Touha po sladké chuti je lidstvu vlastní od pradávna. Nejběžnějším sladidlem je řepkový cukr, ovšem existují i umělá sladidla, která se prezentují jako zdravější náhrada, zvláště pro diabetiky. Jak se v této oblasti orientovat?
Úvod do Sladidel a Jejich Role
Každý si chce občas osladit život. Sladká chuť na jazyku vyvolává v mozku pocit potěšení, a proto si ho chceme dopřávat častěji a častěji. Nejběžnějším sladidlem v domácnosti je řepkový cukr, který potřebuje na své využití v těle inzulín a navíc obsahuje mnoho kalorií. Jak si dopřát sladkou a zároveň zdravou chuť? Alternativou jsou umělá sladidla, které najdeme běžně v potravinách a lécích.
Umělá sladidla se prezentují jako zdravější náhrada cukru pro pacienty trpící onemocněním diabetes, čili cukrovkou. Když sníte cukr, vyplaví se z pankreatu hormon inzulín, díky kterému umí tělo cukr přijmout do svalových buněk a štěpit ho na energii. Pomocí inzulínu se přebytek cukru ukládá do jater a do tukových buněk jako energetická zásoba. Pacientům s diabetem I. typu chybí inzulín a proto si ho musí aplikovat injekčně několikrát denně a ještě k tomu navíc před každým jídlem. Pacienti s diabetem II. Příčinou škodlivosti cukrů je, že nezpracovaný cukr koluje v krevním oběhu a jeho hladinu. Vysoká glykemie způsobuje mnoho dalších komplikací diabetu, nejvážnější jsou poškození cév, nervů, ledvin a oční sítnice.
Glykemický Index: Klíčový Ukazatel pro Výběr Sladidla
Tip BENU: Sledujte, jaké má vaše oblíbené sladidlo glykemický index (GI). Glukóza má glykemický index rovných 100, tedy jde o nejvyšší hodnotu. Je to hroznový cukr. Tělo zdravého člověka dokáže cukr bez problémů zpracovat a štěpit na energii. Proč by měl tedy jeho omezit? Cukr je rychlým zdrojem energie pro svaly a pokud ji nevyužijí, promění se na tuk a ukládá se do tukových zásob. Pokud svému tělu dopřejete po porci zákusku relax místo tréninku, může se to odrazit na vaší postavě. Denní dávka cukru pro dospělého člověka s mírnou fyzickou zátěží je 60 g za den. Glukózu vyhledávají sportovci při velké fyzické zátěži, cukrovkáři I. Jedna molekula hroznového cukru (glukózy) a jedna molekula ovocného cukru (fruktózy) tvoří dohromady sacharózu, cukr který kupujete v obchodech jako krystálový, moučkový. Všechny tyto cukry zvedají hladinu glykemie (GI je 68) a proto jsou pro diabetiky hrozbou.
Alternativy Ke Klasickému Cukru: Zdravější Volby?
Na výsluní se dostávají i jiné typy cukru. Jsou stejně sladké, některé i sladší a oproti klasickému řepkovému cukru mají několik benefitů a proto se považují za zdravější alternativu. Nenechte se zmást nálepkou “ZDRAVÉ SLADIDLO”. Fruktóza je ovocný cukr. U diabetiků je oblíbený a přidává se do sladkostí, které jsou určené právě pro cukrovkáře. Sladí se jim také sycené nápoje. Jeho chuť je oproti klasickému řepnému cukru sladší a má méně kalorií. Je to přírodní cukr, který se získává z mízy stromu javoru cukernatého, která se následně ještě zahříváním zahušťuje. Je to tradiční sladidlo používané v Americe, ale čím dál tím více je populární také u nás. Javorový sirup obsahuje vodu, směr cukrů (sacharóza, glukóza, fruktóza), vitamíny a minerály. Tento sladký produkt z kořene čekanky má glykemický index 5 a vysoký obsah vlákniny. Je proto vhodnou volbou pro diabetiky nebo pro lidi, kteří chtějí redukovat svojí hmotnost a omezit kalorie. Jako alternativu ke klasickému cukru existuje i rýžový sirup. Vyrábí se z fermentované rýže, má nízkou sladivost a neutrální chuť, proto se hodí k vaření i pečení.
