Umělá sladidla jsou látky, které napodobují sladkou chuť cukru, ale obvykle obsahují mnohem méně kalorií, nebo dokonce žádné. Tato vlastnost je činí populárními v potravinářství pro snížení energetického obsahu potravin a nápojů při zachování přijatelné chuti. V průběhu let se umělá sladidla stala předmětem mnoha diskusí a kontroverzí, přičemž některé studie naznačovaly potenciální zdravotní rizika, zatímco jiné je označují za bezpečné při dodržování doporučených dávek. Tento článek si klade za cíl poskytnout komplexní přehled o různých druzích umělých sladidel, jejich vlastnostech, bezpečnosti a potenciálním využití.
Chuť a Vnímání Sladkosti
Každý člověk má na jazyku v průměru 2 až 8 tisíc chuťových receptorů, které se nazývají chuťové pohárky. Tyto receptory vyhodnocují chuťové vjemy, jako jsou sladká, slaná, hořká, kyselá a umami. Když konzumujeme jídlo bohaté na cukry, molekuly cukru se vážou na chuťové pohárky pro sladkou chuť, což vede k vyslání signálu do mozku a následnému vnímání sladké chuti. Geneticky jsme naprogramováni preferovat sladké a slané potraviny, protože v minulosti tyto chutě signalizovaly nutričně bohaté jídlo.
Nicméně, po celém internetu koluje velké množství tvrzení o umělých sladidlech, často negativních nebo smyšlených. Co na to vědecký výzkum a oficiální organizace?
Bezpečnostní Hodnocení Umělých Sladidel
V Evropské unii procházejí všechna umělá sladidla před použitím důkladným posouzením zdravotní nezávadnosti Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Při posuzování se berou v potaz toxikologické studie na zvířatech, které se poté převedou na lidskou populaci. EFSA také stanoví tzv. přijatelnou denní dávku - ADI (Acceptable Daily Intake), která udává množství sladidla, které je bezpečné pro každodenní konzumaci v průběhu celého života. Umělá sladidla prošla i posouzením jejich vlivu na výskyt rakoviny, přičemž i z tohoto hlediska byla označena relevantními institucemi za bezpečná.
Díky důkladnému schvalovacímu procesu umělých sladidel před jejich použitím v potravinářství se nemusíme přehnaně obávat jakýchkoliv nežádoucích účinků při dodržování přijatelných denních dávek (ADI). Z důvodu vysoké sladivosti se navíc umělá sladidla vyskytují v potravinách a nápojích jen ve velmi malých koncentracích a zdaleka se nepřibližují množství, které se běžně používá ve studiích na zvířatech při posuzování bezpečnosti.
Čtěte také: Maltitol – umělé sladidlo
Druhy Umělých Sladidel
Na trhu existuje několik druhů umělých sladidel, z nichž každé má své specifické vlastnosti a použití. Mezi nejběžnější patří:
Aspartam (E951)
Aspartam je jedním z nejvíce očerňovaných a kontroverzních sladidel. Byl objeven roku 1965 chemikem Jamesem Schlatterem při hledání léku na žaludeční vředy. Aspartam je přibližně 200x sladší než sacharóza (řepný cukr) a skládá se ze dvou aminokyselin - fenylalaninu a kyseliny asparagové, které se běžně vyskytují v přírodě. I když je energetická hodnota aspartamu 4 kcal (17 kJ)/g, díky jeho vysoké sladivosti se používá pouze v malých množstvích, a tedy jeho energetická hodnota je téměř zanedbatelná.
Kyselina asparagová se může v těle přeměnit na methanol, který je ve větších dávkách toxický, ale z množství běžně konzumovaného aspartamu se na methanol metabolizuje jen velmi malé množství, které nám nemůže ublížit. Konzumace aspartamu v běžných „rozumných“ dávkách je pro člověka bezpečná, přičemž výjimku představují pouze lidé s onemocněním, které se nazývá fenylketonurie.
