BMI: Index tělesné hmotnosti a jeho význam pro vaše zdraví

Body Mass Index (BMI), neboli index tělesné hmotnosti, je široce používaný nástroj, který pomáhá odhadnout, zda máte zdravou váhu vzhledem ke své výšce. Jedná se o jednoduchý výpočet, který dává do souvislosti výšku a váhu člověka. I přes své limity je BMI užitečným screeningovým nástrojem, který může upozornit na potenciální zdravotní rizika spojená s podváhou, nadváhou či obezitou.

Co je to BMI a jak se počítá?

BMI je zkratka anglického spojení Body Mass Index, které v českém překladu znamená index tělesné hmotnosti. Tento index udává poměr mezi vaší váhou a výškou.

Samotný výpočet BMI je poměrně jednoduchý:

BMI = tělesná hmotnost (kg) / (tělesná výška (m))²

Například, paní Nováková měří 167 cm a váží 56 kg. Její BMI se vypočítá takto:

  1. Výška v metrech na druhou: 1,67 x 1,67 = 2,7889
  2. Váha dělená výsledkem: 56 : 2,7889 = 20,08

Výsledné číslo (v tomto případě 20,08) je její BMI.

Čtěte také: BMI: vzorec a interpretace

Pro usnadnění výpočtu existuje řada online BMI kalkulaček, do kterých stačí zadat vaši váhu a výšku a kalkulačka BMI vám obratem ukáže výsledek.

Kategorie BMI a jejich interpretace

Samotné číslo BMI nám ještě nic neříká. Je třeba ho zasadit do kontextu a podívat se, do které kategorie spadáte. Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem a slouží jako orientační vodítko. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) lze BMI u osob starších 20 let interpretovat následovně:

  • BMI nižší než 18,5: Podváha
  • BMI 18,5 - 24,9: Normální váha
  • BMI 25 - 29,9: Nadváha
  • BMI 30 a více: Obezita (dále se dělí na obezitu I., II. a III. stupně)

Tabulka kategorií BMI:

KategorieBMI (kg/m²)
Podváha< 18,5
Normální váha18,5 - 24,9
Nadváha25 - 29,9
Obezita I. stupně30 - 34,9
Obezita II. stupně35 - 39,9
Obezita III. stupně (těžká obezita)≥ 40

Je důležité si uvědomit, že BMI je pouze orientační ukazatel a neměl by být jediným měřítkem zdraví.

Co nám říká výsledek BMI?

  • Podváha: Může signalizovat nedostatečnou výživu, problémy s příjmem potravy nebo jiné zdravotní problémy. Tělu při podváze chybí některé důležité živiny, esenciální aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny, vitaminy, minerály. U dětí a dospívajících pak podváha představuje riziko zpomaleného vývoje, sníženou obranyschopnost organismu, vyčerpanost a únavu. V každém případě je vhodné poradit se s lékařem.

  • Optimální váha: Pokud vám podle BMI vyšla optimální váha, můžete si gratulovat. Riziko vzniku závažných onemocnění spojených s nadváhou je nízké. Pokračujte v aktivním životním stylu, hýbejte se, vybírejte zdravé potraviny a udržujte se zdraví. Z hodnoty indexu ale nezjistíte, jaké je složení vašeho těla, tedy kolik máte tuku oproti aktivní svalové hmotě.

    Čtěte také: Výpočet BMI pro ženy

  • Nadváha: Nadváha je prakticky předstupeň obezity a riziko zdravotních komplikací se zvyšuje. Nadváha s sebou nese vyšší zatížení orgánů. Její příčiny ale mohou být různé: vyšší energetický příjem oproti výdeji, genetické predispozice, nedostatek pohybu a fyzické aktivity, nevhodné stravovací návyky, léky a přibírání pod vlivem léčby, stres, psychické problémy, nedostatečný pitný režim.

  • Obezita: Obezita je stav, kdy tuková tkáň a v ní obsažená energetická zásoba stoupla nad obvyklou úroveň a hrozí už poškozením zdraví. Obezita je stav, který už vyžaduje zásah a změnu životního stylu. S onemocněním obezitou I. stupně se zvyšuje riziko některých zdravotních komplikací. U obezity II. stupně je riziko závažných onemocnění vyšší než u předchozích kategorií. Obezita III. stupně je známá též jako morbidní obezita a rizika jsou u této kategorie nejvyšší. Redukce váhy je velmi obtížná a většinou se přistupuje k chirurgickému řešení pomocí bariatrické léčby.

Proč BMI nestačí? Omezení a alternativy

BMI má svá omezení a je důležité si je uvědomit:

  • Nezohledňuje složení těla: BMI nerozlišuje mezi svalovou hmotou a tukem. Svalová hmota má oproti tuku vyšší hustotu, takže sportovci s velkým množstvím svalů mohou mít vyšší BMI, i když nemají nadváhu. Stejně tak štíhlí lidé s minimem svalové hmoty mohou mít normální BMI, ale jejich složení těla může odpovídat obezitě.
  • Nezohledňuje rozložení tuku: Z hlediska zdravotních rizik je nebezpečnější viscerální tuk, který se ukládá v oblasti břicha mezi vnitřními orgány, než tuk podkožní. BMI ale s tímto rozložením nepracuje.
  • Nezohledňuje věk a pohlaví: Zatímco u dospělých základní výpočet nezohledňuje věk a pohlaví, u dětí hrají tyto 2 faktory důležitou roli. Dívky a chlapci se vyvíjejí rozdílným tempem a mají různá množství tělesného tuku s ohledem na aktuální věkovou kategorii. S věkem se složení těla mění. Postupně se zvyšuje podíl tukové hmoty, zato svaly se budují obtížněji.

Z těchto důvodů je vhodné brát BMI jako orientační údaj a doplnit ho dalšími měřeními a parametry:

  • Obvod pasu: Měření obvodu pasu je jednoduchý způsob, jak zjistit množství viscerálního tuku. U žen by měl být obvod pasu do 88 cm, u mužů pak do 102 cm.
  • WHR (Waist-Hip Ratio): Poměr obvodu pasu k obvodu boků. Jde o velmi dobrý ukazatel zdravotního stavu a hmotnosti.
  • ABSI (A Body Shape Index): Index tvaru těla, který kromě výšky a hmotnosti zohledňuje také obvod pasu.
  • Bioimpedance: Měření složení těla pomocí speciálního přístroje, který analyzuje množství svalů, tuku a vody v těle.

BMI u dětí

U dětí se BMI vyhodnocuje jinak než u dospělých. Vzhledem k tomu, že děti se vyvíjejí a rostou, je nutné brát v úvahu jejich věk a pohlaví. Pro hodnocení BMI u dětí se používají tzv. percentilové grafy, které zohledňují rozložení hodnot BMI v dětské populaci. Pokud má dítě například BMI v 80. percentilu, znamená to, že 80 % dětí stejného pohlaví a věku má BMI nižší.

Čtěte také: Ideální váha a BMI

Interpretace BMI u dětí:

  • Pod 5. percentilem: Podváha
  • 5. až 85. percentilem: Zdravá váha
  • 85. až 95. percentilem: Nadváha
  • Nad 95. percentilem: Obezita

Historie BMI

S myšlenkou výpočtu hmotnostního indexu přišel mezi lety 1830 až 1850 belgický matematik a sociolog Lambert Adolphe Jacques Quetelet. Ujala se však až v druhé polovině 20. století. Pojem „body mass index“ použil poprvé tým Ancela Keyse v roce 1972 v časopise Journal of Chronic Diseases. Do té doby lékaři používali pouze výškové tabulky podle pohlaví.