Umělá sladidla jsou syntetické látky, které se používají jako náhrada přírodního cukru v nízkokalorických nápojích, dietních potravinách a sladkostech. Mají minimální množství kalorií a výrazně vyšší sladivost než běžný cukr. Jsou bezpečná a účinná, nebo naopak nesou s sebou skrytá rizika?

Co jsou umělá sladidla?

Umělá sladidla jsou syntetické látky, které neobsahují žádné nebo jen minimální množství kalorií. Mají většinou výrazně vyšší sladivost než běžný cukr, a proto se s cílem dosáhnout požadované sladkosti využívají jen v malých množstvích. Řadí se mezi polyoly, alkoholové cukry, mezi které patří Xylitol, Erytritol, Maltitol a pod. Kromě umělých sladidel existují i mnohá přírodní náhradní sladidla získávaná přímo od matky přírody.

Jak fungují umělá sladidla?

Povrch jazyka je pokryt chuťovými pohárky, které reagují na různé chutě. Když jíme, molekuly potravy se s nimi dostávají do kontaktu. Při střetu jídla s povrchem jazyka mozek rozpoznává, zda jde o sladkou, slanou, kyselou nebo hořkou chuť. Molekuly umělých sladidel jsou podobné molekulám cukru, avšak s malou výjimkou. A to je ta, že náš organismus molekuly umělých sladidel nedokáže rozložit na kalorie. To znamená, že poskytují sladkou chuť bez zbytečného energetického příjmu.

Proč se používají umělá sladidla?

Jejich užívání se často pojí se snahou snížit příjem kalorií a sacharidů, zejména s cílem udržovat si zdravou tělesnou hmotnost nebo při léčbě cukrovky. Umělá sladidla jsou prakticky jedinou možností pro lidi, kteří trpí cukrovkou. Nemají vliv na glykémii, a tak nezvyšují hladinu inzulínu. Obsahují minimální nebo žádné kalorie, proto bojujeme-li s chutí na sladké, nadváhou či obezitou, můžeme je zařadit do stravy. Užívání náhradních sladidel může snižovat riziko vzniku zubního kazu as tím spojené problémy. Levnější a dostupnější náhrada sacharózy (klasického cukru). Intenzivní (nekalorická) sladidla jsou několikanásobně sladší než sacharóza (cukr), ale proces výroby je podstatně levnější než při výrobě klasického cukru.

Jsou umělá sladidla škodlivá?

Někteří lidé se obávají jejich negativních účinků na zdraví. Avšak všechna umělá sladidla, která jsou prodejny dostupná v rámci EU, musí před schválením Evropskou komisí projít přísným testováním bezpečnosti. Při běžné konzumaci v nízkých množstvích však nemají negativní vliv na organismus. Většina studií, které demonstrují neblahý vliv umělých sladidel na organismus, má řadu limitů. Mnohé z účinků umělých sladidel nebyly zkoumány na lidech, ale na myších. Dávky, které vědci použili byly extrémně vysoké a nikdo z nás by nedokázal tak velké množství umělých sladidel denně zkonzumovat. Mozek může jinak reagovat na náhradní sladidla a cukr jako trávicí systém, protože tyto látky jsou odlišné složením. Po zkonzumování cukru nastává tzv. pocit odměny, kdy se vylučují hormony, mezi něž patří dopamin. Umělá sladidla však jen z části aktivují tuto dráhu odměny. Dodají sladkou chuť, avšak ne energii, neboli kalorie. Obecně však platí, že umělá sladidla nemají nežádoucí účinky na organismus, pokud je nepřijímáme v nadměrném množství.

