Infekční mononukleóza je onemocnění, které v České republice postihuje každoročně tisíce lidí. Toto infekční onemocnění, lidově nazývané nemoc z líbání, je ve většině případů způsobeno virem Epstein-Barrové (EBV). Ačkoli se může projevit v jakémkoli věku, nejčastěji postihuje děti a mladistvé. Léčba mononukleózy vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje klidový režim, podpůrnou léčbu a v neposlední řadě i úpravu stravy. V tomto článku se zaměříme na význam dodržování diety při mononukleóze a potenciální následky jejího nedodržení.
Co je infekční mononukleóza?
Infekční mononukleóza je infekční onemocnění, za jehož rozvoj je ve valné většině případů zodpovědný virus Epstein-Barrové (EBV). V České republice představuje infekční mononukleóza poměrně časté onemocnění, přičemž lékaři ročně zaznamenají zhruba 2000 až 2500 nových případů. Ačkoliv se tato choroba může projevit v jakémkoliv věku, nejvíce postihuje děti a mladistvé.
Virus Epstein-Barrové se řadí do skupiny herpetických virů běžně vegetujících v lidském organismu. Po prodělání infekce navíc v těle zůstává, a pokud je člověk ve stresu, má oslabenou imunitu nebo je vystaven nadměrné zátěži, může se znovu aktivovat.
Jak se mononukleóza šíří?
Mezi lidmi se infekční mononukleóze často říká nemoc z líbání, nemoc studentů nebo polibková nemoc, což souvisí hlavně se způsobem, jakým se dané onemocnění v populaci šíří. Virus Epstein-Barrové se totiž z člověka na člověka přenáší prostřednictvím slin při úzkém kontaktu. Rizikové je tedy nejen líbání, ale i sdílení stejné cigarety, pití ze stejné flašky nebo konzumace stejného pokrmu. Mononukleóza se přenáší pouze přímým kontaktem, a to nejčastěji slinami - například sdílením předmětů denní potřeby (zubní kartáček, sklenička, láhve na pití, rtěnka…), strkáním půjčených dětských hraček do pusy, sdílením svačiny mezi spolužáky nebo líbáním.
Příznaky mononukleózy
Zatímco v některých případech bývá počátek nemoci náhlý, jindy se naopak rozvíjí plíživě za doprovodu mnoha nespecifických komplikací, kam patří například celková únava, bolest svalů nebo nevolnost. Dále pak infekční mononukleóza způsobuje bolest v krku, výsev bílých nebo šedavých povlaků v ústní dutině a samozřejmě i viditelné zvětšení mandlí. S těmito projevy se někdy pojí i obstrukce dýchacích cest, která je pro pacienta velice nepříjemná.
Čtěte také: Co se stane, když nedodržujete žlučníkovou dietu?
Aby toho nebylo málo, infekční mononukleóza může způsobit i rozvoj dalších zdravotních obtíží, kam se řadí například svědivá vyrážka, žloutenka, zápach z úst nebo dokonce zvětšení jater a sleziny (hepatosplenomegalie). velmi vzácné problémy - postižení srdce (myokarditida, perikarditida), renální postižení (proteinurie, mikroskopická hematurie a velice vzácně selhání ledvin). Často bývá mononukleóza zaměněna s chřipkou či angínou. Skoro vždy se vyskytuje nadměrná únava, která může být i jediným příznakem infekční mononukleózy. Často ostatním příznakům předchází.
Diagnostika a léčba mononukleózy
Při podezření na mononukleózu lékaři provádí hned několik vyšetření, jako jsou jaterní testy, odběr krve a výtěr z krku, přičemž dále se používá i metoda ELISA nebo PCR. Definitivně mononukleózu potvrdí testy na specifické protilátky. K potvrzení infekce slouží identifikace protilátek proti viru Epstein-Barrové v krvi. Proti viru se tvoří různé typy protilátek. Dle jejich momentální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi onemocnění se zrovna pacient nachází.
Pokud se jejich obavy potvrdí, je nutné zahájit léčbu, která probíhá hned na několika úrovních. Specifický lék na infekční mononukleózu zatím neexistuje. Vzhledem k virovému typu onemocnění nejsou podávány antibiotika (jen k léčbě vedlejších příznaků jako je zánět krku). Léčba se zaměřuje hlavně na potlačení jednotlivých příznaků - podávají se léky na snížení horečky a musí se dodržovat klidový režim. V případě těžšího průběhu onemocnění může lékař předepsat kortikoidy, antibiotika (podávají se jen při superinfekci) nebo hospitalizaci v nemocnici.