Čtěte také: Maltitol – umělé sladidlo
Rozdělení Sladidel: Kalorická, Nekalorická, Přírodní a Umělá
Jako náhradu za cukr můžete používat další sladidla. Můžeme je rozdělit na kalorická a nekalorická sladidla a také na přírodní a umělá sladidla. Umělá sladidla jsou syntetické sloučeniny, které jsou mnohonásobně sladší než cukr a poskytují chuťovým buňkám pocit, že přijímají cukr. Jsou sladké a zároveň nemají žádnou výživovou hodnotu. Proto se zdají být skvělým řešením pro lidi, kteří nemohou jíst cukr a touží po sladkém. V potravinách a lékárnách jsou známé jako umělá sladidla pro diabetiky.
Úskalí Umělých Sladidel
Škodlivost umělých sladidel spočívá právě ve sladké chuti, která v mozku vyvolávat touhu po slazeném jídle a potřebu doslazovat si. Pokud používáte umělá sladidla, nevnímáte sladkou chuť rajčat, smetany nebo kořenové zeleniny a neuspokojí vás.
Přehled Nejběžnějších Umělých Sladidel
Aspartam (E951): Apartam je 220krát sladší než cukr, a proto ho stačí jen málo. Prodává se jako sypké sladidlo i tablety, můžete si tedy zvolit formu, která vám lépe vyhovuje. Při vysokých teplotách se rozkládá - není příliš vhodný na vaření nebo pečení. Běžně se vyskytuje v sladkostech a slazených nápojích označené jako dietní, pod číslem E951. Aspartam je dipeptid složený z aminokyselin fenylalaninu a kyseliny asparagové. Tyto aminokyseliny najdeme také běžně v naší stravě jako součást bílkovin. Toto sladidlo se však v těle štěpí, a proto by se měli mít před ním na pozoru lidé trpící fenylketonurií. Ti totiž nedokážou metabolizovat fenylalanin. Aspartam je zhruba 200krát sladší než cukr. Na rozdíl od dalších umělých sladidel není úplně bez energie, ale jeho kalorická hodnota je tak minimální (4 kcal / 1 g), že je pro nás prakticky nereálné přijmout ji ze stravy. Můžeme ho tak klidně řadit mezi neenergetická sladidla. Jeho metabolizací vzniká metanol, ale nejde o žádný nebezpečný proces, kterého by se bylo potřeba obávat. K jeho tvorbě totiž běžně dochází i při konzumaci ovoce a zeleniny. Toto sladidlo nenajdeme v pečených ani jiných tepelně upravených potravinách, protože je tepelně nestabilní a při zahřátí ztrácí svou sladivost. Běžně se tak nachází spíše ve žvýkačkách, topingách, dietních nápojích a dalších potravinách. Akceptovatelný denní příjem (ADI) aspartamu je 40 mg / kg tělesné hmotnosti (TH). Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) aspartamu je zhruba pouze 14 - 287 mg.
