňky uloženy. Pro standardní umístění doplňků je to obvykle: C:\Users\<uživatelské_jméno>\AppData\Roaming\Microsoft\AddIns
   • Zavřete okno VBE. Až do tohoto kroku jsme dokončili vytváření vlastní funkce, která je uložená v excelovém souboru Add-In. Zavřete okno VBE a vraťte se do Excelu.
5. Instalace doplňku:
   • V Excelu klikněte na "Soubor" > "Možnosti".
   • V dialogovém okně "Možnosti aplikace Excel" klikněte na "Doplňky". V dialogovém okně Možnosti aplikace Excel klikněte na kartu Add-Ins.
   • V dolní části okna vyberte z rozevíracího seznamu "Spravovat" možnost "Doplňky aplikace Excel" a klikněte na "Přejít".
   • V dialogovém okně "Doplňky" zaškrtněte políčko vedle názvu vašeho doplňku (např. "BMI_vypocet") a klikněte na "OK". V dialogovém okně Add-Ins vyhledejte Add-In, do kterého chceme nainstalovat (v tomto případě je to výpočet BMI), a ujistěte se, že políčko výpočet BMI není zaškrtnuté. Tento krok se použije u souboru, který je uložen ve výchozím umístění Add-Ins. Pokud chcete nainstalovat Add-In, které jsou uložené v jiném umístění, měli byste v dialogovém okně Add-Ins kliknout na tlačítko Procházet.
6. Použití vlastní funkce:
   • Nyní můžete použít vlastní funkci "BMI" v libovolné buňce v Excelu. Například, pokud máte hmotnost v buňce A2 a výšku v buňce B2, můžete do buňky C2 zadat vzorec =BMI(A2;B2) pro výpočet BMI. Teď můžeme použít vlastní funkci, kterou jsme vytvořili. Pokud chcete tuto funkci BMI otestovat, napište do buňky B1: =BMI(55;170) a pak stiskněte Enter. Pokud je výsledek 19,03, znamená to, že naše vlastní funkce funguje dobře.

Interpretace výsledků BMI

Po výpočtu BMI je důležité interpretovat výsledek. Následující tabulka ukazuje standardní kategorie BMI pro dospělé:

Kategorie	BMI (kg/m²)
Podváha	< 18,5
Normální váha	18,5 - 24,9
Nadváha	25 - 29,9
Obezita (1. stupně)	30 - 34,9
Obezita (2. stupně)	35 - 39,9
Obezita (3. stupně)	≥ 40

Často odpovídáme na dotaz, jaká je zdravá váha. Termín „zdravá váha” a její definice oficiálně neexistuje. Nicméně při hodnotách BMI v rozmezí 18,5-24,9 je vaše tělesná váha v intervalu, který nazýváme jako optimální váha, a to vzhledem k vaší výšce.

Je důležité si uvědomit, že BMI je pouze orientační ukazatel a nemusí být přesný pro všechny. Například, svalnatí lidé mohou mít vyšší BMI, i když nemají nadváhu. Dva lidé se stejnou hodnotou BMI mohou mít naprosto jinak tvarované tělo. Protože ale nezohledňuje další faktory, nelze se jím bezhlavě řídit. BMI výpočet je pouze orientačním ukazatelem. Dokáže nastínit, zda má člověk podváhu, optimální váhu, nebo nadváhu. Samotné BMI ale k určení vypovídajících výsledků nestačí. Důležitým ukazatelem je především tuk v oblasti pasu a boků. Poměr těchto hodnot neboli WHR index slouží k určení břišní obezity. Ta je silně spojená s břišním tukem, zejména však s útrobním (VFA). Podívejte se, co je WHR index a proč je důležité ho do výpočtu přidat.

BMI také nezohledňuje věk, pohlaví a etnický původ. Index tělesné hmotnosti neboli Body Mass Index může být vodítkem při určování vaší ideální váhy. Napoví vám, jak jste na tom se svou váhou v poměru ke své výšce.

Čtěte také: Tepová frekvence při hubnutí

Co na vás „práskne” BMI index

Index tělesné hmotnosti neboli Body Mass Index může být vodítkem při určování vaší ideální váhy. Napoví vám, jak jste na tom se svou váhou v poměru ke své výšce.

Proč je lepší v BMI kalkulačce vyplnit také obvod pasu a boků?

Viscerální tuk (VFA)Vnitřní útrobní tuk je biochemicky aktivní. Svou aktivitou má negativní vliv na celý organismus. Funkcí připomíná žlázu s vnitřní sekrecí, která vypouští do těla škodlivé látky. Tyto látky poškozují imunitní systém a mohou způsobit chronické záněty nebo rakovinu. Přebytkem viscerálního tuku dochází ke zpomalení metabolismu, což má za následek přibírání na hmotnosti.

