Záněty tlustého střeva, ať už chronické nebo akutní, vyžadují komplexní léčbu, jejíž nedílnou součástí je i správně nastavená dieta. Cílem tohoto článku je poskytnout ucelený pohled na dietní opatření při zánětech tlustého střeva, s důrazem na individualitu pacienta a specifika jednotlivých onemocnění.
Úvod do problematiky zánětů tlustého střeva
Zánět tlustého střeva, odborně kolitida, je onemocnění, které postihuje sliznici tlustého střeva a konečníku. Mezi nejčastější typy patří ulcerózní kolitida a Crohnova choroba, které se řadí mezi idiopatické střevní záněty. Příčiny vzniku těchto zánětů nejsou zcela objasněny, avšak předpokládá se vliv genetických faktorů, imunitních reakcí a faktorů životního stylu.
Obecné zásady dietní léčby při zánětech tlustého střeva
Dietní léčba při zánětech tlustého střeva má za cíl zmírnit příznaky onemocnění, podpořit hojení střevní sliznice a předcházet malnutrici. Zásady dietní léčby se liší v závislosti na fázi onemocnění, individuální snášenlivosti pacienta a přítomnosti komplikací.
Akutní fáze onemocnění
V akutní fázi onemocnění, kdy dochází k exacerbaci příznaků, je často nutné přistoupit k enterální výživě, která má kromě přívodu živin i léčebný efekt. Enterální výživa může být podávána formou sippingu (popíjení) nebo pomocí nazogastrické či nazojejunální sondy. V některých případech je nutná parenterální výživa, kdy jsou živiny podávány přímo do krevního oběhu.
Remise onemocnění
V období remise, kdy jsou příznaky onemocnění mírné nebo zcela vymizely, je důležité dodržovat vyváženou a plnohodnotnou stravu, která podpoří udržení remise a předchází recidivám. Strava by měla být bohatá na bílkoviny, s mírným omezením tuků a jemnou vlákninou.
Čtěte také: Dieta pro zdravý žaludek
Důležitá frekvence jídel
Důležitá je frekvence denních jídel, je nutné, aby pacient jedl v menších dávkách častěji, tj. 6-7krát denně v intervalech 2,5-3 hodiny. Tento způsob stravy je nezbytný kvůli zmenšení vstřebávací (resorpční) plochy a zhoršení trávení.
Specifika dietní léčby u ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby
Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba jsou dvě odlišné onemocnění, která vyžadují specifický přístup k dietní léčbě.
Ulcerózní kolitida
U ulcerózní kolitidy, která postihuje pouze tlusté střevo a konečník, je důležité omezit příjem mléčných výrobků, zejména v akutní fázi onemocnění. V období remise je možné mléčné výrobky zařazovat do jídelníčku postupně, dle individuální snášenlivosti.
Crohnova choroba
U Crohnovy choroby, která může postihnout jakoukoli část trávicího traktu, je dietní léčba více individualizovaná. Důležité je sledovat, které potraviny pacientovi způsobují potíže, a ty z jídelníčku vyloučit. Některé studie naznačují příznivý vliv omega-3 mastných kyselin na udržení remise onemocnění.
Potraviny vhodné a nevhodné při zánětech tlustého střeva
Při zánětech tlustého střeva je důležité vybírat potraviny, které jsou snadno stravitelné a nedráždí střevní sliznici.