Sacharin (E954): Sacharin obchodně známy jako Spolarin, je 300krát sladší než cukr, a proto stačí na slazení potravin opravdu malé množství. Jde o nejstarší umělé sladidlo vůbec. Sacharinové tablety jsou vhodné i do vaření, do pečení pro diabetiky nebo do teplého nápoje. Hodně ho najdete nejen ve sladkostech, ale také v kosmetice a to pod označením E954. Sacharin (cukerin) je umělé, nekalorické sladidlo, které bylo vynalezeno v roce 1878, a je tak nejstarším umělým sladidlem. Je přibližně 300x sladší než cukr. Odolává vysokým teplotám a vyznačuje se výbornou rozpustností, může být proto použit ke slazení, při vaření i pečení. Jeho negativem může být mírně hořká, kovová dochuť. Proto je někdy přidáván do směsi s jinými sladidly. Sacharin je nejstarší umělé sladidlo, které bylo podobně jako acesulfam K objeveno náhodně. Jeho sladivost je 300krát vyšší než sladivost sacharózy a běžně se používá v kombinaci s jinými sladidly, aby se zakryla jeho specifická mírně nahořklá pachuť. Možná ho znáte jako sladidlo pro diabetiky (označuje se i jako cukr pro diabetiky), běžně prodávané v tabletách nebo kapkách. Sacharin má špatnou pověst kvůli podezření v minulosti na souvislost se vznikem nádoru močového měchýře. Od té doby se však tento možný negativní účinek nepotvrdil. Studie byly totiž prováděny na hlodavcích, kterým byly navíc podávány extrémně vysoké dávky sladidla. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sacharinu je přitom pouze 7 - 140 mg.
Acesulfam K (E950): Acesulfam K neboli acesulfam draselný je asi 200 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo v kombinaci s aspartamem kvůli lehce nahořklé chuti. je vhodný do studených a teplých nápojů, při vaření a pečení ztrácí sladivost. V potravinách je pod označením E950. Řadí se mezi neenergetická sladidla. Acesulfam K je umělé, nekalorické sladidlo, které je podobně jako aspartam zhruba 200x sladší než cukr, a lze jej proto doporučit i lidem, kteří se potýkají s vysokou hladinou krevního cukru nebo nadváhou. Často se kombinuje s aspartamem, protože má lehce nahořklou chuť. Má univerzální využití. Acesulfam K (E950), známý také jako acesulfam draselný (Acesulfame Potassium), je sladidlo náhodně objeveno chemikem, který ho ochutnal jako součást směsi látek, kterou právě zkoumal. V těle se nemetabolizuje, a tak je vyloučen v nezměněné podobě. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) acesulfamu K je přitom 14 - 119 mg.
Čtěte také: Srovnání umělých sladidel pro pečení
Cyklamát (E952): Cyklamát je 40 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo do potravin a nápojů, kde ho najdete pod označením E952 a používá se v kombinaci s jinými sladidly. Samostatně se jako sladidlo v tabletách nebo prášku neprodává. Cyklamát je dalším umělým sladidlem, které postrádá kalorickou zátěž. Jeho sladivost je asi 40x vyšší než cukr. K dostání je tekutá forma nebo tablety. Cyklamát má nejnižší sladivost ze všech sladidel, je totiž pouze 30krát sladší než sacharóza. Běžně se však používá v kombinaci s jinými sladidly, a tak je jejich výsledná síla několikanásobně vyšší. Používá se například spolu se sacharinem. Podobně jako sacharin, i cyklamát byl jistou dobu považován za rizikový z pohledu vzniku nádoru močového měchýře. Další studie však ani tento případ nepotvrdily, protože ty původní byly prováděny na zvířecích modelech a za použití vysokých dávek cyklamátu. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) cyklamátu je přitom pouze 28 - 168 mg.