Poškozeny jsou i inzulínové receptory, dojde k inzulínové rezistenci. Následně vzniká onemocnění diabetes mellitus 2. typu. Útrobní tuk se také významně podílí na zvyšování hladiny cholesterolu. Jeho tukové buňky snadněji pronikají do krve než ty z podkožního tuku. Určitou míru viscerálního tuku je nejsnadnější zjistit pomocí antropometrických měření obvodu pasu a poměru obvodů pas/boky. K hromadění tuku v této oblasti jsou náchylnější muži.

Díky obvodu pasu a boků dokážeme zjistit:

• Jaký typ postavy máte.
• Jestli vás ohrožuje strašák jménem viscerální tuk.
• Zda vám hrozí zdravotní rizika, případně jaká (vyšší náchylnost k civilizačním onemocněním jako jsou vysoký krevní tlak, diabetes, ateroskleróza a infarkt myokardu).

ABSI - Index tvaru tělaABSI - A BODY SHAPE INDEX - je daleko přesnější než všeobecně používaný index BMI. ABSI totiž zohledňuje také obvod pasu. Může také informovat o množství VFA (viscerálního) tuku v těle. Dokáže odlišit, do jaké míry se na tělesné hmotnosti podílí tuk a do jaké svaly. Díky tomu může tento index určit míru rizika onemocnění na nemoci spojené s obezitou.

Čtěte také: Ideální váha a BMI

Věděli jste, že? Podle Světové zdravotnické organizace mají lidé s postavou ve tvaru jablka (výrazně větší obvod břicha než boků) mnohem větší zdravotní rizika než lidé s postavou ve tvaru hrušky (širší boky než pas).

Doplňkové informace a upozornění

• BMI pro děti a dospívající: Pro děti a dospívající se používají specifické BMI grafy, které berou v úvahu věk a pohlaví. Klasická BMI kalkulačka je pro děti vhodná pouze pro osoby starší 18 let. Pro výpočet ideální váhy u dětí je potřeba kromě klasického BMI vyhledat také percentilové grafy, které jsou běžně dostupné na internetu. Mějte na paměti, že doporučené hodnoty z kalkulačky nejsou v dětském věku klíčové. Při posouzení obezity dětí je vhodné pracovat s percentilovými grafy. Věk je zásadním faktorem výpočtu BMI u dětí a mládeže.
• Obvod pasu: Pro přesnější posouzení rizika srdečně-cévních onemocnění se doporučuje měřit i obvod pasu.
• Konzultace s lékařem: Pokud máte obavy ohledně své váhy nebo BMI, konzultujte se svým lékařem. Pokud vám naše kalkulačka BMI sděluje výsledky, se kterými se neztotožňujete, obraťte se na naši výživovou poradnu. Společně rozeberete výsledky vašeho BMI indexu a zjistíte možná úskalí. Rádi se vám budeme věnovat individuálně.
• Výjimky: Dokonce i mezi dospělými nad 18 let se najdou výjimky, u kterých hodnota Body Mass Indexu poněkud zkresluje realitu. Jedná se zpravidla o silové sportovce a těhotné ženy.

Další využití Excelu pro analýzu dat

Excel nabízí mnoho dalších funkcí pro analýzu dat, včetně statistických funkcí, grafů a kontingenčních tabulek. Můžete například použít Excel k výpočtu kvartilů, průměrů a dalších statistických ukazatelů pro soubor dat. Po označení vstupní tabulky vytvoříte graf příkazem karty Vlořit - Grafy. Nový graf lze vytvořit na aktuálním listu nebo na novém listu. Po vytvoření grafu jej můžete snadno formátovat pomocí Nástrojů grafu na kartách Formát, Rozložení a Návrh. Každý graf je tvořen skupinou objektů. Mezi objekty patří osy, legenda, popisky, hodnoty a další prvky. Pokud by vám základní formátování ve stylech grafů nevyhovovalo, lze v grafu vybrat jakýkoli prvek a jednoduše jej změnit. Výběr probíhá nejlépe myší a poté stačí na prvku kliknout pravým tlačítkem a zvolit příkaz Formát a příslušný název prvku (např. Pokud potřebujete graficky zobrazovat hodnotově zásadně odlišné údaje, např. koeficienty vůči zaznamenaným údajům, můžete jednu datovou řadu proporčně zvýšit nebo snížit. Toto provedete měřítkem na vedlejší osy. Při odhadování budoucích stavů je možno k jednotlivým datovým řadám grafu přidat spojnici trendu. Při vkládání spojnice trendu je často vhodné v grafu zobrazit rovnici regrese, která trend definuje. Pro její zobrazení klikněte pravou myší na zobrazený trend a vyberte příkaz Formát spojnice trendu.