Než se nemocný plně zotaví, obvykle to trvá zhruba 6 měsíců, přičemž akutní příznaky trápí člověka zhruba 14 dnů. Během prvních čtyř týdnů by měl být pacient doma, věnovat se hlavně odpočinku a dbát na dostatečný přísun tekutin. Pokud jde o léky na mononukleózu, typicky se podávají antipyretika na snížení horečky nebo hepatoprotektiva, která mají regenerační a protektivní účinek na jaterní buňky. Dále je možné sáhnout po nosních kapkách a pomoci mohou i Priessnitzovy zábaly na krk nebo různá kloktadla. V terapii lze krátkodobě využít také kortikoidy, a to hlavně u pacientů s výrazným klinickým nálezem na tonzilách a edémem hltanu či hrtanu. Někteří pak doporučují hlavně dostatek vitamínů a užívání doplňků stravy, které mohou pomoci zajistit správnou funkci jater.
Význam diety při mononukleóze
Kromě toho pak vyžaduje mononukleóza dietu, díky které pacientův oslabený organismus získá všechny potřebné živiny. Mononukleóza je totiž virové onemocnění, které postihuje játra a slezinu. Právě játra napadená virem mononukleózy fungují omezeně a je pro ně náročnější zastat všechny energetické a metabolické procesy.
Čtěte také: Keto Dieta: Jídelníček, Výhody, Rizika
V minulosti se v rámci léčby předepisovala přísná jaterní dieta při mononukleóze, kterou museli pacienti striktně dodržovat. Postupem času však lékaři dospěli k názoru, že tato dieta u mononukleózy byla příliš náročná a upustili od ní. Nicméně, úprava stravy zůstává důležitou součástí léčby. Dieta při mononukleóze není tak přísná jako kdysi a vychází ze zásad zdravého stravování.
Dieta při infekční mononukleóze se soustředí na to, aby člověk v době rekonvalescence přijímal veškeré potřebné živiny, minerály, vitamíny a další důležité látky. Dieta při infekční mononukleóze se zaměřuje na to, aby člověk přijímal veškeré potřebné živiny, minerální látky, vitaminy, antioxidanty, kvalitní bílkoviny, vlákninu a další důležité látky. Vhodná dieta mononukleózu může částečně pomoci eliminovat a podpořit pacientův imunitní systém. Dietu při mononukleóze je nutné dodržovat alespoň do té doby, než se zlepší jaterní testy.
Co jíst a čemu se vyhnout?
Vždy je dobré konzultovat svůj jídelníček s ošetřujícím lékařem, který zhodnotí váš celkový zdravotní stav a doporučí, co jíst a čemu se naopak raději vyhnout. Někdy navíc může doporučit pro dietu při mononukleóze recepty, kterých se držet.
Samozřejmě se ale doporučuje jíst kvalitní a plnohodnotnou stravu, která bude obsahovat dostatečný přísun nenasycených mastných kyselin, bílkovin, složitých cukrů, zeleniny a ovoce. Pro podporu nemocí zatížených jater doporučujeme jíst lehká dietní jídla. Potraviny vařte ve vodě nebo duste v páře. Z masa je vhodnější bílé - ryby, kuře, králík. Vyhněte se ostrým, smaženým či hodně tučným jídlům a polotovarům.
Vyhnout byste se naopak měli konzumaci alkoholu (alespoň po dobu 6 měsíců), zvýšenému přísunu tuků a jednoduchých sacharidů. Hlavním pravidlem je vyhýbat se smaženým jídlům a především alkoholu. Vhodné je vynechat i nezdravé vysoce průmyslově zpracované potraviny a sladkosti.
Čtěte také: Komplikace při nedodržení diety po operaci žlučníku
Jelikož velkou škodu může napáchat hlavně přepálený tuk, pacienti by se měli vyhnout smažení a omezit také grilování nebo pečení. Mezi vhodnější způsoby přípravy pokrmů se řadí vaření, dušení či vaření v páře. Na pánvi se pak maso opéká většinou na sucho, bez oleje. Tuky se z jídelníčku nevylučují, protože jsou pro člověka zdrojem prospěšných omega-3 mastných kyselin a výše zmíněných vitaminů rozpustných v tucích. Při mononukleóze se o dost více zaměřujeme za správný výběr tuků. Vhodné jsou naopak zdravé tuky v podobě rostlinných olejů, avokáda, oliv a při dobré toleranci pacienta i oříšků a semínek.