Sukralóza (E955): Sukralóza je až 600 krát sladší než cukr. Sladidlo se sukralózou běžně dostat v obchodech ve formě prášku nebo drobných tablet, je součástí jogurtů nebo sirupů. Sukralóza je sladidlo odvozené od sacharózy, ze které se vyrábí. Na rozdíl od bílého cukru není kalorické, nijak nezvedá hladinu krevního cukru. Ve srovnání s cukrem má přibližně 600x vyšší sladivost. Nezanechává v ústech nepříjemnou dochuť. Jeho teplotní stabilita jej předurčuje i k vaření a pečení. Sukralóza je proto velmi vhodnou náhradou řepného cukru, nejen pro osoby potýkající se se zvýšenou hladinou krevního cukru. Vybrat si lze mezi sypkou formou a tabletami. Sukralóza patří mezi nejsladší používaná umělá sladidla a je zhruba 320-1000x sladší než sacharóza. Prodává se pod označením Splenda® a v Evropské unii ji můžeme na obalech výrobků najít také pod zkratkou E955. Sukralóza je termostabilní, a proto se může použít i při pečení nebo jiných tepelných úpravách. Sukralóza je považována za bezpečné sladidlo oficiálními institucemi jako je např. FDA, FAO nebo WHO. FDA při schvalování sukralózy vyhodnotila přes 110 lidských i zvířecích studií a nenalezla žádné toxické, karcinogenní nebo neurologické působení (Berry et al., 2016; Cohen et al., 2008). Sukralóza (E955) je sice vyrobena ze sacharózy, ale v těle není téměř vůbec metabolizována, a tak není zdrojem energie. Její sladivost je ještě větší než u předchozích sladidel, a to až 600násobná v porovnání s cukrem. V souvislosti se sukralózou vás možná napadne název Splenda. Jedná se o globální značku, která vyrábí mnoho potravin typicky slazených tímto sladidlem. Sukralóza patří v potravinářství obecně mezi nejčastěji používaná sladidla, protože nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Najdeme ji tak v širokém spektru produktů od různých sladkostí, dietních nápojů, žvýkaček a zmrzlin až po pečené produkty. Dokonce ji můžete koupit i samotnou ve formě různých kapek, které lze použít k doslazení jogurtu či oblíbené obilné kaše. Jsou také součástí různých zero sirupů či omáček. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sukralózy představuje 7 - 140 mg sukralózy denně.
Neotam (E961): Neotam patří k relativně novým sladidlům. V USA bylo jeho použití v potravinářství schváleno FDA v roce 2002 a v EU o několik let později jeho použití schválila také EFSA, která označila neotam jako bezpečný (Aguilar et al., 2007). Neotam je 7000-13000x sladší než sacharóza a skládá se ze stejných aminokyselin jako aspartam, ale jeho sladivost je mnohonásobně vyšší a mohou ho používat i osoby s fenylketonurií (aminokyselina fenylalanin se v těle z neotamu neuvolňuje). Neotam je sladidlo strukturou podobné aspartamu. Po konzumaci se v těle metabolizuje, ale nevzniká z něj fenylalanin. Neotam je až 7000 až 13000krát sladší než cukr, přičemž jeho chuť je podobná chuti klasického cukru. Používá se do nápojů, jogurtů, žvýkaček, instantních potravin či dietních nápojů. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) neotamu se přitom pohybuje kolem 3,5 - 11,9 mg.
Přírodní Alternativy Sladidel
V přírodě najdeme i takové zdroje sladké chuti, které jsou zdravější alternativou klasického cukru. Jedním se zdravých sladidel jsou steviol-glykozidy. Získávají se z rostliny Stevia rebaudiana a její chuť je sladší až 300 krát více než cukr. Toto sladidlo je nekalorické a je vhodné pro diabetiky i pro osoby s fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin). Jeho GI je 0! Odolává i vysokým teplotám a proto je vhodný na vaření i na slazení pečiva pro diabetiky. Samotná stévie není v Evropské unii považována za povolenou potravinu na rozdíl od výtažku z listů, steviol-glykosidů. Tyto sladké molekuly jsou průmyslově upravené sacharidy a představují lepší variantu, čím sladit při cukrovce. Jsou tedy velice podobné cukru, ale přesto mají několik odlišností. Jednou z nich je, že naše tělo je neumí metabolizovat. Z trávicího traktu se vstřebávají do krevního oběhu a ovlivňují hladinu glykemie jen minimálně. Za zdravé cukry se dají považovat i kvůli tomu, že nejsou vhodnou potravou ani pro bakterie v ústní dutině - nepodporují tvorbu zubního kazu. To, že naše tělo polyoly neumí trávit a prochází trávicím traktem beze změny sebou nese i jisté komplikace. Ve střevech mohou totiž kvasit a citlivějším osobám přivodit nadýmání, nevolnost a průjem. Březový cukr - xylitol - se vyrábí z březové šťávy. Je stejně sladký jako klasický cukr, ale má méně kalorií a nízký glykemický index 7. Erythritol patřící do skupiny cukerných polyalkoholů, se přirozeně nachází v ovoci (v hruškách či melounu), v houbách a vínu. Chutná stejně jako obyčejný cukr, ale na rozdíl od něho nemá téměř žádné kalorie. Také sorbitol patří mezi cukry, který se přirozeně nachází v ovoci, zejména v třešních a je hojně využívaný jako sladidlo pro diabetiky.
