Stévie (Stevia rebaudiana) je rostlina, která si získala popularitu jako přírodní sladidlo s minimálním obsahem kalorií. V tomto článku se podíváme na její vlastnosti, využití a zdravotní benefity.

Původ a Charakteristika Stévie

Stévie je rostlina pocházející z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky. Konkrétně roste v hraničních oblastech mezi Paraguayí a Brazílií. Domorodí indiáni v Paraguayi ji po staletí používají ke slazení čaje. Kmeny známé jako Paraguayi a Guaráni v Brazílii používali stévii v přírodní medicíně a sladili si se stévií maté. Rod Stevia zahrnuje přibližně 240 různých bylin a keřů. Z botanického hlediska je stévie příbuzná například slunečnici. Dorůstá přibližně do výšky půl metru a kvete na bílo.

Získávání Sladidel ze Stévie

Sladidla ze stévie, známá jako steviol-glykosidy, jsou přirozeně přítomné v rostlině. Mají podobnou chuť jako cukr, ale až 300krát vyšší sladivost a prakticky nulovou energetickou hodnotu. Hlavní sladivé složky stévie jsou steviolové glykosidy, především steviosid a rebaudiosid A. Získávají se procesem vyluhování sušených listů vodou, s následnou separací vodného roztoku od biomasy a přečištěním fyzikálními postupy. Jedná se o klasické postupy bez chemické modifikace. Způsob výroby nespočívá ze samotných sušených lístků, ale ve skutečnosti obsahuje pouze extrakt ze stévie v podobě steviolových glykosidů. Tyto složky jsou 300x sladší než běžný cukr.

Proces výroby sladidla ze stévie zahrnuje několik kroků:

1. Sušení listů: Po sklizni se listy suší, aby se zachovala jejich kvalita a usnadnila další manipulace.
2. Extrahování sladkých složek: Prášek ze sušených listů se následně smíchává s vodou, aby se rozpustily sladké složky.
3. Filtrace a čištění: Vodný extrakt se filtruje a čistí, aby se odstranily nečistoty a získal se čistý extrakt steviol-glykosidů.
4. Formulace: Výsledný prášek stéviového extraktu se pak může míchat s jinými složkami, aby se dosáhlo požadované sladkosti a konzistence.
5. Balení: Hotové stéviové sladidlo se balí do spotřebitelských obalů, sem patří práškové balíčky, lahvičky, tablety, ale i jiné různé variace.

Legislativa a Bezpečnost Stévie

Některé dřívější studie z 80. let 20. století ukazovaly na potenciální mutagenní účinek sladidel ze stévie. Proto nebylo jejich používání v potravinách dlouho povoleno. Schválení v Evropě přišlo až v listopadu 2011 na základě Nařízení Komise (EU) č. 1131/2011 vydaném po předchozím posouzení Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). V zemích Evropské unie najdeme steviol-glykosidy pod označením E960.

Čtěte také: Hubnutí s přírodními produkty: Co funguje?

Přijatelný denní příjem steviol-glykosidů byl stanoven na 4 mg/kg tělesné hmotnosti a den (vyjádřeno jako ekvivalent steviolu). Při tomto příjmu je zaručena bezpečnost sladidla. (Pro porovnání například u tolik zatracovaného aspartamu je tato hodnota stanovena na 40 mg/kg tělesné hmotnosti a den, tedy je povolen 10x vyšší limit nežli u steviol-glykosidů). Evropský úřad pro kontrolu potravin (EFSA) po dlouholetém vědeckém zkoumání a nespočet analýz v roce 2011 přišel s verdiktem o schválení stévie za bezpečnou rostlinu. Takový postoj zastávají i jiné velmi důležité odborné instituce jako Světová zdravotnická organizace (WHO) a Americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA).

Důležitá sladká složka stévie, v podobě steviolových glykosidů je v zemích Evropské unie pod označením E960. Pro dospělého člověka se doporučuje denní dávkování zvykne pohybovat v rozmezí 4-10 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti. Miminka a děti mladší 2 let by nikdy neměly náhrady cukru, jak je i stévie konzumovat. Malé děti potřebují mnoho živin pro jejich správný růst těla a mozku, což náhrady cukru nedokážou dostatečně zastoupit.

Využití Stévie

Stévie je všestranné sladidlo, které lze použít v mnoha různých oblastech.

