Potravinářský průmysl používá umělá sladidla v široké škále potravin a nápojů jako alternativu k přidaným cukrům, jejichž škodlivé účinky v souvislosti s rozvojem řady chronických onemocnění jsou již dobře známy. O bezpečnosti těchto potravinářských přídatných látek (umělých sladidel) se vedou diskuse a zjištění, týkající se jejich role v etiologii různých onemocnění, jsou často rozporuplná. Jsou bezpečná a účinná, nebo naopak nesou s sebou skrytá rizika? Dočteme se o nich mnohé fámy, proto je nutné podívat se na jejich pozitivní účinky a také potenciální rizika s střízlivým nadhledem.
Důležité je uvědomit si, že díky přísným normám a důkladnému schvalování se nemusíme jejich konzumování obávat. Mnohé z nich jsou dokonce prozkoumány více než samotný klasický cukr.
Co jsou umělá sladidla?
Umělá sladidla jsou syntetické látky, které neobsahují žádné nebo jen minimální množství kalorií. Mají většinou výrazně vyšší sladivost než běžný cukr, a proto se s cílem dosáhnout požadované sladkosti využívají jen v malých množstvích. Řadí se mezi polyoly, alkoholové cukry, mezi které patří Xylitol, Erytritol, Maltitol a pod. Kromě umělých sladidel existují i mnohá přírodní náhradní sladidla získávaná přímo od matky přírody.
Často se používají jako náhrada přírodního cukru ve výrobcích, jako jsou například nízkokalorické nápoje, dietní potraviny, sladkosti a jiné. Víte však, jak ovlivňují vaše tělo?
Jak fungují umělá sladidla?
Povrch jazyka je pokryt chuťovými pohárky, které reagují na různé chutě. Když jíme, molekuly potravy se s nimi dostávají do kontaktu. Při střetu jídla s povrchem jazyka mozek rozpoznává, zda jde o sladkou, slanou, kyselou nebo hořkou chuť.
Čtěte také: Maltitol – umělé sladidlo
Molekuly umělých sladidel jsou podobné molekulám cukru, avšak s malou výjimkou. A to je ta, že náš organismus molekuly umělých sladidel nedokáže rozložit na kalorie. To znamená, že poskytují sladkou chuť bez zbytečného energetického příjmu.
Proč se používají umělá sladidla?
Jejich užívání se často pojí se snahou snížit příjem kalorií a sacharidů, zejména s cílem udržovat si zdravou tělesnou hmotnost nebo při léčbě cukrovky.
Vhodná náhrada pro lidi trpící cukrovkou
Umělá sladidla jsou prakticky jedinou možností pro lidi, kteří trpí cukrovkou. Nemají vliv na glykémii, a tak nezvyšují hladinu inzulínu.
Při snižování hmotnosti
Obsahují minimální nebo žádné kalorie, proto bojujeme-li s chutí na sladké, nadváhou či obezitou, můžeme je zařadit do stravy. Náš tip: Veganský protein z nabídky Kompava obsahuje až 60% bílkovin a je slazen xylitolem a stévií. Můžete si tak dopřát skvělou chuť bez zbytečných kalorií.
Při dentálních problémech
Odborníci upozorňují na to, že užívání náhradních sladidel může snižovat riziko vzniku zubního kazu as tím spojené problémy. Některé studie dokonce hovoří o tom, že tyto náhražky cukru pomáhají s vyrovnáváním pH slin. Tím mohou snížit množství bakterií, které jsou zodpovědné za vznik kazů.
Čtěte také: Srovnání umělých sladidel pro pečení
Levnější a dostupnější náhrada sacharózy (klasického cukru)
Intenzivní (nekalorická) sladidla jsou několikanásobně sladší než sacharóza (cukr), ale proces výroby je podstatně levnější než při výrobě klasického cukru.
Škodí nám umělá sladidla?