- Stévie: Jako stévie se označuje rostlina s názvem Stevia rebaudiana. V Evropské unii se její použití schválilo v roce 2011 a patří zde mezi nová sladidla, ačkoliv se v Jižní Americe používá v přírodní medicíně po mnoho století. V Japonsku se stévie používá také už několik desítek let, a dokonce zde převažuje na trhu nad ostatními sladidly. Její aktivní složkou, které vděčíme za onu sladkou chuť, jsou tzv. steviol-glykosidy se sladivostí zhruba 150x vyšší v porovnání se sacharózou. Steviol-glykosidy jsou pro člověka nestravitelné, stévie tedy neobsahuje žádné kalorie. Pro potravinářské účely jsou získávány právě steviol-glykosidy ze sklizených listů stévie složitým fyzikálně-chemickým procesem a na obalech potravin je najdeme pod označením E960. Zdravotní nezávadnost steviol-glykosidů potvrdily studie na zvířatech i lidech a podle oficiálních institucí není stévie toxická, karcinogenní a její použití je bezpečné i u diabetiků a těhotných (Aguilar et al., 2010).
Otázky a Odpovědi z Praxe
Dotaz: Dobrý den, již několik let užívám umělá sladidla místo cukru (nemám cukrovku, ale držím si tím váhu). Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale nyní se snažíme o miminko a tak se více zajímám o stravu. Do teď jsem používala sladidlo tekuté s obsahem cyklamátu a dočetla jsem se, že je to špatné. Po pročtení různých článků mi vychází lepší erythritol nebo xylitol. Co byste mi prosím doporučili používat? Který z nich bych mohla i v těhotenství (myšleno 2x denně osladit nápoj a případně dochutit jednou za čas jídlo? Děkuji moc.
Čtěte také: Bezpečnost a použití umělých sladidel
Dotaz: Dobrý den, máme 4,5letou dceru diabetičku. Máme stevii sypkou od kandisin, ale nevím jak to máme užívat a jak se to v případě výměnných jednotek používá, můžete nám poradit?
Vědecký Pohled na Umělá Sladidla
Umělá sladidla patří mezi látky, které napodobují sladkou chuť a obvykle jsou i několikanásobně sladší v porovnání s běžnými cukry, ale na rozdíl od sacharidů umělá sladidla neobsahují téměř žádné kalorie, čehož se využívá v potravinářství ke snížení energetického obsahu potravin i nápojů současně se zachováním přijatelné (sladké) chuti. V minulosti byla umělá sladidla spojována s rakovinou a mnohými dalšími onemocněními a v současné době patří umělá sladidla stále mezi velmi kontroverzní složky potravy, kterým se zastánci zdravého životního stylu spíše vyhýbají.
Každý z nás má na jazyku v průměru 2-8 tisíc receptorů, které označujeme jako chuťové pohárky. Jejich základní funkcí je vyhodnocovat chuťové vjemy - sladkou, slanou, hořkou, kyselou a také méně známou chuť nazývanou jako „umami“, která je typická pro asijskou kuchyni. Ve chvíli, kdy přijmeme jídlo bohaté na cukry, jejich molekuly svým tvarem přesně zapadnou do chuťových pohárků pro sladkou chuť - tento proces můžeme připodobnit k zámku a klíči. Chuťové pohárky následně vyšlou signál do mozku a my registrujeme sladkou chuť. Geneticky jsme naprogramovaní dávat přednost sladkým a slaným potravinám z toho důvodu, že v minulosti slaná a sladká chuť znamenala nutričně bohaté jídlo a naopak kyselá nebo hořká chuť signalizovala shnilou nebo jedovatou potravu.