• Slazení nápojů a pokrmů: Stévie se používá ke slazení čaje, kávy, limonád, džusů, jogurtů, cereálií, dezertů a dalších potravin.
• Pečení a vaření: Stévie je vhodná pro pečení a vaření, protože si zachovává svou sladkost i při vysokých teplotách. Je vhodná do perníku nebo bábovky.
• Sladidlo pro diabetiky: Stévie je vhodná pro diabetiky, protože neovlivňuje hladinu cukru v krvi. Stévie je vhodná pro diabetiky, díky svému nulovému glykemickému indexu a neovlivňuje hladinu cukru v krvi. Výzkumy ukazují, že může podporovat sekreci inzulínu a zlepšovat inzulínovou senzitivitu, což pomáhá regulovat hladinu glukózy.
• Potravinové doplňky: Stévie se používá jako sladicí přísada v perorálních lékových formách, jako jsou kapky, sirupy, prášky nebo tablety.
• Zubní péče: Slouží jako přírodní sladící přísada do některých zubních past a ústních vod. Ale díky svým netoxickým a antiseptickým vlastnostem může být použita i v jiných kosmetických produktech.

Stévie sladká je přírodní sladidlo extrahované z listů rostliny Stevia rebaudiana, které původem pochází až z Jižní Ameriky. Její typické zelené listy obsahují steviolové glykosidy, především steviozidy a rebaudiozidy, které definují její intenzivní sladkost. Glykosid v porovnání s cukrem má téměř nulovou kalorickou hodnotu a tělo jej tedy nedokáže strávit. Takže přes organizmus projde podobným způsobem jako například vláknina nebo voda. Steviol glykosidy se mohou nacházet ve vodných nebo alkoholických roztocích ve formě perorálních kapek. Následně se tyto kapky používají jako sladicí přísady například v lécích pro diabetiky nebo dětských lécích, kde je třeba minimalizovat obsah sacharózy. V tomto případě se steviol glikosidy aplikují do různých perorálních tekutých lékových forem jako nízkokalorická sladidla. Sem patří vitamínové sirupy, sirupy na kašel či expektoranty. Do žvýkacích tablet se steviol glykosidy přidávají za účelem zlepšení chuti.

Zdravotní Benefity Stévie

Kromě své sladké chuti nabízí stévie několik potenciálních zdravotních benefitů:

Čtěte také: Bezpečnost přírodních prášků na hubnutí

1. Nízkokalorická alternativa: Jelikož stévie je nízkokalorické rostlinné sladidlo, malými kroky jako přidáním si ji do kávy či jí oslazení čaje, v konečném důsledku může pomoci snížit celkový kalorický příjem. Používání stévie místo řepného cukru pomáhá minimalizovat množství přidaných cukrů ve stravě.
2. Regulace hladiny cukru v krvi: Stévie má nulový glykemický index, což znamená, že neovlivňuje hladinu cukru v krvi. Ve studiích se ukazuje, že stévie může mít efekt na uvolňování a funkci inzulínu. Tento hormon pomáhá přesouvat glukózu (cukr) z krve do buněk, čímž se snižuje hladina cukru v krvi (glykémie).
3. Podpora kardiovaskulárního zdraví: Z výzkumů vyplývá, že steviosidy působí i na hladinu krevního tlaku.
4. Prevence zubního kazu: Stévie není kariogenní, čili nepřispívá ke vzniku zubního kazu.
5. Antioxidační vlastnosti: Stévie se podle dostupných výzkumů pyšní i antioxidačními vlastnostmi. Antioxidační působení mají zřejmě na svědomí fenolické a další prospěšné látky obsažené ve stévii.
6. Podpora trávení: Studie poukazují i na působení stévie na trávicí potíže. Ukazuje se, že může být užitečná zejména při problémech s průjmem.

Pěstování Stévie

Stévie je nenáročná rostlina, která preferuje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu. Stévie je nenáročná rostlina, která preferuje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu. Původně šlo o jednoletou rostlinu, ale díky šlechtitelským postupům se dnes řadí mezi rostliny více leté. Dorůstá do výšky 50 až 100 cm. Pěstování stévie je ekonomicky i ekologicky výhodné, neboť dobře roste v mírných až tropických oblastech, je to udržitelná plodina, která potřebuje méně vody, pesticidů a hnojiv, než tradiční cukrová třtina a cukrová řepa, což snižuje její dopad na životní prostředí.