• Kvartily: Kvartily rozdělují uspořádaný soubor dat do čtyř stejně velkých částí.
• Funkce SVYHLEDAT: Funkce SVYHLEDAT (VLOOKUP) je užitečná pro vyhledávání hodnot v tabulce.

Základy práce s Excelem pro výpočty a analýzu

Pro efektivní využití Excelu pro výpočet BMI a další analýzy je užitečné znát některé základní principy a funkce:

• Pracovní plocha: Pracovní plocha tabulkového procesoru (tabulka) je rozdělena mřížkou na jednotlivé buňky. Každá buňka je v tabulce jednoznačně určena svojí adresou, např. buňka s adresou A1 se nachází ve sloupci A na 1. řádku. Nad pracovní oblastí je vstupní řádka která slouží ke vkládání dat a vzorců do buněk. Text a čísla je samozřejmě možné vkládat rovnou do buněk v pracovní oblasti. Vzorec, funkci nebo nějaký komplikovanější údaj zadáváta přes vstupní řádek. Potřebujeme-li se dostat mimo zobrazenou oblast pracovní plochy, použijeme klávesy PgUp a PgDn pro pohyb nahoru/dolu nebo posuvníky.
• Vkládání dat: Datum a čas, například únor 2003, 13. 8. Vzorce, začínají vždy =. Poté, co do buňky vložíte jakýkoli data, proběhne jejich kontrola. Pokud vložíte text, buňka se automaticky zarovná vlevo. Pokud vložíte jakékoli číslo, buňka se opět automaticky zarovná, nyní vpravo.
• Označování buněk: Buňky se označují nejčastěji myší. Stačí přidržet levé tlačítko myší a táhnout požadovaným směrem. Alternativou může být označování přes klávesnici, kdy lze použít stisk SHIFT+kurzorové šipky. Pro nesouvislé označování buněk nebo oblastí buněk přidržíte CTRL a klasicky označujete.
• Přesun a úprava buněk: Pro přesun buňky nebo skupiny buněk stačí buňku nebo skupinu chytit za hranu a přesunout na požadované místo. Šířku sloupců a výšku řádků změníte přetažením za přechodové místo mezi sloupcem nebo řádkem. Řádky se vždy vkládají nad pozici aktuální buňky, sloupce zase vždy nalevo do pozice aktuální buňky. Lze tak provést např. klávesovou zkratkou CTRL+Plus, pro odstranění zase CTRL+Minus.
• Práce s listy: Mezi listy se přepínáte v pravé dolní části obrazovky. názvu přebarvit přes příkaz Barva Karty. List lze uchopením za jeho název přesunout, případně s přidrženou klávesou CTRL vytvořit jeho identickou kopii.
• Otevírání a vytváření souborů: Pro otevírání excelového souboru lze použít nabídku Soubor, volbu Otevřít (File, Open), kde lze snadno vybrat příslušný soubor. Pokud máte v úmyslu vytvářet nový excelový soubor, je vhodné nahlédnout do šablon. Šablony jsou připravené vzory dokumentů nebo tabulek, do kterých zadáte vlastní údaje.
• Kopírování dat: Pro kopírování mezi Excelem a dalšími aplikacemi lze použít běžné zkratky CTRL+C (kopírování), CTRL+X (vyjmutí) a CTRL+V (vložení). Přes schránku, např.
• Vzorce a funkce: Zapíšeme-li do buňky určitý vzorec, zobrazí se v sešitu Excel jeho výsledek. Vzorce mohou obsahovat čísla, matematické operátory, odkazy na buňky a vestavěné funkce, které vypočítávají určitou hodnotu. Excel ukládá do buňky původní podobu vzorce; tu ale uvidíme jen v řádku vzorců, zatímco na místě buňky se ukazuje výsledek. Vzorce mohou obsahovat také odkazy na buňky - například A1 nebo B5 - které se chovají podobně jako neznámé v matematickém vztahu a jež můžeme kombinovat s ostatními prvky (čísly, operátory a funkcemi). Každý nový odkaz se zvýrazní jinou barvou okraje a přehledně tak naznačuje skladbu celého vzorce; odkazovanou buňku snadno změníme přetažením.
