Umělá sladidla se stala nedílnou součástí moderního potravinářského průmyslu a stravovacích návyků. Původně se využívala ke snižování nákladů na potraviny a následně k redukci kalorií. V současné době se umělá sladidla nacházejí v mnoha zpracovaných potravinách, a to díky posedlosti naší společnosti dietami. Otázka jejich bezpečnosti je však stále diskutabilní.

Co jsou Umělá Sladidla?

Umělá sladidla jsou syntetické náhrady cukru. Jedná se o neenergetická sladidla, která mají sladkou chuť, přestože neobsahují cukr ani kalorie. Typicky mají vyšší sladivost než klasický cukr (sacharóza), a to stonásobnou a v některých případech až tisícinásobnou.

Mechanismus Fungování Umělých Sladidel

Sladkou chuť jsme schopni cítit díky receptorům v chuťových pohárcích uložených na jazyku. Když se na receptory navážou molekuly jednoduchých sacharidů, pošlou do mozku informaci o tom, že jsme si vložili do úst sladkou potravinu. Stejně jako molekuly sacharidů se na receptory dokážou navázat i molekuly umělých sladidel. Ty jsou strukturou sacharidům dostatečně podobné na to, aby se do nich vešly, a my jsme tak mohli vnímat jejich chuť. Na druhé straně jsou však podstatně odlišné a tělo je už nedokáže rozštěpit a přeměnit na energii. Výsledkem je, že cítíme jejich sladkost, ale nejsou pro nás zdrojem energie.

Důvody Používání Umělých Sladidel

Umělá sladidla byla po dlouhá desetiletí populární volbou pro ty, kteří chtěli snížit příjem cukru nebo kalorií. Používají se v potravinách, nápojích a dietních produktech. Jejich užívání se často pojí se snahou snížit příjem kalorií a sacharidů, zejména s cílem udržovat si zdravou tělesnou hmotnost nebo při léčbě cukrovky.

Vhodná Náhrada pro Lidi Trpící Cukrovkou

Umělá sladidla jsou prakticky jedinou možností pro lidi, kteří trpí cukrovkou. Nemají vliv na glykémii, a tak nezvyšují hladinu inzulínu. Lidé, kteří musí omezovat jednoduché sacharidy v jídelníčku, si tak mohou díky nim nadále užívat oblíbené sladké chuti. Kontrolovaná hladina cukru v krvi však může prospívat i zdravým osobám. Její výkyvy jsou totiž spojeny s větší chutí na sladké či výkyvy v pocitu hladiny energie.

Čtěte také: Průvodce výběrem kojenecké výživy

Podpora Při Snižování Hmotnosti

Obsahují minimální nebo žádné kalorie, proto bojujeme-li s chutí na sladké, nadváhou či obezitou, můžeme je zařadit do stravy. Nahrazení cukru umělými sladidly tak může pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím v případě, že jejich používání vede ke sníženému energetickému příjmu.

Prevence Zubního Kazu

Dnes je již dobře známo, že nadměrný příjem cukru zvyšuje riziko zubního kazu. Bakterie v ústech z něj totiž dokážou tvořit kyseliny, které následně narušují zubní sklovinu. Umělá sladidla však tento efekt nemají, a tak jsou z pohledu zubního kazu bezpečná. Kdybychom jimi nahradili cukr, mohli bychom zřejmě podstatně přispět ke zdraví našich zubů. Dejte si však pozor na dietní nápoje, ve kterých jsou umělá sladidla běžně používaná.

Ekonomické Důvody

Intenzivní (nekalorická) sladidla jsou několikanásobně sladší než sacharóza (cukr), ale proces výroby je podstatně levnější než při výrobě klasického cukru.

Bezpečnost Umělých Sladidel a Kontroverze

Otázka bezpečnosti umělých sladidel je komplexní a nejednoznačná. I přes to, že všechny náhrady cukrů jsou schvalovány potravinářskými kontrolními orgány, stále se hromadí řady stížností na nežádoucí účinky po jejich konzumaci z řad spotřebitelů a mnoho ze zdravotníků doporučuje potraviny s umělými sladidly zcela vyloučit. Bezpečnost individálních sladidel by měla být ověřována, ale neexistují žádné studie sledující dlouhodobý vliv příjmu chemického koktejlu, jenž většina z běžných konzumentů denně přijímá díky celkově nadměrnému množství aditiv v průmyslově upravovaných potravinách.

Umělá sladidla si ještě dnes udržují pověst chemických látek, které mohou být škodlivé pro zdraví. Určitě k tomu nepřispěl fakt, že některé z nich byly v minulosti podezřelé z vážných negativních dopadů na zdraví, jako například sacharin, o kterém se říkalo, že zvyšuje riziko vzniku nádoru močového měchýře. Jelikož výzkum nadále pokračuje, v současnosti se také objevují nové zprávy a informace, někdy i negativní, o účincích jednotlivých sladidel.

