Umělá sladidla se stala nedílnou součástí moderního stravování. Jsou to látky, které napodobují sladkou chuť cukru, ale obsahují málo nebo žádné kalorie. Používají se v široké škále potravin a nápojů, od dietních limonád po žvýkačky a dezerty. Cílem tohoto článku je poskytnout komplexní přehled o umělých sladidlech, včetně jejich druhů, vlastností, bezpečnosti a potenciálních účinků na zdraví.

Úvod do Umělých Sladidel

Umělá sladidla jsou již dlouho předmětem diskusí a kontroverzí. Někteří lidé je považují za bezpečnou a užitečnou alternativu cukru, zejména pro ty, kteří se snaží kontrolovat svou váhu nebo hladinu cukru v krvi. Jiní se obávají potenciálních zdravotních rizik spojených s jejich konzumací. Problémem je, že nadměrný příjem cukru jde ruku v ruce s problémy, jako je zubní kaz, nadváha či obezita a s ní spojené například vyšší riziko diabetu 2. typu nebo některých nádorů. Proto je vhodné, abychom cukr v jídelníčku snižovali. Ideální je jít na to cestou zvykání na méně sladkou chuť, ale možností je i nahrazování cukru jinými alternativami. Na výběr máme hned z několika náhražek cukru. Chcete pouze oživit chuť receptu a zaměnit cukr za jeho jinou alternativu nebo spíše hledáte něco, co vám jídlo osladí, ale přitom nepřidá žádné kalorie? V obou případech máte spoustu možností.

Typy Náhražek Cukru

1. Přírodní Alternativy Cukru: Tyto náhražky jsou prakticky pouze jinou formou cukru. Liší se chutí, aromatem či konzistencí, ale obsah jednoduchých sacharidů a kalorií mají téměř totožný s klasickým bílým cukrem.
2. Sladidla Přírodního Původu: Tyto varianty již cukr neobsahují a mají dokonce nižší nebo nulové množství kalorií.
3. Umělá Sladidla: Jedná se o bezkalorická sladidla, která neobsahují cukr ani energii.

Tento článek se zaměří především na umělá sladidla, jejichž vlastnosti a účinky budou podrobněji popsány.

Co Jsou Umělá Sladidla?

Umělá sladidla jsou neenergetická sladidla, která mají sladkou chuť, přestože neobsahují cukr ani kalorie. Typicky mají vyšší sladivost než klasický cukr (sacharóza), a to stonásobnou a v některých případech až tisícinásobnou. Sladkou chuť jsme schopni cítit díky receptorům v chuťových pohárcích uložených na jazyku. Když se na receptory navážou molekuly jednoduchých sacharidů, pošlou do mozku informaci o tom, že jsme si vložili do úst sladkou potravinu. Stejně jako molekuly sacharidů se na receptory dokážou navázat i molekuly umělých sladidel. Ty jsou strukturou sacharidům dostatečně podobné na to, aby se do nich vešly, a my jsme tak mohli vnímat jejich chuť. Na druhé straně jsou však podstatně odlišné a tělo je už nedokáže rozštěpit a přeměnit na energii. Výsledkem je, že cítíme jejich sladkost, ale nejsou pro nás zdrojem energie.

Historie a Současnost Umělých Sladidel

Umělá sladidla si ještě dnes udržují pověst chemických látek, které mohou být škodlivé pro zdraví. Určitě k tomu nepřispěl fakt, že některé z nich byly v minulosti podezřelé z vážných negativních dopadů na zdraví, jako například sacharin, o kterém se říkalo, že zvyšuje riziko vzniku nádoru močového měchýře. Jelikož výzkum nadále pokračuje, v současnosti se také objevují nové zprávy a informace, někdy i negativní, o účincích jednotlivých sladidel. Stále však platí, že do potravin by se v dnešní době nemohlo přidávat nic, co by nebylo obecně vědci považováno za bezpečné.

Čtěte také: Průvodce výběrem kojenecké výživy

Aby se v potravinách mohla používat sladidla, jejich účinky na zdraví musí být detailně prozkoumány a každé takto použité sladidlo musí být schváleno odbornými společnostmi a institucemi. V USA tak bezpečnost hodnotí Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), zatímco v Evropské unii je tím důležitým orgánem Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Potraviny schválené EFSA mají označení E. Některými obávaná „éčka“ tak nejsou nebezpečné chemikálie, ale látky, které jsou tímto orgánem poctivě prověřeny a označeny za bezpečné pro použití v potravinách.