Někteří lidé se obávají jejich negativních účinků na zdraví. Avšak všechna umělá sladidla, která jsou prodejny dostupná v rámci EU, musí před schválením Evropskou komisí projít přísným testováním bezpečnosti. Jak to tedy skutečně je? Tato fakta hovoří za všechno…
Na internetu najdeme spoustu článků jak jsou umělá sladidla nebezpečná. Při běžné konzumaci v nízkých množstvích však nemají negativní vliv na organismus. Většina studií, které demonstrují neblahý vliv umělých sladidel na organismus, má řadu limitů.
Studie prováděné na myších
Mnohé z účinků umělých sladidel nebyly zkoumány na lidech, ale na myších. To co bylo potvrzeno na myších, neznamená automaticky, že se to potvrdí na lidském organismu.
Dávkování umělých sladidel
Další velkou limitací je dávkování umělých sladidel. Dávky, které vědci použili byly extrémně vysoké a nikdo z nás by nedokázal tak velké množství umělých sladidel denně zkonzumovat.
Čtěte také: Jak se orientovat v umělých sladidlech?
Jelikož, jak již bylo zmíněno, umělá sladidla jsou několikanásobně sladší než cukr, tak v produktech, které je obsahují, se používá jejich minimální množství.
Sladká odměna pro mozek či trávicí systém?
Mozek může jinak reagovat na náhradní sladidla a cukr jako trávicí systém, protože tyto látky jsou odlišné složením. Po zkonzumování cukru nastává tzv. pocit odměny, kdy se vylučují hormony, mezi něž patří dopamin. Právě tohle je jeden z důvodů, proč nám tak chutnají sladké potraviny.
Umělá sladidla však jen z části aktivují tuto dráhu odměny. Dodají sladkou chuť, avšak ne energii, neboli kalorie.
V některých specifických případech si však budeme muset počkat na důkladnější prozkoumání, jak konkrétní umělá sladidla ovlivňují náš organismus. K méně prostudovaným patří novější náhradní a umělá sladidla.
Obecně však platí, že umělá sladidla nemají nežádoucí účinky na organismus, pokud je nepřijímáme v nadměrném množství.
Přehled běžněji používaných umělých sladidel
Sacharin
Sacharin objevil v roce 1879 Constantin Fahlberg. Patří mezi nejstarší intenzivní (nekalorická) sladidla. Je přibližně 300krát sladší než cukr a má výraznou kovově hořkou chuť. Sacharin byl od začátku své existence předmětem různých sporů a dohadů. Mnohé vědecké studie potvrzují jeho karcinogenní účinek nejen při vysokém dávkování, ale i při dlouhodobém používání. Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) i Světová zdravotnická organizace (WHO) označily sacharin za látku pro člověka potenciálně nebezpečnou (karcinogenní). V mnoha zemích je jeho používání zakázáno. V potravinách se může označovat také jako E954.
Acesulfam K
Acesulfam K byl objeven v roce 1967. Je přibližně 180 - 200krát sladší než cukr. Sám o sobě má výraznou, nepříjemnou chuť, která se často maskuje kombinací s jinými sladidly. V trávicím traktu se prakticky vůbec nevstřebává a v nezměněné formě se vylučuje močí. Patří mezi nejméně prozkoumaná umělá sladidla. Podle dostupných údajů lze jeho používání v malém množství považovat za bezpečné. Označuje se také jako E950.
Sukralóza
Sukralóza byla objevena v roce 1976. Je přibližně 800krát sladší než cukr a označuje se kódem E955. Vyrábí se speciálními biochemickými postupy ze sacharózy (z řepného cukru). Sukralóza se v lidském těle nerozkládá, není metabolizována (v organismu neexistuje enzym, který by ji rozložil) a v nezměněné podobě se vylučuje stolicí nebo močí.