Čtěte také: Zdravá výživa vs. umělá sladidla: Studie

Schvalovací Proces a "Éčka"

Stále však platí, že do potravin by se v dnešní době nemohlo přidávat nic, co by nebylo obecně vědci považováno za bezpečné. Aby se v potravinách mohla používat sladidla, jejich účinky na zdraví musí být detailně prozkoumány a každé takto použité sladidlo musí být schváleno odbornými společnostmi a institucemi. V USA tak bezpečnost hodnotí Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), zatímco v Evropské unii je tím důležitým orgánem Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Potraviny schválené EFSA mají označení E. Některými obávaná „éčka“ tak nejsou nebezpečné chemikálie, ale látky, které jsou tímto orgánem poctivě prověřeny a označeny za bezpečné pro použití v potravinách.

Každé ze sladidel, které je povoleno EFSA a FDA, má svou hodnotu akceptovatelného denního příjmu, známou jako ADI (acceptable daily intake). Jedná se o dávku sladidla, která je považována za bezpečnou při denní konzumaci. Typicky je běžnou stravou prakticky nereálné jí dosáhnout. Navíc jsou tato povolená množství dokonce vyšší než průměrný odhadovaný denní příjem daného sladidla (EDI, estimated daily intake), a tak se nemusíme bát, že bychom je přesáhli.

Individuální Situace a Kontraindikace

Samozřejmě, jako u všeho, také v případě sladidel platí, že v některých individuálních situacích skutečně nemusí být vhodná. Může se jednat o specifické trávicí problémy či například vzácné metabolické poruchy, jako je například fenylketonurie, při které je nutné vyhýbat se aspartamu.

Možné Negativní Účinky Umělých Sladidel

Sladidla určitě nejsou bez chyb a s nimi se pojí několik možných negativních účinků na zdraví. Výzkum však ani v dnešní době není dokonalý, a tak stále nevíme všechno. Nevýhodou navíc je, že mnoho studií, které se zabývají sladidly, jsou prováděny na zvířecích modelech nebo se během nich používají nadměrné dávky sladidel.

Vliv na Apetit a Centra Odměny v Mozku

Je možné, že pravidelné používání umělých sladidel by si mohlo zahrávat s naším apetitem. Ten je totiž výrazně ovlivněn tzv. centry odměny v mozku. Ty po konzumaci chutných potravin, typicky plných cukru a tuku, vylučují dopamin a další podobné látky, které vyvolávají příjemné pocity. Vědci však v některých výzkumech hovoří o tom, že umělá sladidla, která pouze sladce chutnají, ale nedodávají nám energii, mohou nedostatečně nabudit tato centra odměny. Jednoduše řečeno, po snězení čokolády se sladidly nemusí být náš mozek spokojen a nadále hledá něco, co nabudí centra odměny na tu správnou úroveň. To se může projevit právě vyšším apetitem a potřebou dopřát si klasickou čokoládu i potom, co jsme se chtěli „ošidit“ tou se sladidly. Kdyby se tento efekt skutečně projevil, mohl by vést k vyššímu příjmu vysoce energetických potravin a případně i nárůstu tělesné hmotnosti. Podle některých studií umělá sladidla dokonce podporují zvýšování hmotnosti. Sladká chuť vede k uvolňování hormonu inzulinu, který ukládá krevní cukr do tkání, proto po konzumaci umělých sladidel jenž nevedou ke zvýšení krevního cukru může následovat hypoglykémie spojená s pocity hladu a následující m přejídáním se. Opakovaný pocit sladké chuti také posiluje preference po této.