• Vyplňování řad: Začneme tím, že např. první dvě buňky vyplníme hodnotami (např. 1 a 2). Pak obě označíme (např. známým způsobem myší nebo Shift + šipky). Chytíme myší černý čtvereček v pravém dolním rohu orámování buněk (ouško buňky) a táhneme dolu. Po dokončení tažení si můžeme ještě z místní nabídky vybrat, zda chceme celou řadu vyplnit jednou hodnotou (podle na začátku označených buněk) - Kopírovat buňky nebo zda necháme Excel doplnit za nás hodnoty řady - Vyplnit řady. Také můžeme do buněk zkopírovat jen parametry formátování - Pouze vyplnit formáty, tj. nevkládat data, jen informace o typu a velikosti písma, apod.
• Odstraňování dat: Údaje z buněk odstraňujeme klávesou Delete.
• Vkládání rovnic: Pokud píšete běžný text, nemůžete rychle vložit rovnici kliknutím. Zkuste zmáčknout Alt+= aby se editor rovnic v prostředí Excel 2007/20010 aktivoval. Asi nejčastější věcí, kterou budeme potřebovat, jsou horní a dolní indexy a psaní zlomků. Stačí napsat a/b a po stisknutí mezerníku se vytvoří zlomek. Zápis n^2 udělá z dvojky horní index a zápis k_i udělá z i dolní index.
• Formátování tabulky: Ideální excelová tabulka by měla mít záhlaví, tedy řádek, který jasně pojmenovává, jaký typ dat se v konkrétním sloupci nachází. Záhlaví by mělo být vždy na jeden řádek. Použijete-li příkaz Formátovat jako tabulku, který se nachází v pásu karet na záložce Domů, můžete tak vzhledně naformátovat v Excelu oblast buněk. Tento příkaz přidává k záhlaví sloupců záhlaví a mění chování sloupců i řádků, které s tímto seznamem sousedí. Konkrétně postupujte tak, že nejprve oblast buněk, kterou budete chtít naformátovat v podobě tabulky, vyberete, a to včetně řádku se záhlavím. Abyste odstranili všechny ostatní funkce, které Excel automaticky přidává do oblasti buněk s daty, ponechte tuto oblast buněk vybranou. Následně klepněte na nabídku Nástroje tabulky a poté na záložku Návrh, kde vyberte položku Převést na rozsah. Když se vás Excel zeptá, zdali chcete převést tabulku na normální oblast, odpovězte. Tato operace odstraní ze záhlaví sloupců filtry a odstraní i veškeré další funkce spojené s tabulkou. Styl buňky je uložené formátování, často rozsáhlejší, které lze snadno aplikovat výběrem z nabídky. Podmíněné formátování je velmi jednoduchým nástrojem pro zvýrazňování klíčových údajů v buňkách. Pro správné použití je vždy nutné vybrat buňku nebo oblast buněk. Lze vytvářet vlastní podmínky, které nebudou závislé na obsahu buněk, ale na výsledcích vzorců.
• Adresování buněk: Při tvorbě vzorců nebo funkcí je nutné znát typy adresování buněk. Relativní adresování buněk je výchozí. Absolutně adresovaná buňka se ve vzorci při kopírování nemění. Např. Smíšená adresace buněk způsobuje, že při změně buňky ve vzorci se změní pouze jedna část adresy a druhá zůstává konstatní. Typ adresace ovlivníte přidáním znaku $ (dolaru). Je možné jej nejjednodušeji přidat funkční klávesou F4. Do buňky vložíte rovnítko, určíte první vstupní buňku, a pokud má být absolutně nebo smíšeně adresovaná, zmáčknete F4.

