Umělá sladidla jsou již dlouho předmětem diskusí a mýtů. Někteří lidé se jim vyhýbají kvůli obavám o zdraví, zatímco jiní jimi zcela nahrazují cukr. Cílem tohoto článku je poskytnout komplexní přehled o umělých sladidlech, včetně jejich seznamu, vlastností a potenciálních dopadů na zdraví.

Proč snižovat příjem cukru?

Všude kolem nás se nacházejí potraviny s přidaným cukrem, a to nejen ve sladkostech, ale i v nápojích, pečivu a dalších produktech. Nadměrný příjem cukru je spojen s řadou zdravotních problémů, jako je zubní kaz, nadváha, obezita a s ní související riziko diabetu 2. typu a některých nádorů. Proto je vhodné příjem cukru omezovat. Ideální je postupně si zvykat na méně sladkou chuť, ale alternativou je i nahrazení cukru jinými sladidly.

Alternativy cukru

Při výběru náhrady cukru máme několik možností:

• Přírodní alternativy cukru: Tyto náhražky jsou v podstatě jinou formou cukru a mají podobný obsah kalorií a jednoduchých sacharidů jako bílý cukr. Liší se chutí, vůní a konzistencí.
• Sladidla přírodního původu: Tyto varianty neobsahují cukr a mají nižší nebo nulové množství kalorií.
• Umělá sladidla: Jsou to bezkalorická sladidla, která neobsahují cukr ani energii.

Tento článek se zaměřuje na umělá sladidla, neenergetická sladidla, která mají sladkou chuť, ale neobsahují cukr ani kalorie.

Jak fungují umělá sladidla?

Umělá sladidla mají obvykle vyšší sladivost než cukr (sacharóza), někdy stonásobnou až tisícinásobnou. Sladkou chuť vnímáme díky receptorům v chuťových pohárcích na jazyku. Molekuly jednoduchých sacharidů se vážou na tyto receptory a posílají do mozku informaci o sladké potravině. Molekuly umělých sladidel se také mohou vázat na receptory, protože jsou strukturou podobné sacharidům. Na rozdíl od sacharidů je však tělo nedokáže rozštěpit a přeměnit na energii, takže cítíme sladkost, ale nezískáváme žádné kalorie.

Čtěte také: Průvodce výběrem kojenecké výživy

Bezpečnost umělých sladidel

Umělá sladidla si stále udržují pověst chemických látek, které mohou být zdraví škodlivé. Dříve se například tvrdilo, že sacharin zvyšuje riziko vzniku nádoru močového měchýře. Výzkum však pokračuje a objevují se nové, někdy i negativní informace o účincích jednotlivých sladidel. Důležité je, že do potravin se v dnešní době nesmí přidávat nic, co by vědci nepovažovali za bezpečné.

Aby mohla být sladidla používána v potravinách, musí být jejich účinky na zdraví důkladně prozkoumány a schváleny odbornými institucemi. V USA hodnotí bezpečnost Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), v Evropské unii Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Potraviny schválené EFSA mají označení E, což neznamená nebezpečnou chemikálii, ale látku, která byla tímto orgánem prověřena a označena za bezpečnou.

Každé sladidlo povolené EFSA a FDA má stanovenou hodnotu akceptovatelného denního příjmu (ADI). Jedná se o dávku, která je považována za bezpečnou při každodenní konzumaci. Obvykle je nereálné dosáhnout této dávky běžnou stravou. Povolená množství jsou dokonce vyšší než průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) daného sladidla, takže se nemusíme obávat překročení.

V některých individuálních případech však sladidla nemusí být vhodná, například při specifických trávicích problémech nebo vzácných metabolických poruchách, jako je fenylketonurie, při které je nutné vyhýbat se aspartamu.

Seznam umělých sladidel povolených v EU

V Evropské unii je v současnosti schváleno deset umělých sladidel pro použití v potravinách. Často se přidávají do potravin v kombinacích, protože některá z nich mají specifickou chuť, která se může spojením s jiným sladidlem ztratit. Výrobci se tak snaží vyvážit výslednou chuť, aby byla co nejpřirozenější a co nejpodobnější cukru.