Požadavky stevie na prostředí vycházejí z klimatických a půdních podmínek v místech jejího přirozeného výskytu. Lze ji charakterizovat jako rostlinu subtropického až polotropického charakteru. Průměrná měsíční teplota se zde pohybuje v rozmezí od 17,4 °C v zimě (červen-srpen) do 24,3 °C v létě (listopad-březen). Půdy, na kterých se vyskytuje, jsou sedimentálního nebo vulkanického původu, se slabou úrodností, písčitohlinité s optimálním pH 4,5 -5 (je však možné i pH 6,5-7,5). Hladina spodní vody by měla být v hloubce 0,3 - 0,5 m. Nevhodné jsou půdy těžké a bohaté na organické látky, protože umožňují zvýšený výskyt chorob kořenového systému.

Stevii lze po úpravě agrotechniky pěstovat i v teplejších oblastech mírného pásu. Zde se stává jednoletou rostlinou, kterou je třeba předpěstovat ve skleníku a takto získané sazenice teprve vysazovat do volné půdy. Množit ji lze semeny, dělením trsů nebo získávat sazenice pomocí metody »in vitro«. Semena klíčí nepravidelně během 10-14 dnů a za 50-60 dnů se získávají sazenice o velikosti asi 15 cm, schopné výsadby do volné půdy v druhé polovině května.

Doba kvetení je do jisté míry závislá na délce dne, i když zkušenosti z našich podmínek ukazují, že značná část rostlin je velmi plastických a změněným klimatickým podmínkám se dobře přizpůsobuje. Pro produkci semen je třeba vybírat klony, u nichž kvetení nastává co nejdříve, což bývá v polovině července. Ošetřování za vegetace spočívá především v pravidelném odplevelování porostu a kypření půdy, v případě vodního deficitu i v závlaze.

Nadzemní hmota stevie se sklízí před květem nebo počátkem květu. V našich klimatických podmínkách byla zatím ověřena pouze jedna seč, která připadá v úvahu v období červenc až září. Sklízí se asi 8-10 cm od povrchu půdy, aby nebyla porušena vegetační schopnost rostlin. Obsah steviosidu je největší v listech a činí průměrně 3-11 % hmotnosti sušiny.

Čtěte také: Průvodce přírodními přípravky na hubnutí

Stévie vs. Umělá Sladidla

Stévie a sukralóza patří mezi nejoblíbenější sladidla, která mají prakticky nulovou kalorickou hodnotu. Obě tvoří základ pro ochucení proteinových nápojů, dietních limonád či alternativních sladidel pro diabetiky. Dá se říct, které z těchto dvou sladidel je pro pravidelné užívání vhodnější?

Sukralóza je nízkokalorické sladidlo příbuzné cukru. Její struktura je však pozměněna třemi atomy chloru, díky kterým je sukralóza oproti cukru přibližně 600x sladší. V přírodě se totiž sukralóza přirozeně nevyskytuje, jde o zcela synteticky vytvořenou látku. Po konzumaci potraviny s obsahem sukralózy se jí vstřebává asi 14 %, zbytek je z těla ihned vyloučený. Hlavními účinnými složkami stévie jsou steviol‑glykosidy - především zmíněný steviosid a rebaudiosid A. Steviol‑glykosidy vykazují antioxidační vlastnosti, dokonce bývají dávány do souvislosti se zlepšením metabolismu cukrů.

Tak či tak se zdá, že obě sladidla jsou pro lidskou konzumaci zcela bezpečná. Při běžných dávkách se není třeba obávat negativních zdravotních účinků, ty se totiž mohou projevovat teprve až u vysokých dávek a pozorovány byly především na myších.

Mýty a Fakta o Stévii

Stévie, stejně jako mnoho jiných přírodních produktů, je obestřena řadou mýtů a nesprávných představ.

• Mýtus: Stévie je umělé sladidlo.
• Fakt: Stévie je rostlina, tudíž se jedná o přírodní sladidlo.
• Mýtus: Stévie je škodlivá pro zdraví.
• Fakt: Stévie byla schválena mnoha zdravotními organizacemi po celém světě, včetně FDA a EFSA, a je považována za bezpečnou pro konzumaci.