Analytické nástroje Excelu

Excel nabízí mnoho dalších analytických nástrojů. Tyto nástroje ale nejsou běžně přístupné, je nutné je aktivovat. Seznamy jsou tabulky, typicky uspořádané pro jejichž správu nabízí Excel řadu nástrojů. Musí být souvislé (tj. tabulka nesmí být rozdělena prázdným řádkem nebo prázdným sloupcem). Většina nástrojů pro práci se seznamy se odvolává na názvy sloupců tabulek (popisky sloupců, které musí být jen v jednom řádku). Některé nástroje (např. V nástrojích pro práci se seznamy se používá terminologie převzatá z databázových programů.

• Řazení: Pokud řadíme databázi podle hodnot jednoho pole (např. podle data narození), stačí umístit kurzor kamkoli do dat příslušného sloupce a na kartě Domů, ve skupině Úpravy, klepnout na tlačítko Seřadit a filtrovat (text, číslo, datum, log. Složitější řazení (např. skupinky podle bydliště pak potřebujeme seřadit podle prospěch), tedy seřadit podle hodnot více polí, pak na kartě Data, ve skupině Seřadit a filtrovat - Seřadit. Excel otevře dialogové okno se třemi rozbalovacími seznamy. V prvním z nich program zobrazuje názvy polí seznamu. V druhém rozbalovacím seznamu v řádku Seřadit podle vybíráme způsob řazení. Ve třetím určujeme řazení vzestupné nebo sestupné.
• Filtrování: V tabulce můžeme zobrazit jen ty řádky, ve kterých je potřebná informace. Jejich výběr, umožňují tzv. filtry. Pokud chceme použít automatický filtr, umístíme aktivní buňku kamkoliv do seznamu, a na kartě Data, ve skupině Seřadit a filtrovat, klepneme na tlačítko Filtr. Rozbalovací šipka v záhlaví tabulky nabízí možnosti řazení (první tři řádky rozbalené nabídky) a/nebo filtrování výběr řádků tabulky. Vybírat řádky můžeme podle hodnot nebo barev buněk tohoto pole. Příkazy, které budou v rozbalené nabídce, se mění podle vlastností (formát buněk) a hodnot buněk (číslo, text, datum) sloupce, ve kterém jsme nabídku rozbalili. Políčko zaškrtáváme/vyprazdňujeme klepnutím myší. Volbu potvrdíme klepnutím na OK (Např. Podmínku můžeme také zadat pomocí dalších možností, které najdeme v rozbalené nabídce automatického filtru. Kdybychom např. vybírali ze seznamu osoby narozené po roce 1990, klepli bychom u sloupce Rok narození na rozbalovací šipku, vjeli na řádek Filtry čísel a vybrali srovnání Větší než. Otevře se dialogové okno, ve kterém bude v prvním poli prvního řádku vybráno srovnání je větší než.
• Rozšířený filtr: Pokud potřebujeme vybrat data z tabulky a vytvořit z nich novou tabulku (vybrat z původní tabulky nejen záznamy ale i pole), můžeme použít Rozšířený filtr. Oblast kritérií tvoříme mimo původní seznam napíšeme vedle sebe názvy těch polí, podle jejichž hodnot budeme vybírat. Názvy musí být naprosto stejné jako v původním seznamu, proto je lepší je z původní tabulky zkopírovat. Pod názvy polí pak píšeme podmínky pro výběr záznamů. Při zadávání podmínek výběru se používají znaky =, <, > a jejich kombinace <=, >=, <>. Pokud do podmínek píšeme texty, program nerozlišuje velikost písmen. Pokud vytvoříme kriteriální tabulku, můžeme přistoupit k výběru. Aktivní buňku umístíme do filtrované tabulky a na kartě Data, ve skupině Seřadit a filtrovat, klepneme na tlačítko Upřesnit . Oblast seznamu je tabulka, ze které vybíráme. Pokud z původního seznamu vybíráme nejen řádky, ale i sloupce, musíme podobně jako u kriteriální tabulky mimo původní seznam zadat názvy vybíraných polí (opět musí být úplně stejné, takže nejlépe zkopírováním). Např.
• Databázové funkce: Funkce, která vyhledá největší z čísel v poli databáze vyhovující danému kritériu (např. - Databáze je oblast buněk, která tvoří seznam nebo databázi. - Pole určuje, který sloupec, který je ve funkci používán. - Kritéria je oblast buněk, která obsahuje zadaná kritéria.
• Absolutní a relativní odkaz: Absolutní a relativní odkaz ve vzorci.
• Finanční funkce: Syntax: BUDHODNOTA(sazba;období;splátka;souč_hod;typ). Syntax: PLATBA(sazba;pper;souč_hod;bud_hod;typ). Zjednodušeně řešeno, tento nástroj umí např. odpovědět na otázku, jaká by byla pravidelná výše splátky, jestliže si chceme půjčit např. 1 000 000 Kč.
• Citlivostní analýza: Nástroj Tabulka lze použít pro tzv. citlivostní analýzu. Tento nástroj dokáže analyzovat jeden nebo více vzorců a zobrazit variantní výsledky k různým krokům vstupů (tzv. citlivostním krokům). Nástroj se hodí při rozsáhlých analýzách, kdy šetří čas tvorby variantních výpočtů. Citlivostní analýzu lze provádět s jednou proměnnou, při které je možno analyzovat jeden nebo více výpočtů, nebo pro dvě proměnné, při které lze ale analyzovat pouze jeden výpočet. Citlivostní analýzu předvádíme mj.