Každé ze sladidel, které je povoleno EFSA a FDA, má svou hodnotu akceptovatelného denního příjmu, známou jako ADI (acceptable daily intake). Jedná se o dávku sladidla, která je považována za bezpečnou při denní konzumaci. Typicky je běžnou stravou prakticky nereálné jí dosáhnout. Navíc jsou tato povolená množství dokonce vyšší než průměrný odhadovaný denní příjem daného sladidla (EDI, estimated daily intake), a tak se nemusíme bát, že bychom je přesáhli. Samozřejmě, jako u všeho, také v případě sladidel platí, že v některých individuálních situacích skutečně nemusí být vhodná. Může se jednat o specifické trávicí problémy či například vzácné metabolické poruchy, jako je například fenylketonurie, při které je nutné vyhýbat se aspartamu.

V dnešní době má Evropská unie deset umělých sladidel, která jsou schválena pro použití v potravinách. Tato sladidla jsou častokrát přidávána do potravin v kombinacích, protože některá z nich mají specifickou chuť, která se ale může ztratit spojením s dalším sladidlem. Výrobci potravin se takto snaží vybalancovat výslednou chuť, aby byla co nejpřirozenější a co nejvíce podobná cukru.

Přehled Nejčastěji Používaných Umělých Sladidel

1. Aspartam (E951): Je dipeptid složený z aminokyselin fenylalaninu a kyseliny asparagové. Tyto aminokyseliny najdeme také běžně v naší stravě jako součást bílkovin. Toto sladidlo se však v těle štěpí, a proto by se měli mít před ním na pozoru lidé trpící fenylketonurií. Ti totiž nedokážou metabolizovat fenylalanin. Aspartam je zhruba 200krát sladší než cukr. Na rozdíl od dalších umělých sladidel není úplně bez energie, ale jeho kalorická hodnota je tak minimální (4 kcal / 1 g), že je pro nás prakticky nereálné přijmout ji ze stravy. Můžeme ho tak klidně řadit mezi neenergetická sladidla. Jeho metabolizací vzniká metanol, ale nejde o žádný nebezpečný proces, kterého by se bylo potřeba obávat. K jeho tvorbě totiž běžně dochází i při konzumaci ovoce a zeleniny. Toto sladidlo nenajdeme v pečených ani jiných tepelně upravených potravinách, protože je tepelně nestabilní a při zahřátí ztrácí svou sladivost. Běžně se tak nachází spíše ve žvýkačkách, topingách, dietních nápojích a dalších potravinách. Akceptovatelný denní příjem (ADI) aspartamu je 40 mg / kg tělesné hmotnosti (TH). Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) aspartamu je zhruba pouze 14 - 287 mg.

2. Acesulfam K (E950): Známý také jako acesulfam draselný (Acesulfame Potassium), je sladidlo náhodně objeveno chemikem, který ho ochutnal jako součást směsi látek, kterou právě zkoumal. V těle se nemetabolizuje, a tak je vyloučen v nezměněné podobě. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) acesulfamu K je přitom 14 - 119 mg.

   Čtěte také: Zdravá výživa vs. umělá sladidla: Studie

3. Sukralóza (E955): Je sice vyrobena ze sacharózy, ale v těle není téměř vůbec metabolizována, a tak není zdrojem energie. Její sladivost je ještě větší než u předchozích sladidel, a to až 600násobná v porovnání s cukrem. V souvislosti se sukralózou vás možná napadne název Splenda. Jedná se o globální značku, která vyrábí mnoho potravin typicky slazených tímto sladidlem. Sukralóza patří v potravinářství obecně mezi nejčastěji používaná sladidla, protože nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Najdeme ji tak v širokém spektru produktů od různých sladkostí, dietních nápojů, žvýkaček a zmrzlin až po pečené produkty. Dokonce ji můžete koupit i samotnou ve formě různých kapek, které lze použít k doslazení jogurtu či oblíbené obilné kaše. Jsou také součástí různých zero sirupů či omáček. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sukralózy představuje 7 - 140 mg sukralózy denně. Sukralóza je termostabilní, a proto se může použít i při pečení nebo jiných tepelných úpravách. Sukralóza je považována za bezpečné sladidlo oficiálními institucemi jako je např. FDA, FAO nebo WHO. FDA při schvalování sukralózy vyhodnotila přes 110 lidských i zvířecích studií a nenalezla žádné toxické, karcinogenní nebo neurologické působení.

