Úvod

Lipidy, běžně známé jako tuky, jsou přírodní látky rostlinného i živočišného původu, které se nacházejí jak v lidském organismu, tak v potravě. Vzhledem k jejich špatné rozpustnosti ve vodě se v těle vyskytují ve formě lipoproteinových částic, což jsou komplexy lipidů a bílkovin. Cholesterol, řazený mezi lipidy, je v krvi transportován právě ve formě vázané na lipoproteiny. Tento článek se zaměřuje na poruchy metabolismu lipoproteinů a jiné lipidemie, jejich příčiny, diagnostiku a možnosti léčby.

Nebezpečí vysokého cholesterolu

Vysoká hladina cholesterolu představuje rizikový faktor pro rozvoj aterosklerózy, což je onemocnění, které patří mezi nejrizikovější faktory kardiovaskulárních onemocnění. Při ateroskleróze dochází k ukládání cholesterolu do stěny cév, což vede k tvorbě tukových proužků, které se mohou objevit již v dětském věku. Tyto proužky se postupně vyvíjejí v ateromy, což jsou ostře ohraničená ložiska ve stěně cévy, která mohou zužovat její průsvit.

Ateromy obsahují kromě cholesterolu i další buňky, včetně tzv. pěnových buněk, které vznikají z imunitních buněk (makrofágů) akumulujících lipidy. V pokročilých stadiích může dojít ke komplikacím, jako je kalcifikace a degenerativní změny (ulcerace, ruptura), na kterých se shlukují krevní destičky a vytvářejí sraženinu (trombus), která může způsobit cévní uzávěr. Rozlišujeme stabilní a nestabilní ateromové pláty. Stabilní pláty mají nižší obsah tuků a nemají tendenci k ruptuře a vzniku trombózy. Nestabilní pláty jsou bohaté na tuky a mají tendenci k ruptuře a následné trombóze. Stabilizace plátu je jedním z cílů hypolipidemické léčby.

Klasifikace a typy dyslipidemií

Dyslipidemie se klasifikují podle různých kritérií. Rozlišujeme hypercholesterolemii, kdy je zvýšen celkový cholesterol. Dále smíšenou dyslipidemii se zvýšením celkového cholesterolu i triglyceridů. Rozlišujeme dyslipidemie primární, které jsou geneticky podmíněné (vrozené), a sekundární, které jsou důsledkem jiného základního onemocnění.

• Primární dyslipidemie: Vznikají na genetickém podkladě jako dědičné poruchy metabolismu.
• Sekundární dyslipidemie: Jsou vyvolány jinými chorobami nebo s nimi spojené, jako je diabetes, hepatopatie, renální selhání, alkoholismus, endokrinopatie.

Diagnostika dyslipidemií

U většiny pacientů se zvýšená hladina lipoproteinů neprojevuje klinicky. Někdy však můžeme pozorovat klinické příznaky.

Čtěte také: Příznaky, příčiny a léčba poruch metabolismu

Frekvence dyslipidémií

Frekvence dyslipidémií v populaci je kolem 2-3 %, podle nejnovějších diagnostických kritérií ovšem postihují více než polovinu populace. Jde o významný rizikový faktor ischemické choroby srdeční (ICHS) spolu s kouřením a hypertenzí.

Poruchy metabolismu lipidů

Poruchy metabolismu lipidů se mohou týkat buď transportu lipidů (hyperlipoproteinemie, hypolipoproteinemie, dyslipoproteinemie), nebo ukládání lipidů v buňkách (sfingolipidózy). Hyperlipoproteinémie je zvýšení jedné nebo více lipoproteinových tříd.

Cílové hodnoty cholesterolu a rizikové faktory

Cílové hodnoty cholesterolu závisí na stupni rizika kardiovaskulárních onemocnění. Na základě různých charakteristik a onemocnění zařazujeme pacienty do čtyř skupin: velmi vysoké riziko, vysoké riziko, střední riziko, nízké riziko. Novou kategorii představují pacienti s extrémním rizikem (opakované aterotrombotické příhody do dvou let od první události i přes adekvátní léčbu), u kterých má být léčba maximálně intenzivní.

Kategorie kardiovaskulárního rizika

• Velmi vysoké riziko: Klinicky anebo zobrazovací metodou prokázané KV onemocnění aterosklerotické etiologie (ASKVO). ASKVO zahrnuje předchozí AKS (IM nebo nestab. AP), stabilní AP, koronární revaskularizace (PCI, CABG a jiné arteriální revaskularizace), CMP a TIA a ICHDK. DM s orgánovým postižením, anebo přítomnost nejméně 3 velkých RF. Časně vzniklý DM 1. CKD 4. a 5. CKD 2. a 3. Mladí pacienti (s DM 1. typu do 35 let věku; DM 2.
• Vysoké riziko
• Střední riziko
• Nízké riziko

Sekundární léčebné cíle

Sekundární léčebné cíle představují koncentrace celkového cholesterolu pod 5,0 mmol/l, koncentrace apolipoproteinu B (apoB), non-HDL cholesterolu (odečet LDL cholesterolu od celkového cholesterolu), triglyceridů pod 1,7 mmol/l.

Dalším rizikovým ukazatelem je koncentrace lipoproteinu (a), který by měl být stanoven alespoň jednou za život, jeho koncentrace se výrazně nemění. Hodnoty apolipoproteinu (a) nad 180 mg/dl představují velmi vysoké kardiovaskulární riziko.

Čtěte také: Co jsou poruchy metabolismu aminokyselin?

Léčba dyslipidemií

Léčba dyslipidemií zahrnuje jak nefarmakologické postupy, tak farmakoterapii.

Nefarmakologická léčba

• Úprava životního stylu: Zahrnuje změnu stravovacích návyků (snížení příjmu nasycených tuků a cholesterolu, zvýšení příjmu vlákniny), pravidelnou fyzickou aktivitu a zanechání kouření.
• Redukce hmotnosti: U pacientů s nadváhou nebo obezitou je důležitá redukce hmotnosti.

Farmakologická léčba

• Statiny: Jsou léky první volby pro snížení hladiny LDL cholesterolu.
• Ezetimib: Snižuje vstřebávání cholesterolu ve střevě.
• Fibráty: Snižují hladinu triglyceridů a zvyšují hladinu HDL cholesterolu.
• Inhibitory PCSK9: Jsou moderní léky, které výrazně snižují hladinu LDL cholesterolu.
• Ostatní léky: V některých případech se používají i další léky, jako jsou pryskyřice (sekvestranty žlučových kyselin) nebo niacin.

Čtěte také: Co je třeba vědět o poruchách metabolismu cukru