Článek shrnuje informace o jednotném dietním systému, který se používá v českých zdravotnických zařízeních. Popisuje historii vzniku tohoto systému, jeho základní principy, rozdělení diet a specifika jednotlivých dietních postupů.
Historie a vývoj dietního systému
Československý dietní systém byl vytvořen v letech 1952-1954 a po publikování v Praze roku 1955 a v Bratislavě roku 1958 se stal dietní normou pro přípravu léčebné výživy ve všech českých a slovenských nemocnicích. V roce 1968 bylo v Praze publikováno druhé přepracované a rozšířené vydání. Od roku 1980 byl systém inovován s ohledem na celospolečenský kardiovaskulární program, nové poznatky o metabolismu bílkovin a lipidů a nové výsledky mezinárodního i vlastního výzkumu v oboru výživy a dietetiky.
Význam léčebné výživy
Léčebná výživa je základem dobrého zdraví, prevence i léčení nemocí. Mezi výživou a hojením ran, popálenin, vznikem vředů trávicího traktu a odolností proti infekčním onemocněním, jako i mezi výživou a jaterními nemocemi či arteriosklerózou, existuje úzký a vzájemný vztah. Léčebná výživa se musí přizpůsobit zdravotnímu stavu člověka, musí zabezpečit správný výběr surovin vhodných pro dietní stravu, zajistit přísun všech potřebných živin a dodržovat správnou technologii přípravy stravy, která má šetřit nemocný orgán.
Význam výživy stoupá při onemocnění. Často se musí vzájemný poměr živných látek v potravě měnit nebo se musejí některé látky omezit nebo úplně vyloučit. Takové stravě, která je z léčebných důvodů upravená, se říká dieta. Dieta se tak stává významnou součástí léčby. Léčebného účinku diety se dosahuje jednak vhodným výběrem potravin, ale také vhodným technologickým postupem při úpravě stravy a určitým složením stravy. Způsoby podávání potravy volíme zpravidla podle aktuálního zdravotního stavu pacienta.
Faktory ovlivňující výživu
Faktory ovlivňující výživu pacienta zahrnují biologické (funkce trávicího systému, věk, pohlaví, zdravotní stav), psychické (emocionální stav, osobnostní vlastnosti, psychosomatické stavy) a sociální faktory (kultura, životní prostředí, kulturní zvyky a obyčeje, víra, životní styl, individuální zvyky, reklama, ekonomická situace, přírodní prostředí).
Čtěte také: Nutriční péče v ČR
Základní složky potravy a jejich význam
Základní složky potravy jsou voda, sacharidy, vláknina, bílkoviny, tuky, vitaminy a minerální látky. Účelem výživy nemocných je kromě jejich zasycení i ovlivnění nepříznivých patologických stavů. Terapeutický účinek stravy spočívá v náhradě chybějících látek v organismu a podpoře rekonvalescence organismu.
Rozdělení diet v jednotném dietním systému
Jednotný dietní systém obsahuje seznam základních a speciálních diet a standardizovaných dietních postupů. V současné době lze diety rozdělit do 5 základních skupin:
- Diety základní: Jsou ordinovány běžně ve všech zdravotnických zařízeních.
- Diety speciální: Většinou energeticky i substrátově neplnohodnotné, lze je podávat jen omezenou dobu.
- Standardizované dietní postupy: Vyznačují se zvláštním individuálním použitím a nemají číselné označení (např. bezlepková, bezlaktózová dieta).
- Diety individuálně připravované: Nejlépe odpovídají potřebám a stravovacím návykům pacienta, vhodné pro pacienty s malnutricí, anorexií, onkologicky nemocné, se speciálními požadavky z důvodu náboženství.
- Diety diagnostické: Používány ojediněle, např. dieta při zjišťování okultního krvácení.