4. Sacharin (E954): Je nejstarší umělé sladidlo, které bylo podobně jako acesulfam K objeveno náhodně. Jeho sladivost je 300krát vyšší než sladivost sacharózy a běžně se používá v kombinaci s jinými sladidly, aby se zakryla jeho specifická mírně nahořklá pachuť. Možná ho znáte jako sladidlo pro diabetiky (označuje se i jako cukr pro diabetiky), běžně prodávané v tabletách nebo kapkách. Sacharin má špatnou pověst kvůli podezření v minulosti na souvislost se vznikem nádoru močového měchýře. Od té doby se však tento možný negativní účinek nepotvrdil. Studie byly totiž prováděny na hlodavcích, kterým byly navíc podávány extrémně vysoké dávky sladidla. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sacharinu je přitom pouze 7 - 140 mg. Sacharin prochází našim trávicím traktem v nezměněné podobě, a proto nemá žádnou kalorickou hodnotu. Epidemiologické studie na lidech zvýšený výskyt rakoviny nepotvrdily a dle IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) je sacharin zařazen do skupiny 3, kam patří nekarcinogenní látky pro člověka.

5. Cyklamát (E952): Má nejnižší sladivost ze všech sladidel, je totiž pouze 30krát sladší než sacharóza. Běžně se však používá v kombinaci s jinými sladidly, a tak je jejich výsledná síla několikanásobně vyšší. Používá se například spolu se sacharinem. Podobně jako sacharin, i cyklamát byl jistou dobu považován za rizikový z pohledu vzniku nádoru močového měchýře. Další studie však ani tento případ nepotvrdily, protože ty původní byly prováděny na zvířecích modelech a za použití vysokých dávek cyklamátu. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) cyklamátu je přitom pouze 28 - 168 mg. Po výzkumech na myších a nálezu zvýšeného rizika rakoviny močového měchýře se použití cyklamátu v USA zakázalo (množství cyklamátu podávaného myším ve studiích by v přepočtu na člověka odpovídalo zhruba 550 plechovkám dietní coly denně). Tento zákaz v USA platí dodnes, ale ve více než 130 zemích včetně České republiky se cyklamát stále používá.

6. Neotam (E961): Je sladidlo strukturou podobné aspartamu. Po konzumaci se v těle metabolizuje, ale nevzniká z něj fenylalanin. Neotam je až 7000 až 13000krát sladší než cukr, přičemž jeho chuť je podobná chuti klasického cukru. Používá se do nápojů, jogurtů, žvýkaček, instantních potravin či dietních nápojů. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) neotamu se přitom pohybuje kolem 3,5 - 11,9 mg. Neotam je 7000-13000x sladší než sacharóza a skládá se ze stejných aminokyselin jako aspartam, ale jeho sladivost je mnohonásobně vyšší a mohou ho používat i osoby s fenylketonurií (aminokyselina fenylalanin se v těle z neotamu neuvolňuje).