Čtěte také: Průvodce výběrem kojenecké výživy

Přehled běžněji používaných umělých sladidel

• Sacharin (E954): Nejstarší intenzivní sladidlo, 300krát sladší než cukr. Má kovově hořkou chuť. V mnoha zemích je jeho používání zakázáno. Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) i Světová zdravotnická organizace (WHO) označily sacharin za látku pro člověka potenciálně nebezpečnou (karcinogenní). V potravinách se může označovat také jako E954.
• Acesulfam K (E950): 180 - 200krát sladší než cukr. Sám o sobě má výraznou, nepříjemnou chuť, která se často maskuje kombinací s jinými sladidly. V trávicím traktu se prakticky vůbec nevstřebává a v nezměněné formě se vylučuje močí. Patří mezi nejméně prozkoumaná umělá sladidla. Podle dostupných údajů lze jeho používání v malém množství považovat za bezpečné. Označuje se také jako E950.
• Sukralóza (E955): 800krát sladší než cukr. Vyrábí se speciálními biochemickými postupy ze sacharózy (z řepného cukru). Sukralóza se v lidském těle nerozkládá, není metabolizována a v nezměněné podobě se vylučuje stolicí nebo močí. Její molekula obsahuje tři atomy organického chloru, který by v případě uvolnění mohl být pro organismu nebezpečný (karcinogenní).
• Aspartam (E951): 220krát sladší než cukr. Je málo odolný vůči vysokým teplotám, a proto se nehodí pro vaření, pečení a pod. Při rozkladu aspartamu organismem dochází k uvolnění aminokyseliny fenylalaninu, což může být rizikové pro osoby trpící vzácným onemocněním fenylketonurií.
• Stévie (glykosidy steviolu): Sladidlo přírodního charakteru, které je přibližně 200-300krát sladší než cukr. V organismu se nerozkládá, nepodléhá metabolismu. Nerozkládá se ani při vysokých teplotách, a proto je vhodná pro vaření, pečení a pod. Zlepšuje citlivost buněk na inzulín. Nezvyšuje hladinu krevního cukru, a je tedy vhodná pro diabetiky. Eliminuje tvorbu zubního kazu a pozitivně ovlivňuje stav pokožky a podporuje trávení.
• Erytritol: Alkoholový cukr, který se vyrábí přirozenou fermentací glukózy kvasinek Moniliella pollinis nebo Trichosporonoides megachilensis. Je vstřebáván přes tenké střevo. Erytritol je Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration, FDA) obecně uznávaný jako bezpečný. Neobsahuje kalorie, ale je o něco méně sladký než cukr. Nezvyšuje cukr a inzulín v krvi a také chrání před vznikem zubního kazu. Při nadměrném užívání může způsobit gastrointestinální problémy.
• Maltitol: Také patří mezi alkoholové cukry. Obsahuje poloviční množství kalorií jako cukr. Je téměř stejně sladký jako cukr asi 90 % sladkosti. Přirozeně se v malém množství vyskytuje v některých druzích ovoce a zeleniny a v obilných výrobcích. Snižuje hladinu kyselosti v dutině ústní, čímž snižuje riziko vzniku zubního kazu.
• Xylitol: Je organická sloučenina, která se nazývá také březový cukr. Patří mezi alkoholové cukry, přirozeně se vyskytuje také v lidském těle. Má asi 40% menší obsah kalorií než běžný cukr. Původně se vyráběl z březové šťávy, ale takových najdeme na pultech málo. V současnosti se vyrábí zejména z kukuřice, jehož největším dovozcem je Čína. Přidává se do žvýkaček a sladkostí, protože nezpůsobuje zubní kaz. Při nadměrné konzumaci může mít projímavé účinky.
• Monk Fruit: Přírodní sladidlo, pocházející z jihovýchodní Číny a v čínské medicíně se využívá po staletí. Extrakt z těchto plodů je asi 150 až 250krát sladší než běžný cukr a obsahují minimální množství kalorií. Sladkost pochází z antioxidantů zvaných mogrozidy. Má protizánětlivé účinky na organismus a nezpůsobuje gastrointestinální problémy. Přestože je mnohonásobně sladší, může zvyšovat hladinu cukru v krvi.

Vliv umělých sladidel na střevní mikrobiom

Vliv potravin a různých látek na složení střevního mikrobiomu je v poslední době velkým tématem, a nevyhýbá se to ani umělým sladidlům. Optimální složení střevního mikrobiomu je totiž důležitou součástí našeho zdraví. U některých sladidel se však ve výzkumech ukázalo, že by mohla vést k nižšímu podílu prospěšných bakterií, a naopak umožnit růst těm škodlivým druhům. Některé studie hovoří například o sacharinu, který by mohl měnit složení mikrobiomu, a tak například zvyšovat riziko glukózové intolerance. V jiných studiích se to však nepotvrdilo. Negativní vliv na bakterie v našich střevech se předpokládá i u aspartamu či sukralózy.