Aspartam je při vyšších teplotách nestabilní a ztrácí svoji sladkou chuť, proto se nepoužívá na pečení ani v potravinách, které se musí ohřívat. Běžně se tak nachází spíše ve žvýkačkách, topingách, dietních nápojích a dalších potravinách. Akceptovatelný denní příjem (ADI) aspartamu je 40 mg / kg tělesné hmotnosti (TH).
Sacharin (E954)
Sacharin byl objeven již v roce 1878 a řadí se tak mezi nejstarší umělá sladidla. Je zhruba 300-400x sladší než sacharóza, ale jeho nevýhodou je mírně nahořklá pachuť - používá se proto často v kombinaci s jiným umělým sladidlem. Sacharin prochází našim trávicím traktem v nezměněné podobě, a proto nemá žádnou kalorickou hodnotu. Ve 20. století byl používán během obou světových válek jako náhražka cukru.
Čtěte také: Srovnání umělých sladidel pro pečení
Sacharin má špatnou pověst kvůli podezření v minulosti na souvislost se vznikem nádoru močového měchýře. Od té doby se však tento možný negativní účinek nepotvrdil. Studie byly totiž prováděny na hlodavcích, kterým byly navíc podávány extrémně vysoké dávky sladidla. Dle IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) je sacharin zařazen do skupiny 3, kam patří nekarcinogenní látky pro člověka.
Sukralóza (E955)
Sukralóza patří mezi nejsladší používaná umělá sladidla a je zhruba 320-1000x sladší než sacharóza. Prodává se pod označením Splenda® a je termostabilní, a proto se může použít i při pečení nebo jiných tepelných úpravách.
Sukralóza je považována za bezpečné sladidlo oficiálními institucemi jako je např. FDA, FAO nebo WHO. FDA při schvalování sukralózy vyhodnotila přes 110 lidských i zvířecích studií a nenalezla žádné toxické, karcinogenní nebo neurologické působení.
Acesulfam-K (E950)
Acesulfam-K byl objeven v roce 1967. Písmeno „K“ v jeho názvu představuje draslík (kalium), který acesulfam obsahuje. Je přibližně 200x sladší než sacharóza a díky své termostabilitě je vhodný i k tepelné úpravě. Není pro člověka stravitelný, a proto neobsahuje žádné kalorie. Pro svoji mírně nahořklou chuť se používá nejčastěji v kombinaci s jinými sladidly, které ji maskují, a chuť se tak více podobá běžnému cukru.
Neotam (E961)
Neotam patří k relativně novým sladidlům. V USA bylo jeho použití v potravinářství schváleno FDA v roce 2002 a v EU o několik let později jeho použití schválila také EFSA, která označila neotam jako bezpečný. Neotam je 7000-13000x sladší než sacharóza a skládá se ze stejných aminokyselin jako aspartam, ale jeho sladivost je mnohonásobně vyšší a mohou ho používat i osoby s fenylketonurií (aminokyselina fenylalanin se v těle z neotamu neuvolňuje).
Čtěte také: Jak se orientovat v umělých sladidlech?
Cyklamát (E952)
Cyklamát je „pouze“ 30-50x sladší než sacharóza a patří tak mezi nejméně potentní umělá sladidla. Často se používá v kombinaci s ostatními sladidly. Po výzkumech na myších a nálezu zvýšeného rizika rakoviny močového měchýře se použití cyklamátu v USA zakázalo. Tento zákaz v USA platí dodnes, ale ve více než 130 zemích včetně České republiky se cyklamát stále používá. Dalším problémem cyklamátu je to, že každý člověk reaguje na příjem tohoto sladidla jiným způsobem a v populaci najdeme osoby, které jsou schopny v těle metabolizovat cyklamát na toxický produkt „cyklohexylamin“.