Čtěte také: Zdravá výživa vs. umělá sladidla: Studie

Mezi nejčastěji používaná umělá sladidla patří:

1. Aspartam (E951) je dipeptid složený z aminokyselin fenylalaninu a kyseliny asparagové, které se běžně nacházejí v potravinách jako součást bílkovin. Aspartam je přibližně 200krát sladší než cukr, ale není tepelně stabilní, takže se nepoužívá v pečených potravinách. Jeho akceptovatelný denní příjem (ADI) je 40 mg/kg tělesné hmotnosti. Průměrný denní příjem (EDI) je 14-287 mg.
2. Acesulfam K (E950), známý také jako acesulfam draselný (Acesulfame Potassium), je sladidlo objevené náhodou. V těle se nemetabolizuje a vylučuje se v nezměněné podobě. Je 200krát sladší než cukr. Průměrný denní příjem (EDI) je 14-119 mg.
3. Sukralóza (E955) je vyrobena ze sacharózy, ale v těle se téměř nemetabolizuje, takže není zdrojem energie. Je až 600krát sladší než cukr a patří mezi nejpoužívanější sladidla v potravinářství, protože nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Její průměrný denní příjem (EDI) je 7-140 mg.
4. Sacharin (E954) je nejstarší umělé sladidlo, objevené náhodou. Je 300krát sladší než sacharóza a používá se v kombinaci s jinými sladidly, aby se zakryla jeho nahořklá pachuť. Jeho průměrný denní příjem (EDI) je 7-140 mg.
5. Cyklamát (E952) má nejnižší sladivost ze všech sladidel, je pouze 30krát sladší než sacharóza. Běžně se používá v kombinaci s jinými sladidly. Jeho průměrný denní příjem (EDI) je 28-168 mg.
6. Neotam (E961) je sladidlo strukturou podobné aspartamu. Je až 13000krát sladší než cukr a jeho chuť je podobná chuti cukru. Průměrný denní příjem (EDI) je 3,5-11,9 mg.

Výhody umělých sladidel

1. Kontrola tělesné hmotnosti a hubnutí: Nahrazení cukru umělými sladidly může pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím, pokud vede ke sníženému energetickému příjmu. Nicméně, je důležité sledovat individuální reakci těla na sladidla, protože některé studie naznačují, že by mohla vést k vyššímu apetitu nebo snížené citlivosti ke sladké chuti.
2. Kontrola hladiny cukru v krvi: Umělá sladidla neobsahují cukr, a proto nezvyšují glykémii. To je prospěšné zejména pro lidi s cukrovkou nebo porušenou glukózovou tolerancí. Kontrolovaná hladina cukru v krvi může prospívat i zdravým osobám, protože výkyvy glykémie jsou spojeny s větší chutí na sladké a výkyvy energie.
3. Ochrana zubů: Umělá sladidla nemají stejný účinek jako cukr na zubní sklovinu, a proto jsou z pohledu zubního kazu bezpečná. Nahrazení cukru umělými sladidly může přispět ke zdraví zubů.

Potenciální nevýhody umělých sladidel

1. Vliv na apetit: Umělá sladidla mohou nedostatečně nabudit centra odměny v mozku, což může vést k vyššímu apetitu a potřebě konzumovat více sladkých potravin. Tento efekt by mohl vést k vyššímu příjmu vysoce energetických potravin a případně i nárůstu tělesné hmotnosti.
2. Vliv na střevní mikrobiom: Některé studie naznačují, že umělá sladidla by mohla vést k nižšímu podílu prospěšných bakterií ve střevech a umožnit růst škodlivým druhům. Například sacharin by mohl měnit složení mikrobiomu a zvyšovat riziko glukózové intolerance. Nicméně, tato oblast výzkumu je málo probádaná a mnoho studií je prováděno na zvířatech, což nelze automaticky aplikovat na lidi.
3. Riziko vzniku nádorů: Některá sladidla byla v minulosti spojována s vyšším rizikem vzniku nádorů. Například aspartam byl Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zařazen na seznam potenciálních karcinogenů (kategorie 2B IARC klasifikace), ale WHO zároveň dospěla k závěru, že není nutné snižovat jeho akceptovatelný denní příjem.

Čtěte také: Přehled peptidových sladidel