Její molekula obsahuje tři atomy organického chloru, který by v případě uvolnění mohl být pro organismu nebezpečný (karcinogenní). Sukralóza se však neakumuluje (neukládá) v tuku proto uvedené riziko nehrozí. Při posledních výzkumech nebyly prokázány žádné závažnější vedlejší účinky.
Aspartam
Umělé sladidlo Aspartam bylo objeveno v roce 1965 a v současnosti patří mezi nejpoužívanější intenzivní sladidla. Je přibližně 220krát sladší než cukr a má příjemnou chuť. Je málo odolný vůči vysokým teplotám, a proto se nehodí pro vaření, pečení a pod.
Aspartam je dipeptid, což znamená, že je složen ze dvou aminokyselin (kyselina asparagová a fenylalanin), které jsou spojeny vazbou. Při rozkladu aspartamu organismem dochází k uvolnění aminokyseliny fenylalaninu, což může být rizikové pro osoby trpící vzácným onemocněním fenylketonurií (člověk není schopen metabolizovat - zpracovat aminokyselinu fenylalanin).
Aspartam je nebezpečný. Pravda nebo mýtus?
Současná marketingová válka, která je vedena proti aspartamu není až tak opodstatněná jak by se mohlo zdát. Za celou existenci aspartamu nebyl u člověka zaznamenán ani jeden případ výskytu zdravotních problémů. Potvrzuje to i nejnovější prohlášení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který při celkovém posudku rizik tohoto sladidla došel k závěru, že aspartam a produkty jeho rozkladu jsou při doporučeném dávkování pro lidské zdraví bezpečné. Doporučená denní dávka je 1-40 mg aspartamu na 1 kg tělesné hmotnosti.
Pro srovnání, pokud by průměrný 80 kg vážící muž chtěl překročit doporučenou denní dávku aspartamu, musel by zkonzumovat více než 3200 mg aspartamu, což je prakticky nemožné.
Stevie (glykosidy steviolu)
Stévie je sladidlo přírodního charakteru, které je přibližně 200-300krát sladší než cukr. V organismu se nerozkládá, nepodléhá metabolismu. Nerozkládá se ani při vysokých teplotách, a proto je vhodná pro vaření, pečení a pod.
Zlepšuje citlivost buněk na inzulín. Nezvyšuje hladinu krevního cukru, a je tedy vhodná pro diabetiky. Eliminuje tvorbu zubního kazu a pozitivně ovlivňuje stav pokožky a podporuje trávení.
Erytritol
Erytritol je alkoholový cukr, který se vyrábí přirozenou fermentací glukózy kvasinek Moniliella pollinis nebo Trichosporonoides megachilensis. Následně probíhá filtrace, krystalizace a sušení. Je vstřebáván přes tenké střevo. Erytritol je Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration, FDA) obecně uznávaný jako bezpečný. Neobsahuje kalorie, ale je o něco méně sladký než cukr. Nezvyšuje cukr a inzulín v krvi a také chrání před vznikem zubního kazu. Při nadměrném užívání může způsobit gastrointestinální problémy.
Maltitol
Také patří mezi alkoholové cukry. Obsahuje poloviční množství kalorií jako cukr. Je téměř stejně sladký jako cukr asi 90 % sladkosti. Přirozeně se v malém množství vyskytuje v některých druzích ovoce a zeleniny a v obilných výrobcích.
Má také velmi podobnou konzistenci a lepkavost jako cukr, proto je vhodný jako náhrada do kulinářských receptů. Snižuje hladinu kyselosti v dutině ústní, čímž snižuje riziko vzniku zubního kazu.
Xylitol
Je organická sloučenina, která se nazývá také březový cukr. Patří mezi alkoholové cukry, přirozeně se vyskytuje také v lidském těle. Má asi 40% menší obsah kalorií než běžný cukr. Původně se vyráběl z březové šťávy, ale takových najdeme na pultech málo. V současnosti se vyrábí zejména z kukuřice, jehož největším dovozcem je Čína.