Čtěte také: Prevence onemocnění žlučníku
Vhodné potraviny
- Bílkoviny: libové maso (kuřecí, rybí), vejce, tofu
- Sacharidy: rýže, brambory (vařené nebo pečené), ovesné vločky
- Tuky: kvalitní rostlinné oleje (olivový, řepkový), avokádo
- Zelenina: vařená mrkev, špenát, cuketa
- Ovoce: oloupaná jablka, banány
- Tekutiny: voda, slabý čaj, neperlivé minerální vody
Nevhodné potraviny
- Potraviny s vysokým obsahem vlákniny: celozrnné pečivo, luštěniny, ořechy, semínka
- Tučné a smažené potraviny: tučné maso, smažené pokrmy, fast food
- Kořeněná a dráždivá jídla: pálivé koření, ocet, alkohol
- Mléčné výrobky: mléko, smetana, tučné sýry (zejména v akutní fázi onemocnění)
- Nadýmavé potraviny: cibule, česnek, zelí, kapusta
Doplňky stravy při zánětech tlustého střeva
U pacientů se záněty tlustého střeva je často nutné doplňovat vitaminy a minerální látky, které se v důsledku onemocnění špatně vstřebávají nebo jsou ztráceny průjmy. Mezi nejčastěji doporučované doplňky patří:
- Vitamin D: pro podporu imunitního systému a vstřebávání vápníku
- Vitamin B12: pro tvorbu červených krvinek a správnou funkci nervového systému
- Železo: pro prevenci anémie
- Kyselina listová: pro správný vývoj buněk
- Probiotika: pro obnovu střevní mikroflóry
Syndrom krátkého střeva a dietní opatření
Při úrazech a operacích někdy dochází k takové ztrátě (zkrácení) tenkého střeva, že není schopno plnit své funkce. Potrava prochází zbývající částí střeva rychle a nestačí se strávit, natož vstřebat. Obvyklá výživová strategie po operacích vedoucích k syndromu krátkého střeva je zahájení výživy parenterálně a postupný přechod podle stavu pacienta přes enterální výživu k výživě per os. Pacient bývá ohrožen dehydratací a hyponatremií. Začíná se čajem, pokračuje bujonem a kaší k bezezbytkové - mechanicky a chemicky šetřící stravě s vysokým podílem bílkovin a soli. Je velmi žádoucí minimalizovat úbytek hmotnosti, protože následné zvyšování hmotnosti je velmi obtížné. Důležitá je frekvence denních jídel. Je nutné, aby pacient jedl v menších dávkách častěji, tj. 7-8x denně v intervalech 2,5-3 hodin, případně ještě častěji. Příjem energie je vyšší, doporučují se vysokoenergetické potraviny s menším objemem. Stravu je nutné individualizovat dle osobní snášenlivosti pacienta.
Celiakie a bezlepková dieta
Příčinou tzv. céliakie (někdy nazývané netropická sprue) je autoimunitní reakce vyvolaná lepkem neboli glutenem. Na pozadí určitého antigenového (HLA) fenotypu probíhá zejména T-buňkami zprostředkovaná reakce vůči buňkám tenkého střeva s atrofií klků. Reakci spouštějí peptidy gliadinu obsahující glutamin a prolin. Tyto produkty vznikají deaminací štěpných produktů gliadinu tkáňovým enzymem transglutaminázou. Průkaz onemocnění je klinický a především laboratorní (průkaz protilátek proti tkáňové tranglutamináze především ve třídě IgA, dále bývají přítomny autoprotilátky proti endomysiu a proti gliadinu). Pro definitivní stanovení diagnózy je nutná biopsie tenkého střeva, v níž se prokazuje charakteristický mikroskopický obraz s atrofií klků. Již před 1800 lety popsal Aretaus z Kapadocie průjmy u dětí, kterým nepomáhá chléb. V moderní době Samuel Gee poznal jejich příčinu v Londýně v roce 1888. Za války byla v Holandsku k dostání jen rýže a kukuřice a tím u obyvatel vymizely obtíže. V roce 1953 Dickje prokázal, že vyvolávající příčinou je gluten - v alkoholu rozpustný prolamin s α, β, γ a ω-frakcí. Frakce α vyvolává nejčastěji obtíže. Typicky je působí pšenice, ale vzácně i tzv. secalin v žitě a hordein v ječmeni. Nově je popsán i vliv tzv. aveninu v ovsu a vločkách, které se tradičně v dietách připouštěly, tolerance je ale individuální. Onemocnění se obvykle projevuje již v dětství, ale i diagnóza v dospělosti je možná.
Čtěte také: Jak dieta ovlivňuje zánět slinivky?