Eozinofilní granulocyty, běžně tvořící jen 1-3 % leukocytů, hrají klíčovou roli v imunitních reakcích. Jejich zvýšené koncentrace, známé jako eozinofilie, však mohou indikovat různé patologické stavy, od alergií po závažná systémová onemocnění. Tento článek se zaměří na funkci eozinofilního kationického proteinu (ECP), jeho diagnostický význam a roli v patogenezi různých onemocnění.
Úvod do Eozinofilie
Eozinofilie je definována jako zvýšený počet eozinofilů v krvi, obvykle nad 500/μl. Je důležité si uvědomit, že zmnožení eozinofilů není pouze příznakem onemocnění, ale jejich toxické účinky mohou vyvolat poškození tkání. Při eozinofilii > 1 500/μl je nutno počítat s eozinofilní infiltrací orgánů. Postiženy mohou být všechny orgány, přičemž nemusí být zvýšena koncentrace eozinofilů v krvi. Eozinofilie se dělí na primární (klonálně proliferativní), sekundární (reaktivní) a idiopatické.
Diagnostika Eozinofilie
K rozpoznání primárních a sekundárních eozinofilií slouží stupňovitá diagnostika, s cíleným využitím speciálních metod, jako je např. punkce kostní dřeně a bronchoskopie. Při každé bronchoskopii by měla být provedena bronchoalveolární laváž s cytologickým a mikrobiologickým vyšetřením aspirovaného vzorku, podle potřeby též transbronchiální biopsie nebo endobronchiální ultrazvukové vyšetření s tenkojehlovou biopsií zvětšených lymfatických uzlin. Bazální hematologická diagnostika, která vychází z diferenciálního krevního obrazu, může být doplněna biopsií kostní dřeně a speciálními laboratorními metodami, jako jsou imunofenotypizace, vyšetření imunohistologické, molekulárně biologické nebo cytogenetické.
Diferenciální diagnostika eozinofilie by měla zohledňovat i věk pacienta. U dětí jsou nejčastějšími příčinami alergická onemocnění (atopický ekzém, potravinové alergie) a parazitární infekce (např. roupy). U dospělých jsou častější autoimunitní a nádorová onemocnění. U velmi malých dětí je třeba vyloučit primární imunodeficience.
Eozinofilní Kationický Protein (ECP)
ECP je jedním z hlavních produktů eozinofilních granulocytů a je uvolňován během jejich aktivace. Jeho koncentrace v séru koreluje se závažností eozinofilního zánětu. Stanovení ECP je široce dostupné a běžně využíváno. ECP má cytotoxické účinky a poškozuje epiteliální buňky, například bronchiální sliznice.
Čtěte také: Význam eozinofilního kationického proteinu
Indikace a Interpretace Výsledků ECP
ECP je ukazatelem mnoha aktivních zánětlivých onemocnění. Jeho přítomnost v séru je pravděpodobně důsledkem působení cytokinů vznikajících při lokální alergické reakci v plicích. Můžeme jím tedy sledovat úroveň zánětlivé aktivace u astmatika (vzrůstá při poklesu maximální výdechové rychlosti).
Referenční meze ECP jsou obvykle < 24,0 ng/ml. Zvýšená hodnota ECP může být přítomna i při normálním počtu periferních eozinofilů. Metoda je běžně dostupná, ale vyžaduje rychlé zpracování materiálu, protože hemolýza zkresluje výsledek vyšetření. Negativní hodnota ECP nevylučuje diagnózu astmatu. Hladina ECP je ovlivněna kouřením. Opakované stanovení může sloužit k monitorování efektu léčby astmatu. Zvýšená hodnota může ukazovat zhoršení eozinofilního zánětu, například při exacerbaci. Hladina ECP odráží aktivitu onemocnění během roku u sezónních astmatiků.
ECP a Alergická Onemocnění
ECP je obsažen v eozinofilních granulech a jeho koncentrace v séru koreluje se závažností alergického zánětu. Nicméně tento parametr není specifický pro alergie, ale obecně pro eozinofilní zánět, takže k diferenciální diagnostice eozinofilie příliš nepřispívá.
Při diagnostice alergií je důležité zjišťovat výskyt alergických onemocnění v rodině, pracovní anamnézu a možnou expozici alergenům. Laboratorně kromě celkového IgE vyšetřujeme i koncentraci alergen-specifických IgE protilátek, nověji také protilátky IgE proti rekombinantním alergenům.
Eozinofilie a Astma Bronchiale
Astma bronchiale je chronické heterogenní onemocnění, které je provázeno chronickým zánětem. Tento zánět můžeme charakterizovat jako T2-low anebo T2-high. U zánětlivé odpovědi typu T2-high je typicky zvýšený počet eozinofilů a jejich mediátorů, mezi něž patří například interleukiny IL-4, IL-5, IL-13.
Čtěte také: Recenze proteinů pro hubnutí
Vyšetření eozinofilů v diferenciálním rozpočtu krve patří k základním metodám při stanovení diagnózy astmatu. Důvodem je jejich zásadní význam v patogenezi onemocnění a také samotná dostupnost a nenáročnost vyšetření. Hodnoty nad 300-400/μl krve u pacientů, kteří nemají svoje onemocnění pod kontrolou a dochází u nich k častým exacerbacím vyžadujícím systémovou kortikoterapii, jsou jedním z indikačních kritérií nasazení biologické léčby astmatu.
Další Biomarkery u Astmatu
Mezi další biomarkery, které můžeme u astmatu sledovat a pomohou nám určit endotyp konkrétního pacienta, patří vydechovaný oxid dusnatý (FENO), celkové a specifické IgE, a periostin. Správná diagnostika, určení fenotypu a endotypu pacientů je základem pro nastavení adekvátní terapie.
FENO (vydechovaný oxid dusnatý) je marker T2-high zánětu a ukazatel steroidní odpovědi. Je produkovaný epitelovými buňkami bronchiální sliznice NO syntázou pod vlivem IL-4. Jeho stanovení se standardně provádí při diagnóze astmatu, výhodou je jeho negativní prediktivní hodnota. Zvýšené hodnoty jsou nad 25 ppb (parts per billion). Signifikantní je pak zvýšení nad 40 ppb.
Imunoglobulin E (IgE) se uplatňuje v imunitních reakcích zaměřených proti parazitům a také při alergických reakcích. Vyšetřujeme celkové IgE, jehož hodnota určuje počet těchto protilátek v mililitru krve, norma je 35-200 IU/ml u pacientů nad 15 let. Dále určujeme specifické IgE, které může specifikovat jednotlivé alergeny, vůči kterým je pacient přecitlivělý.
Hypereozinofilní Syndrom
Při hodnotách eozinofilů nad 1500/μl krve musíme dbát zvýšené opatrnosti a v rámci diferenciální diagnostiky myslet na hypereozinofilní syndrom, eozinofilní granulomatózu s polyangiitidou, alergickou bronchopulmonální aspergilózu či hematologické malignity.
Čtěte také: Protein pro sportovce a hubnutí
Interleukin IL-5 a Eozinofilie
Interleukin IL-5 je nejúčinnějším aktivátorem eozinofilů. Jednotlivé interleukiny jsou cílem působení mnoha moderních léčiv z řad biologik.