Přidává se do žvýkaček a sladkostí, protože nezpůsobuje zubní kaz. Při nadměrné konzumaci může mít projímavé účinky.
Monk Fruit
Přírodní sladidlo, pocházející z jihovýchodní Číny a v čínské medicíně se využívá po staletí. Extrakt z těchto plodů je asi 150 až 250krát sladší než běžný cukr a obsahují minimální množství kalorií. Sladkost pochází z antioxidantů zvaných mogrozidy.
Má protizánětlivé účinky na organismus a nezpůsobuje gastrointestinální problémy.
Přestože je mnohonásobně sladší, může zvyšovat hladinu cukru v krvi.
Studie NutriNet-Santé a rizika spojená s umělými sladidly
Dvě rozsáhlé studie internetové kohorty NutriNet-Santé, publikované v loňském roce, byly založeny za účelem zkoumání vztahů mezi výživou a zdravím - konkrétně souvislostí mezi konzumací umělých sladidel a rizikem vzniku rakoviny a souvislostí mezi konzumací umělých sladidel a rizikem kardiovaskulárních onemocnění.
Do studie bylo zapojeno celkem 102 865 dospělých osob z francouzské populační kohorty NutriNet-Santé (78,5 % žen, průměrný věk na počátku studie 42,2 ± 14,5 let). Studie probíhala v letech 2009-2021 (medián doby sledování 7,8 roku, mezikvartilové rozpětí 4,7-9,4 roku). Údaje o příjmu stravy a konzumaci sladidel byly získány na základě opakovaných 24hodinových záznamů o stravě, včetně obchodních názvů průmyslových výrobků.
Výsledky studie ukázaly, že příjem umělých sladidel byl spojen se zvýšeným celkovým rizikem vzniku rakoviny (3 358 případů, poměr rizika [HR] pro vyšší konzumenty umělých sladidel ve srovnání s nekonzumenty = 1,13 [95% interval spolehlivosti CI 1,03 až 1,25], P = 0,002). Vyšší riziko vzniku rakoviny bylo pozorováno zejména v souvislosti s příjmem aspartamu (HR = 1,15 [95% CI 1,03 až 1,28], P = 0,002) a acesulfamu K (HR = 1,13 [95% CI 1,01 až 1,26], P = 0,007).
Studie se zúčastnilo 103 388 respondentů internetové kohorty NutriNet-Santé (průměrný věk 42,2 ± 14,4 let, 79,8 % žen). Studie probíhala v letech 2009-2021 (medián doby sledování 9,0 let, mezikvartilové rozpětí 7,5-10,1 let). Výsledky ukázaly, že celkový příjem umělých sladidel byl spojen se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění (1502 příhod, poměr rizika HR = 1,09, 95% interval spolehlivosti CI 1,01 až 1,18, P = 0,03); absolutní míra výskytu u vyšších konzumentů (nad mediánem specifickým pro pohlaví) a nekonzumentů byla 346 a 314 na 100 000 osoboroků. Umělá sladidla byla spojena zejména s rizikem cerebrovaskulárních onemocnění (777 příhod, 1,18, 1,06 až 1,31, P = 0,002; míra výskytu 195 a 150 na 100 000 osoboroků u vyšších konzumentů a nekonzumentů).
Novější studie zpochybňující bezpečnost umělých sladidel
Již od té doby, co se v polovině minulého století začaly prodávat nápoje s umělými sladidly, jsou umělá sladidla jako je aspartam, stévie, sacharin nebo sukralóza často předmětem diskuze o jejich bezpečnosti. Navzdory tomu stále oficiální organizace označují schválená umělá sladidla jako bezpečná.
