Astma bronchiale je chronické heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem dýchacích cest. Tento zánět může být T2-high nebo T2-low. U T2-high zánětlivé odpovědi hrají klíčovou roli eozinofily a jimi produkované mediátory, jako jsou interleukiny IL-4, IL-5 a IL-13. Kromě počtu eozinofilů v krvi a sputu se sledují i další biomarkery, jako je vydechovaný oxid dusnatý (FENO), celkové a specifické IgE, eozinofilní kationický protein (ECP) a periostin. Správná diagnostika a určení fenotypu a endotypu pacienta jsou zásadní pro nastavení adekvátní terapie.

Eozinofily a jejich role v organismu

Eozinofilní granulocyty jsou subpopulací bílých krvinek, které se podílejí na obraně proti parazitům a hrají roli v různých patologických stavech. Vyvíjejí se v kostní dřeni z myeloidních prekurzorů, jsou uvolňovány do krve a pronikají do periferních tkání. Jejich poločas v krvi je několik hodin, ale v tkáních přetrvávají déle. Normální hodnota eozinofilů v periferní krvi je do 500/μl, přičemž vykazuje cirkadiální variabilitu s nejvyššími hodnotami odpoledne.

Zvýšený počet eozinofilů v krvi (eozinofilie) může vést ke tkáňovému postižení. Eozinofilie se nevyskytuje pouze u astmatu, ale také u alergií, atopického ekzému, chronické rhinosinusitidy s nosní polypózou, eozinofilní pneumonie, eozinofilní ezofagitidy a gastritidy a dalších onemocnění. Při hodnotách nad 1500/μl je nutné vyloučit hypereozinofilní syndrom, eozinofilní granulomatózu s polyangiitidou, alergickou bronchopulmonální aspergilózu, hematologické malignity a parazitární onemocnění.

Diagnostika eozinofilie

Stanovení periferní eozinofilie může být obtížné, proto je nutné opakovaně provádět krevní obraz s diferenciálním rozpočtem, zejména při stanovení diagnózy astmatu a při zhoršení stavu pacienta. Odběr by měl být proveden před podáním systémové kortikoterapie. Hodnoty nad 300-400/μl u pacientů s nekontrolovaným astmatem a častými exacerbacemi jsou jedním z indikačních kritérií pro nasazení biologické léčby. Je však důležité si uvědomit, že zvýšený počet eozinofilů v krvi nemusí vždy znamenat astma a může být přítomen u pacientů s metabolickým syndromem nebo obezitou. Hodnota eozinofilů se liší v závislosti na věku, pohlaví, denní době a okolním prostředí. Vyšší počet eozinofilů koreluje s rizikem ztráty kontroly nad astmatem a rizikem jeho akutní exacerbace.

Eozinofily se dělí na rezidenční a prozánětlivé. Výzkum se zaměřuje na další parametry eozinofilů, jako jsou CD markery na jejich povrchu, které by mohly být využity k rozlišení alergického a čistě eozinofilního typu zánětu. Další možností prokázání eozinofilního zánětu je přítomnost eozinofilů nad 2-3 % v indukovaném sputu. Nicméně, toto vyšetření je méně dostupné a náročné na provedení. Monitorování hladin eozinofilů ve sputu může předcházet akutní exacerbaci astmatu. Vyšetření bronchoalveolární laváže (BAL) a biopsie sliznice dýchacích cest jsou invazivní postupy, které se provádějí zřídka.

Čtěte také: Diagnostika ECP

Eozinofilní kationický protein (ECP)

ECP je součástí granulí eozinofilů a uvolňuje se při jejich aktivaci. Jeho koncentrace stoupá během zánětlivých onemocnění, u kterých se uplatňují eozinofily, tedy při T2-high zánětu. ECP má cytotoxické účinky a poškozuje epiteliální buňky, například bronchiální sliznice. ECP lze stanovit přímo z krve a jeho hodnota může být zvýšená, i když je počet periferních eozinofilů ještě v normě. Metoda je běžně dostupná, ale vyžaduje rychlé zpracování materiálu, protože hemolýza zkresluje výsledek. Negativní hodnota ECP nevylučuje diagnózu astmatu a jeho hladina je ovlivněna kouřením. Opakované stanovení může sloužit k monitorování efektu léčby astmatu a zvýšená hodnota může ukazovat zhoršení eozinofilního zánětu. Hladina ECP odráží aktivitu onemocnění během roku u sezónních astmatiků.

Další biomarkery u astmatu

FENO je marker T2-high zánětu a ukazatel steroidní odpovědi, produkovaný epitelovými buňkami bronchiální sliznice pod vlivem IL-4. Jeho stanovení se provádí při diagnóze astmatu a má dobrou negativní prediktivní hodnotu. Hodnotu FENO mohou ovlivnit faktory jako kouření, konzumace alkoholu a léčba kortikoidy. FENO se využívá v průběhu léčby, při řízení terapie astmatu a titrace dávek inhalačních kortikoidů, monitorací lze redukovat frekvenci exacerbací a může vypovídat o adherenci pacienta k léčbě.

Imunoglobulin E (IgE) se uplatňuje v imunitních reakcích proti parazitům a při alergických reakcích. Zvýšené hodnoty IgE se vyskytují u atopické dermatitidy, alergického astma bronchiale a alergií. Vyšetřuje se celkové IgE a specifické IgE, které specifikuje jednotlivé alergeny. Hodnota IgE se využívá při indikaci biologické léčby alergického eozinofilního zánětu.

Vyšetření leukotrienů ve vydechovaném vzduchu a v moči se používá spíše na experimentální úrovni a sérový periostin se v praxi standardně neprovádí.

Klinický význam ECP a dalších biomarkerů

Hodnocení všech biomarkerů podává největší výpovědní hodnotu a je třeba k nim přihlížet jako k celku. Nasazená terapie může hodnoty biomarkerů ovlivňovat. Léčíme pacienta, ne biomarkery, i když ty nám mohou pomoci ve výběru vhodné biologické léčby astmatu. V budoucnu se pravděpodobně dočkáme endofenotypové klasifikace těžkého astmatu založené i na kombinaci jednotlivých biomarkerů, které umožní nejlépe identifikovat respondéry v reálném světě a predikovat jejich odpověď na medikaci a monitorovat její účinnost. Tím dosáhneme optimálních výsledků léčby za cenu nejmenšího rizika a zlepšíme kvalitu života pacientů s těžkým astmatem.

Čtěte také: Recenze proteinů pro hubnutí

Čtěte také: Protein pro sportovce a hubnutí