Potenciální Výhody Umělých Sladidel

1. Kontrola Tělesné Hmotnosti: Nadměrný příjem cukru může přispívat k nadbytečnému kalorickému příjmu, který následně vede k nárůstu tělesné hmotnosti. Nadváha a obezita jsou palčivým problémem dnešní doby, a tak je důležité hledat způsoby, které by mohly pomoci jim předcházet. Nahrazení cukru umělými sladidly tak může pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím v případě, že jejich používání vede ke sníženému energetickému příjmu. Objevují se však pochybnosti, zda jsou tato sladidla skutečně tou správnou volbou. V některých studiích se totiž ukazuje, že by mohla vést k vyššímu apetitu či nižší citlivosti ke sladké chuti. To by mělo typicky za následek naopak vyšší kalorický příjem. I odpověď těla na umělá sladidla je tak zřejmě individuální a je určitě vhodné sledovat, jak na ně reagujeme a zda nám s hubnutím pomáhají nebo ne.
2. Kontrola Hladiny Cukru v Krvi: Hladinu cukru v krvi (glykémii) by si měli cíleně kontrolovat zejména lidé, kteří trpí cukrovkou nebo tzv. porušenou glukózovou tolerancí. S tím mohou pomoci právě umělá sladidla, která cukr neobsahují, a tak ani nezvyšují glykémii. Lidé, kteří musí omezovat jednoduché sacharidy v jídelníčku, si tak mohou díky nim nadále užívat oblíbené sladké chuti. Kontrolovaná hladina cukru v krvi však může prospívat i zdravým osobám. Její výkyvy jsou totiž spojeny s větší chutí na sladké či výkyvy v pocitu hladiny energie.
3. Prevence Zubního Kazu: Dnes je již dobře známo, že nadměrný příjem cukru zvyšuje riziko zubního kazu. Bakterie v ústech z něj totiž dokážou tvořit kyseliny, které následně narušují zubní sklovinu. Umělá sladidla však tento efekt nemají, a tak jsou z pohledu zubního kazu bezpečná. Kdybychom jimi nahradili cukr, mohli bychom zřejmě podstatně přispět ke zdraví našich zubů.

Potenciální Nevýhody Umělých Sladidel

Sladidla určitě nejsou bez chyb a s nimi se pojí několik možných negativních účinků na zdraví. Výzkum však ani v dnešní době není dokonalý, a tak stále nevíme všechno. Nevýhodou navíc je, že mnoho studií, které se zabývají sladidly, jsou prováděny na zvířecích modelech nebo se během nich používají nadměrné dávky sladidel.

Čtěte také: Přehled peptidových sladidel

1. Vliv na Apetit: Jak jsme již naznačili výše, je možné, že pravidelné používání umělých sladidel by si mohlo zahrávat s naším apetitem. Ten je totiž výrazně ovlivněn tzv. centry odměny v mozku. Ty po konzumaci chutných potravin, typicky plných cukru a tuku, vylučují dopamin a další podobné látky, které vyvolávají příjemné pocity. Vědci však v některých výzkumech hovoří o tom, že umělá sladidla, která pouze sladce chutnají, ale nedodávají nám energii, mohou nedostatečně nabudit tato centra odměny. Jednoduše řečeno, po snězení čokolády se sladidly nemusí být náš mozek spokojen a nadále hledá něco, co nabudí centra odměny na tu správnou úroveň. To se může projevit právě vyšším apetitem a potřebou dopřát si klasickou čokoládu i potom, co jsme se chtěli „ošidit“ tou se sladidly. Kdyby se tento efekt skutečně projevil, mohl by vést k vyššímu příjmu vysoce energetických potravin a případně i nárůstu tělesné hmotnosti.
2. Vliv na Střevní Mikrobiom: Vliv potravin a různých látek na složení střevního mikrobiomu je v poslední době velkým tématem, a nevyhýbá se to ani umělým sladidlům. Optimální složení střevního mikrobiomu je totiž důležitou součástí našeho zdraví. U některých sladidel se však ve výzkumech ukázalo, že by mohla vést k nižšímu podílu prospěšných bakterií, a naopak umožnit růst těm škodlivým druhům. Některé studie hovoří například o sacharinu, který by mohl měnit složení mikrobiomu, a tak například zvyšovat riziko glukózové intolerance. V jiných studiích se to však nepotvrdilo. Navíc pouze cca 15 % sacharinu přichází do kontaktu se střevními bakteriemi, a tak bychom ho zřejmě museli konzumovat v obrovských množstvích, aby měl na ně nějaký negativní efekt. Z negativního vlivu na bakterie v našich střevech byly podezřelé i aspartam či sukralóza, ale například studie se 17 účastníky došla k závěru, že ani jeden z nich nemá efekt na zastoupení mikroorganismů v trávicím systému. Další studie také přicházejí k podobným výsledkům. Možný vliv sladidel na střevní mikrobiom je určitě zajímavý, ale jde zároveň o málo probádané pole. Nejistotu může způsobovat například to, že mnoho studií je prováděno na zvířatech, což prostě nelze automaticky aplikovat na lidi. V případě sladidel a střevního mikrobiomu tak aktuálně platí, že pokud je budeme přijímat v rozumné míře, nemusíme se bát negativních účinků na prospěšné bakterie v našich střevech. Tato oblast výzkumu je však stále mladá a je tak potřeba dalších vědeckých prací na to, abychom si o ní uměli udělat lepší obrázek.
3. Spojitost s Nádory: Jak jsme již zmínili, některá sladidla byla v minulosti spojována s vyšším rizikem vzniku nádorů. Například v případě cyklamátu či sacharinu se jednalo o nádorové onemocnění močového měchýře. V nedávné době se objevila informace o tom, že aspartam by mohl souviset s vyšším rizikem vzniku nádorů jater. Byl proto Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zařazen na seznam potenciálních karcinogenů (kategorie 2B IARC klasifikace), tudíž mezi látky, u nichž existují nedostatečné důkazy o tom, že by zvyšovaly riziko rakoviny. Na tomto seznamu se ve stejné kategorii nachází například také extrakt z aloe vera či nakládaná zelenina. Přitom do skupiny prokázaných karcinogenů (skupina 1) patří například alkohol či kouření. Samotné WHO tak dokonce došlo k závěru, že ani na základě nových poznatků, které aspartam dostaly na tento seznam, není nutné snižovat jeho akceptovatelný denní příjem (dosud používaných mg / kg TH).