„Hodnota ADI udává množství potravinového aditiva, které může být denně zkonzumováno, aniž by představovalo riziko pro zdraví konzumenta. Umělým sladidlům jsme se již několikrát věnovali v našich předchozích článcích, nicméně v poslední době vyšla nová studie, která bezpečnost umělých sladidel opět zpochybňuje. Měli bychom se tedy začít obávat? Je tato studie hřebíčkem do rakve umělých sladidel nebo je to celé jinak?
Zmíněná studie vyšla začátkem září (2022) v časopise Cell a zabývala se vlivem umělých sladidel na naše střevní bakterie a zprostředkovaně i na hladinu krevního cukru.4 Tato RCT studie se dívala konkrétně na čtyři umělá sladidla - sacharin, sukralózu, aspartam a stévii, které podávala zdravým lidem po dobu 14 dní v dávkách nižších než je horní hranice přijatelné denní dávky (ADI).
Celkem 120 participantů ve studii bylo rozděleno do 6 skupin po 20 lidech. Čtyři skupiny konzumovaly konkrétní umělé sladidlo, zatímco kontrolní skupina namísto umělého sladidla dostávala sáčky s glukózou (5. skupina) nebo nedostávala nic (6. V průběhu dvou týdnů studie participanti podstoupili také každé ráno v domácích podmínkách OGTT test, který se používá k diagnostice určitých forem diabetu a slouží k měření glykemické křivky po podání roztoku 75 g glukózy. Výzkumníci také participantům analyzovali jejich mikrobiom pomocí orálních vzorků a jejich stolice.
Dále také výzkumníci provedli transplantaci mikrobiomu, který „přenesli“ z účastníků studie do myší, které se používají ve výzkumu a jsou bez osídlení bakteriemi (tzv. germ free mice). U myší, které dostaly bakterie od účastníků studie, kteří nejvíce reagovali na příjem sladidel (glykémie jim nejvíce vystřelila při OGTT), došlo také k podobným reakcím na příjem glukózy, respektive k porušení glukózové tolerance.
Limity studie
Znamená to tedy to, že bychom konečně měli definitivní důkazy o tom, že by umělá sladidla poškozovala náš mikrobiom, zhoršovala glukózovou toleranci a jejich pravidelný příjem vedl k poškození zdraví? Neznamená.
Mezi hlavní limitace studie patří způsob provedení orálního glukózového tolerančního testu (OGTT) v domácích podmínkách bez odborné supervize. Tato skutečnost, že laici prováděli v domácích podmínkách test, který je standardizován a musíte při něm dodržet shodné podmínky, aby data byla validní, může být potenciálním problémem, který může zkreslit výsledky studie. Co když někteří participanti nepodstoupili test nalačno? Co když v průběhu testu jedli zároveň snídani? Vydrželi být kompletně v klidu po celou dobu trvání OGTT testu?
Dalším problémem je délka studie. 14 dní není totiž mnoho. Byly detekované změny mikrobiomu a glykemické odpovědi pouze přechodné nebo trvaly déle? Bude to mít nějaký negativní efekt na zdraví z dlouhodobého hlediska? Bohužel to nevíme. Častým argumentem odpůrců umělých sladidel je tvrzení, že studie, které zjistily, že sladidla jsou bezpečná při dodržení ADI dávek, trvaly krátkou dobu. Většina těchto studií trvala ale déle než 14 dní!
Mezi zřejmě největší limitaci studie patří fakt, že do studie byli vybráni pouze lidé, kteří nebyli nikdy vystaveni umělým sladidlům. Jinak řečeno všichni participanti se před studií umělým sladidlům vyhýbali. Do studie se hlásilo 1375 dobrovolníků, kteří tvrdili, že sladidla nekonzumují, ale po úvodním šetřením bylo přes 90 % z nich vyřazeno díky tomu, že je ve skutečnosti konzumují, ale pouze o tom neví. 120 participantů, kteří byli zařazeni do studie, si tedy pravděpodobně dávalo velký pozor na to, aby v jejich jídelníčků nebyla vůbec žádná umělá sladidla.