Možný vliv sladidel na střevní mikrobiom je určitě zajímavý, ale jde zároveň o málo probádané pole. Nejistotu může způsobovat například to, že mnoho studií je prováděno na zvířatech, což prostě nelze automaticky aplikovat na lidi. V případě sladidel a střevního mikrobiomu tak aktuálně platí, že pokud je budeme přijímat v rozumné míře, nemusíme se bát negativních účinků na prospěšné bakterie v našich střevech. Tato oblast výzkumu je však stále mladá a je tak potřeba dalších vědeckých prací na to, abychom si o ní uměli udělat lepší obrázek.

Umělá sladidla a regulace hmotnosti

Nadměrný příjem cukru může přispívat k nadbytečnému kalorickému příjmu, který následně vede k nárůstu tělesné hmotnosti. Nadváha a obezita jsou palčivým problémem dnešní doby, a tak je důležité hledat způsoby, které by mohly pomoci jim předcházet. Nahrazení cukru umělými sladidly tak může pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím v případě, že jejich používání vede ke sníženému energetickému příjmu. Objevují se však pochybnosti, zda jsou tato sladidla skutečně tou správnou volbou. V některých studiích se totiž ukazuje, že by mohla vést k vyššímu apetitu či nižší citlivosti ke sladké chuti. I odpověď těla na umělá sladidla je tak zřejmě individuální a je určitě vhodné sledovat, jak na ně reagujeme a zda nám s hubnutím pomáhají nebo ne.

Umělá sladidla a hladina cukru v krvi

Hladinu cukru v krvi (glykémii) by si měli cíleně kontrolovat zejména lidé, kteří trpí cukrovkou nebo tzv. porušenou glukózovou tolerancí. S tím mohou pomoci právě umělá sladidla, která cukr neobsahují, a tak ani nezvyšují glykémii. Lidé, kteří musí omezovat jednoduché sacharidy v jídelníčku, si tak mohou díky nim nadále užívat oblíbené sladké chuti. Kontrolovaná hladina cukru v krvi však může prospívat i zdravým osobám. Její výkyvy jsou totiž spojeny s větší chutí na sladké či výkyvy v pocitu hladiny energie.

Umělá sladidla a zubní zdraví

Dnes je již dobře známo, že nadměrný příjem cukru zvyšuje riziko zubního kazu. Bakterie v ústech z něj totiž dokážou tvořit kyseliny, které následně narušují zubní sklovinu. Umělá sladidla však tento efekt nemají, a tak jsou z pohledu zubního kazu bezpečná. Kdybychom jimi nahradili cukr, mohli bychom zřejmě podstatně přispět ke zdraví našich zubů. Dejte si však pozor na dietní nápoje, ve kterých jsou umělá sladidla běžně používaná.

Čtěte také: Zdravá výživa vs. umělá sladidla: Studie

Mohou umělá sladidla zvyšovat chuť k jídlu?

Je možné, že pravidelné používání umělých sladidel by si mohlo zahrávat s naším apetitem. Ten je totiž výrazně ovlivněn tzv. centry odměny v mozku. Ty po konzumaci chutných potravin, typicky plných cukru a tuku, vylučují dopamin a další podobné látky, které vyvolávají příjemné pocity. Vědci však v některých výzkumech hovoří o tom, že umělá sladidla, která pouze sladce chutnají, ale nedodávají nám energii, mohou nedostatečně nabudit tato centra odměny. Jednoduše řečeno, po snězení čokolády se sladidly nemusí být náš mozek spokojen a nadále hledá něco, co nabudí centra odměny na tu správnou úroveň. To se může projevit právě vyšším apetitem a potřebou dopřát si klasickou čokoládu i potom, co jsme se chtěli „ošidit“ tou se sladidly. Kdyby se tento efekt skutečně projevil, mohl by vést k vyššímu příjmu vysoce energetických potravin a případně i nárůstu tělesné hmotnosti.

Čtěte také: Přehled peptidových sladidel