Alternativy Umělých Sladidel

Kromě umělých sladidel existuje i několik dalších možností, jak nahradit cukr:

• Stévie: Stévie je tropická rostlina a výtažek z jejích listů využíváme jako sladidlo. Nemá žádné kalorie, velmi dobře chutná a nezvyšuje hladinu cukru v krvi, tudíž je vhodná pro diabetiky nebo při redukčních dietách. Stévií si můžete osladit čaj, kávu a další potraviny. Je 250x sladší než cukr. Mimo jiné, listy této rostliny obsahují proteiny, vlákninu, železo, fosfor, vápník, draslík, sodík, magnezium, zinek a vitamíny A a C. Jako jediná patří mezi přírodní náhražku cukru. Steviol-glykosidy jsou pro člověka nestravitelné, stévie tedy neobsahuje žádné kalorie. Zdravotní nezávadnost steviol-glykosidů potvrdily studie na zvířatech i lidech a podle oficiálních institucí není stévie toxická, karcinogenní a její použití je bezpečné i u diabetiků a těhotných.
• Cukerné alkoholy: Několik z nich se přirozeně vyskytuje v ovoci a zelenině, většina se však průmyslově zpracovává z jiných cukrů. Na rozdíl od výše zmíněných sladidel, cukerné alkoholy nějaké kalorie obsahují, ale stále mnohem méně než samotná sacharóza. Největší nevýhodou cukerných alkoholů je, že při větším množstvím mohou způsobovat nadýmaní, bolesti břicha nebo projímavé účinky. Při rozumné konzumaci se však považují za bezpečné.
• Med: Med je stejně jako cukr složený především z glukózy a fruktózy, které je více. Obsahuje však stopová množství enzymů, aminokyselin, vitamínů skupiny B, vitamínu C, minerálů a antioxidantů. Med má přibližně 22 kalorií na čajovou lžičku a je tedy o něco kaloričtější než bílý cukr, který má 16 kalorií na lžičku.
• Čekankový sirup: Čekankový sirup má vysoký obsah prospěšné vlákniny a nízký glykemický index. Neobsahuje lepek, laktózu, konzervační látky ani různá aromata. Čekankový sirup můžete použít nejen ke slazení teplých a studených nápojů, ale také na různé dezerty, sušenky, sušenky, palačinky nebo jogurty. Ve srovnání s jinými přírodními sladidly (med, javorový/agávový sirup) obsahuje až o 95 % méně cukru ao 45 % méně kalorií.
• Datlový sirup: Datlový sirup je plný důležitých živin včetně hořčíku, draslíku, fosforu, manganu a železa. Navíc v něm najdete několik vitamínů - A, B, C a D. Kromě toho má nižší glykemický index než jiná přírodní sladidla, například javorový sirup, med a agávový nektar.