Bezpečnost Umělých Sladidel: Co Říká Věda a Oficiální Organizace?
Po celém internetu v dnešní době koluje velké množství tvrzení o umělých sladidlech, často negativních nebo smyšlených. Co na to vědecký výzkum a oficiální organizace? V Evropské unii prochází všechna umělá sladidla před použitím důkladným posouzením jejich zdravotní nezávadnosti Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Při posuzování se obvykle berou v potaz nejprve toxikologické studie na zvířatech, které se poté převedou na lidskou populaci. EFSA také stanoví tzv. přijatelnou denní dávku - ADI (Acceptable Daily Intake), která udává množství sladidla, které je bezpečné pro každodenní konzumaci v průběhu celého života. Umělá sladidla prošla i posouzením jejich vlivu na výskyt rakoviny, přičemž i z tohoto hlediska byla označena relevantními institucemi (jako jsou např.
Aspartam: Kontroverzní Sladidlo Pod Lupou
Jedním z nejvíce očerňovaných a kontroverzních sladidel je právě aspartam. Lze se setkat dokonce i s výroky, že aspartam je uveden na seznamu bojových látek Pentagonu nebo že se podílel na vzniku tzv. Syndromu války v Zálivu. Nic takového však není pravda. Aspartam byl objeven roku 1965 chemikem Jamesem Schlatterem při hledání léku na žaludeční vředy, který si náhodou všiml abnormálně sladké chuti při olíznutí prstu kontaminovaného aspartamem, když obracel stránku knihy.
Aspartam je přibližně 200x sladší než sacharóza (řepný cukr) a navzdory přesvědčení většiny lidí aspartam obsahuje kalorie - přibližně 4 kcal/g, avšak díky jeho vysoké sladivosti je potřeba jen velmi malé množství k dosažení požadované sladké chuti. Díky tomu obsahuje daná potravina či nápoj jen zanedbatelné množství kalorií. Aspartam se skládá ze dvou aminokyselin - fenylalaninu a kyseliny asparagové, které se běžně vyskytují v přírodě. Kyselina asparagová se může v těle přeměnit na methanol, který je ve větších dávkách opravdu toxický, ale z množství běžně konzumovaného aspartamu se na methanol metabolizuje jen velmi malé množství, které nám nemůže ublížit.
V roce 2005 došlo ke zveřejnění studie, která zjistila vysoký výskyt leukémie a lymfomů u laboratorních potkanů, kteří přijímali obrovské dávky aspartamu (Soffritti et al., 2005). Zřejmě právě odsud pochází tvrzení, že aspartam způsobuje rakovinu. Když se však na onu studii podíváme blíže, zjistíme, že abychom dosáhli stejného množství aspartamu, které bylo podáváno potkanům v uvedené studii, museli bychom každý den (v přepočtu na 80 kg člověka) vypít až 2000 plechovek dietní coly. Další věc je ta, že lidé i hlodavci zpracovávají aspartam jiným způsobem, takže výsledky ze zvířecích studií v tomto případě nejsou na člověka přenositelné.
Navzdory tomu, že můžeme na internetu najít velké množství podobných tvrzení o škodlivosti aspartamu, které jsou navíc často smyšlené nebo pochází z chybně interpretovaných studií, byl aspartam schválen ve více než 100 zemích k použití v potravinářství a jedná se bezesporu o jedno z nejvíce prozkoumaných sladidel. Jeho zdravotní nezávadnost byla otestována i na rozličných subpopulacích jakými jsou např. děti, diabetici, obézní lidé a dokonce i kojící ženy (Butchko et al., 2002; Lim et al., 2006). Konzumace aspartamu v běžných „rozumných“ dávkách je tedy pro člověka bezpečná, přičemž výjimku představují pouze lidé s onemocněním, které se nazývá fenylketonurie.