Stévie (E960)
Jako stévie se označuje rostlina s názvem Stevia rebaudiana. V Evropské unii se její použití schválilo v roce 2011 a patří zde mezi nová sladidla, ačkoliv se v Jižní Americe používá v přírodní medicíně po mnoho století. Její aktivní složkou, které vděčíme za onu sladkou chuť, jsou tzv. steviol-glykosidy se sladivostí zhruba 150x vyšší v porovnání se sacharózou. Steviol-glykosidy jsou pro člověka nestravitelné, stévie tedy neobsahuje žádné kalorie. Zdravotní nezávadnost steviol-glykosidů potvrdily studie na zvířatech i lidech a podle oficiálních institucí není stévie toxická, karcinogenní a její použití je bezpečné i u diabetiků a těhotných.
Další Alternativy Cukru
Kromě umělých sladidel existují i další alternativy cukru, které se získávají z přírodních zdrojů nebo se vyrábějí polosynteticky.
Cukerné Alkoholy
Cukerné alkoholy se přirozeně vyskytují v ovoci a zelenině, ale pro komerční účely se vyrábějí průmyslově. Mají nižší kalorickou hodnotu než cukr a nezvyšují výrazně hladinu cukru v krvi. Mezi nejběžnější cukerné alkoholy patří xylitol, erythritol, sorbitol a maltitol. Při nadměrné konzumaci mohou způsobovat trávicí potíže.
Přírodní Alternativy Cukru
Mezi přírodní alternativy cukru patří med, javorový sirup, agávový sirup, datlový sirup a kokosový cukr. Tyto látky obsahují kalorie a sacharidy, ale mohou také poskytovat některé vitamíny, minerály a antioxidanty.
Výhody a Nevýhody Umělých Sladidel
Umělá sladidla nabízejí několik potenciálních výhod, ale také mají určité nevýhody, které je třeba zvážit.
Výhody
- Nízký obsah kalorií: Umělá sladidla obsahují velmi málo kalorií, nebo vůbec žádné, což je činí vhodnými pro lidi, kteří se snaží snížit svůj kalorický příjem a kontrolovat tělesnou hmotnost.
- Kontrola hladiny cukru v krvi: Umělá sladidla nezvyšují hladinu cukru v krvi, což je výhodné pro diabetiky a lidi s porušenou glukózovou tolerancí.
- Prevence zubního kazu: Umělá sladidla nepoškozují zubní sklovinu, a proto nepřispívají ke vzniku zubního kazu.
Nevýhody
- Potenciální vliv na chuť k jídlu: Některé studie naznačují, že umělá sladidla mohou ovlivňovat chuť k jídlu a vést k vyššímu příjmu kalorií.
- Vliv na střevní mikrobiom: Existují důkazy, že umělá sladidla mohou měnit složení střevního mikrobiomu, což by mohlo mít negativní dopady na zdraví.
- Kontroverze ohledně bezpečnosti: Některá umělá sladidla byla v minulosti spojována s potenciálními zdravotními riziky, ale současné vědecké důkazy je obecně považují za bezpečné při dodržování doporučených dávek.
Jak Rozumně Používat Umělá Sladidla
Pokud se rozhodnete používat umělá sladidla, je důležité to dělat rozumně a s ohledem na své individuální potřeby a zdravotní stav.
- Dodržujte doporučené denní dávky: Každé umělé sladidlo má stanovenou přijatelnou denní dávku (ADI), kterou byste neměli překračovat.
- Vybírejte kvalitní produkty: Dbejte na to, abyste kupovali potraviny a nápoje s umělými sladidly od renomovaných výrobců, kteří dodržují bezpečnostní standardy.
- Sledujte reakci svého těla: Pokud po konzumaci umělých sladidel zaznamenáte jakékoli nežádoucí účinky, poraďte se s lékařem nebo nutričním terapeutem.
- Upřednostňujte přirozené alternativy: Snažte se omezit konzumaci umělých sladidel a upřednostňujte přirozené alternativy, jako je ovoce, zelenina a celozrnné potraviny.