Základní diety (číselné označení 0-13)
Základní diety se označují čísly 0-13. Níže je uveden přehled základních diet s jejich charakteristikou a indikacemi:
- Dieta 0 - Tekutá: Neplnohodnotná dieta, upravená do tekutého stavu. Indikace: Po operacích GIT při zahájení příjmu per os, postižení horní části zažívacího traktu zánětlivým nebo nádorovým procesem.
- Dieta 1 - Kašovitá: Energeticky i nutričně plnohodnotná, upravená do kašovité konzistence. Indikace: Po operacích GIT při realimentaci, při poruchách polykání, při operačních výkonech, onemocněních a poraněních v oblasti dutiny ústní.
- Dieta 2 - Šetřící: Energeticky i nutričně plnohodnotná, upravená k lehké stravitelnosti, s pestrým výběrem potravin. Indikace: Realimentace, funkční poruchy zažívání.
- Dieta 3 - Racionální: Energeticky i nutričně plnohodnotná, upravená podle zásad správné výživy. Indikace: Pro pacienty bez nutnosti zvláštních dietních opatření.
- Dieta 4 - S omezením tuku: Energeticky i nutričně plnohodnotná, s nižším obsahem tuku a cholesterolu, s vyloučením přepalovaných tuků. Indikace: Onemocnění pankreatu, žlučníku a žlučových cest, hepatitidy.
- Dieta 5 - Bílkovinná, bezezbytková: Energeticky i nutričně plnohodnotná, s vyšším obsahem bílkovin a nižším obsahem tuku, výrazné omezení nestravitelných složek dráždících střevní stěnu. Indikace: Po operacích na dolní části GIT, při zánětlivých onemocnění střev.
Další diety (6-13) nebyly v poskytnutých informacích specifikovány.
Speciální diety a standardizované dietní postupy
- Dieta Warfarinová: Podává se pacientům, kteří užívají lék Warfarin na snížení krevní srážlivosti jako prevenci žilní embolie. Je nutno se vyvarovat jídel a potravin s vysokým množstvím vitaminu K (zelená listová zelenina).
- Dieta OK (okultní krvácení): Vyšetřovací dieta, kdy se vyšetřuje okultní krvácení.
Realizace dietního stravování v praxi
Ve zdravotnických zařízeních existuje jednotný dietní systém, přičemž konkrétní dietu předepisuje lékař nebo dietní odborník. Při výběru a podávání jídla se dbá na dobrou stravitelnost, technologickou úpravu, vhodný výběr potravy, zvláštní složení, chutnost, estetickou složku, hygienu, pestrost, přání pacienta a pravidelnost podávání. Po výběru vhodné diety se potrava objednává žádankou. Jídlo se hygienicky balí a následně se rychle přepravuje k pacientovi. Teplá strava musí k pacientovi dorazit ještě teplá.
Čtěte také: Zdravé kuřecí recepty
Pokud není příjem potravy standardní cestou z klinického hlediska možný, využívá se klinické výživy, při které je přesně definovaná potrava ve svém složení podána enterálně nebo parenterálně. Účelem enterální výživy je zachování anatomické a funkční integrity střeva, pokud pacient nemůže, nesmí, nebo nechce jíst (anorexie, sepse, před a po operaci apod.) Enterální výživa se podává bolusově (janetkou), kontinuálně po dvacet hodin, nebo přerušovaně po dvou až třech hodinách. Per os se enterální výživa podává formou „sippingu“ - popíjením vysoce výživného roztoku (například nutridrinku). Podávané jídlo musí být vždy dostatečně teplé a vhodně upravené. Musí být doručeno správnému pacientovi dle jeho předepsané diety, musí být podáváno pravidelně, v přiměřenou dobu a to tak, aby byl dodržen přiměřený interval mezi jídly. Pacient musí mít k dispozici dostatečné množství tekutin a k servírování jídla má sestra použit ochranný plášť, který neslouží jinému účelu.
Výživa kojenců
Výživa malých dětí v kojeneckém období spočívá především v příjmu mateřského mléka, v druhé polovině kojeneckého období je možné dietu rozšířit o nemléčné složky.
Čtěte také: Tipy na dietní vaření s kuřetem