Další Umělá Sladidla a Jejich Bezpečnost
Sacharin: Sacharin byl objeven již v roce 1878 a řadí se tak mezi nejstarší umělá sladidla. Je zhruba 300-400x sladší než sacharóza, ale jeho nevýhodou je mírně nahořklá pachuť - používá se proto často v kombinaci s jiným umělým sladidlem. Sacharin prochází našim trávicím traktem v nezměněné podobě, a proto nemá žádnou kalorickou hodnotu. Ve 20. století byl používán během obou světových válek jako náhražka cukru. V 70. letech minulého století studie na laboratorních potkanech nalezly spojitost mezi výskytem rakoviny močového měchýře a konzumací sacharinu. Později se však zjistilo, že vznik rakoviny je způsoben kvůli odlišné stavbě vylučovacího ústrojí u potkanů a navíc výskyt rakoviny byl vyšší pouze u samců. Epidemiologické studie na lidech zvýšený výskyt rakoviny nepotvrdily a dle IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) je sacharin zařazen do skupiny 3, kam patří nekarcinogenní látky pro člověka.
Sukralóza: Sukralóza patří mezi nejsladší používaná umělá sladidla a je zhruba 320-1000x sladší než sacharóza. Prodává se pod označením Splenda® a v Evropské unii ji můžeme na obalech výrobků najít také pod zkratkou E955. Sukralóza je termostabilní, a proto se může použít i při pečení nebo jiných tepelných úpravách. Sukralóza je považována za bezpečné sladidlo oficiálními institucemi jako je např. FDA, FAO nebo WHO. FDA při schvalování sukralózy vyhodnotila přes 110 lidských i zvířecích studií a nenalezla žádné toxické, karcinogenní nebo neurologické působení (Berry et al., 2016; Cohen et al., 2008).
Acesulfam-K: Acesulfam-K byl objeven v roce 1967. Písmeno „K“ v jeho názvu představuje draslík (kalium), který acesulfam obsahuje. V Evropské unii ho můžeme najít i pod označením E950. Acesulfam je přibližně 200x sladší než sacharóza a díky své termostabilitě je vhodný i k tepelné úpravě. Není pro člověka stravitelný, a proto neobsahuje žádné kalorie. Pro svoji mírně nahořklou chuť se používá nejčastěji v kombinaci s jinými sladidly, které ji maskují, a chuť se tak více podobá běžnému cukru.
Neotam: Neotam patří k relativně novým sladidlům. V USA bylo jeho použití v potravinářství schváleno FDA v roce 2002 a v EU o několik let později jeho použití schválila také EFSA, která označila neotam jako bezpečný (Aguilar et al., 2007). Neotam je 7000-13000x sladší než sacharóza a skládá se ze stejných aminokyselin jako aspartam, ale jeho sladivost je mnohonásobně vyšší a mohou ho používat i osoby s fenylketonurií (aminokyselina fenylalanin se v těle z neotamu neuvolňuje).
Cyklamát: Cyklamát je „pouze“ 30-50x sladší než sacharóza a patří tak mezi nejméně potentní umělá sladidla. Často se používá v kombinaci s ostatními sladidly. Jeho sladká chuť byla objevena také náhodou při hledání léku proti horečce. Po výzkumech na myších a nálezu zvýšeného rizika rakoviny močového měchýře (Price et al., 1970) se použití cyklamátu v USA zakázalo (množství cyklamátu podávaného myším ve studiích by v přepočtu na člověka odpovídalo zhruba 550 plechovkám dietní coly denně). Tento zákaz v USA platí dodnes, ale ve více než 130 zemích včetně České republiky se cyklamát stále používá. Dalším problémem cyklamátu je to, že každý člověk reaguje na příjem tohoto sladidla jiným způsobem a v populaci najdeme osoby, které jsou schopny v těle metabolizovat cyklamát na toxický produkt „cyklohexylamin“ (Renwick et al., 2004).