Zejména u dětí ovšem dlouhodobé omezování tuků není příliš vhodné, takže je nutné se vždy řídit doporučením lékaře.
Důležitý je také způsob přípravy jídla, který by měl být šetrný. Doporučuje se používat vaření nebo dušení, pečení bez použití tuku (podléváme vodou nebo zeleninovým vývarem), příprava na páře a pečení v alobalu. Dobrým pomocníkem v kuchyni pro vás bude tlakový hrnec, zapékací miska, teflonová pánev. V neposlední řadě je důležité dodržovat pitný režim (alespoň 2 litry tekutin za den) a pravidelnost v jídle. Ideální tekutinami jsou ředěné ovocné a zeleninové šťávy plné vitamínů. Nevhodná jsou také konzervační činidla (kečupy, hořčice, konzervy).
Jako podporu jater při rekonvalescenci můžete využít vitamíny, především vitamín C a vitamíny skupiny B. Velmi vhodné jsou i produkty na podporu jater. Z bylinek může pomoci ostropestřec mariánský, který regeneruje játra. Léčiva se stanoveným množstvím ostropestřce mariánského jsou na podporu jater také vyráběna farmaceutickými firmami. Ostropestrec mariánský (už aj počas hospitalizácie) - cca 1-1,5 čajovej lyžičky semiačok 2× denne, rozžuť (účinné látky sa zle rozpúšťajú vo vode ako niektorý radia čaje, ale nie sú podľa mňa tak účinné ako jedenie semiačok). Pozor nejesť toho viac/veľa. Pri väčšej konzumácii sa už ostropestrec stáva pre pečeň nie liečivoma, le záťažou.
Následky nedodržení diety
A co se stane, pokud při mononukleóze jídelníček neupravíte? Nedodržování lékařem doporučených opatření může vést například k pomalejší úpravě jaterních hodnot. Kromě toho může pacient zaznamenat různé trávicí obtíže nebo třeba problémy se žlučníkem.
Pokud si pacient v akutním stadiu nedá dietní režim, pije navíc alkohol a nemá klidový režim, může si způsobit nepříjemné komplikace. Pokud nemoc neléčíme, můžeme mít dlouhodobé až trvalé následky na funkčnosti jater.
Je nutné k nemoci přistupovat tak jako bychom onemocněli hepatitidou. V období léčby a rekonvalescence se vyvarujeme výrazných těžkých fyzických aktivit a především alkoholu. S tím samozřejmě souvisí přísná jaterní dieta jako u hepatitidy: vařené maso, brambory nebo rýže, ovoce a zelenina. Vše na vodě, žádné tuky.Rozhodně je nutné se vyhnout smaženým a tučným pokrmům.
Vše ovšem záleží na individuálním průběhu infekce u každého pacienta, a proto je dobré jakékoliv obtíže konzultovat s ošetřujícím lékařem a případně s ním probrat i to, jak dobře ve vašem případě funguje dieta po mononukleóze.
Mononukleóza a sport
Důležitou součástí léčby mononukleózy je klidový režim. Během léčby se doporučuje vyhnout se fyzické námaze a sportu. Fyzická námaha by však měla být stupňována pomalu (3 měsíce je doba, kdy se povoluje vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži po normalizaci krevních a jaterních testů). Záleží na tom, jaký druh sportu provozujete. Pokud sportujete jen rekreačně, tak cca měsíc po začátku nemoci můžete při skutečně normálních jaterních testech začít s tělesnou zátěží. Nejprve ostrá chůze, pak běh, pak třeba rotoped…prostě tělo postupně zase zvykat na tělesný pohyb. Když to budete dobře snášet a nebudete unavený, tak si budete přidávat až do plné zátěže, na kterou jste byl zvyklý. Ale poslouchejte svoje tělo…budete-li unavený, tak zvolněte. Pokud se věnujete sportu vrcholově, tak tam se většinou doporučuje 6 měsíců bez zátěže.