Čtěte také: Přehled peptidových sladidel

Vliv na Střevní Mikrobiom

Vliv potravin a různých látek na složení střevního mikrobiomu je v poslední době velkým tématem, a nevyhýbá se to ani umělým sladidlům. Optimální složení střevního mikrobiomu je totiž důležitou součástí našeho zdraví. U některých sladidel se však ve výzkumech ukázalo, že by mohla vést k nižšímu podílu prospěšných bakterií, a naopak umožnit růst těm škodlivým druhům. Některé studie hovoří například o sacharinu, který by mohl měnit složení mikrobiomu, a tak například zvyšovat riziko glukózové intolerance. V jiných studiích se to však nepotvrdilo. Navíc pouze cca 15 % sacharinu přichází do kontaktu se střevními bakteriemi, a tak bychom ho zřejmě museli konzumovat v obrovských množstvích, aby měl na ně nějaký negativní efekt. Z negativního vlivu na bakterie v našich střevech byly podezřelé i aspartam či sukralóza, ale například studie se 17 účastníky došla k závěru, že ani jeden z nich nemá efekt na zastoupení mikroorganismů v trávicím systému. Další studie také přicházejí k podobným výsledkům. Možný vliv sladidel na střevní mikrobiom je určitě zajímavý, ale jde zároveň o málo probádané pole. Nejistotu může způsobovat například to, že mnoho studií je prováděno na zvířatech, což prostě nelze automaticky aplikovat na lidi. V případě sladidel a střevního mikrobiomu tak aktuálně platí, že pokud je budeme přijímat v rozumné míře, nemusíme se bát negativních účinků na prospěšné bakterie v našich střevech. Tato oblast výzkumu je však stále mladá a je tak potřeba dalších vědeckých prací na to, abychom si o ní uměli udělat lepší obrázek.

Potenciální Karcinogenní Účinky

Jak jsme již zmínili, některá sladidla byla v minulosti spojována s vyšším rizikem vzniku nádorů. Například v případě cyklamátu či sacharinu se jednalo o nádorové onemocnění močového měchýře. V nedávné době se objevila informace o tom, že aspartam by mohl souviset s vyšším rizikem vzniku nádorů jater. Byl proto Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zařazen na seznam potenciálních karcinogenů (kategorie 2B IARC klasifikace), tudíž mezi látky, u nichž existují nedostatečné důkazy o tom, že by zvyšovaly riziko rakoviny. Na tomto seznamu se ve stejné kategorii nachází například také extrakt z aloe vera či nakládaná zelenina. Přitom do skupiny prokázaných karcinogenů (skupina 1) patří například alkohol či kouření. Samotné WHO tak dokonce došlo k závěru, že ani na základě nových poznatků, které aspartam dostaly na tento seznam, není nutné snižovat jeho akceptovatelný denní příjem (dosud používaných mg / kg TH).

Přehled Běžně Používaných Umělých Sladidel

V dnešní době má Evropská unie deset umělých sladidel, která jsou schválena pro použití v potravinách. Ta nejčastěji používaná si dnes popíšeme. Tato sladidla jsou častokrát přidávána do potravin v kombinacích, protože některá z nich mají specifickou chuť, která se ale může ztratit spojením s dalším sladidlem. Výrobci potravin se takto snaží vybalancovat výslednou chuť, aby byla co nejpřirozenější a co nejvíce podobná cukru.

1. Aspartam (E951)

   Aspartam (E951) je dipeptid složený z aminokyselin fenylalaninu a kyseliny asparagové. Tyto aminokyseliny najdeme také běžně v naší stravě jako součást bílkovin. Toto sladidlo se však v těle štěpí, a proto by se měli mít před ním na pozoru lidé trpící fenylketonurií. Ti totiž nedokážou metabolizovat fenylalanin. Aspartam je zhruba 200krát sladší než cukr. Na rozdíl od dalších umělých sladidel není úplně bez energie, ale jeho kalorická hodnota je tak minimální (4 kcal / 1 g), že je pro nás prakticky nereálné přijmout ji ze stravy. Můžeme ho tak klidně řadit mezi neenergetická sladidla. Jeho metabolizací vzniká metanol, ale nejde o žádný nebezpečný proces, kterého by se bylo potřeba obávat. K jeho tvorbě totiž běžně dochází i při konzumaci ovoce a zeleniny. Toto sladidlo nenajdeme v pečených ani jiných tepelně upravených potravinách, protože je tepelně nestabilní a při zahřátí ztrácí svou sladivost. Běžně se tak nachází spíše ve žvýkačkách, topingách, dietních nápojích a dalších potravinách. Akceptovatelný denní příjem (ADI) aspartamu je 40 mg / kg tělesné hmotnosti (TH). Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) aspartamu je zhruba pouze 14 - 287 mg.

2. Acesulfam K (E950)

   Acesulfam K (E950), známý také jako acesulfam draselný (Acesulfame Potassium), je sladidlo náhodně objeveno chemikem, který ho ochutnal jako součást směsi látek, kterou právě zkoumal. V těle se nemetabolizuje, a tak je vyloučen v nezměněné podobě. Jeho sladivost je 180 - 200krát vyšší než u cukru. Sám o sobě má výraznou, nepříjemnou chuť, která se často maskuje kombinací s jinými sladidly. Patří mezi nejméně prozkoumaná umělá sladidla. Podle dostupných údajů lze jeho používání v malém množství považovat za bezpečné. Označuje se také jako E950. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) acesulfamu K je přitom 14 - 119 mg.

3. Sukralóza (E955)

   Sukralóza (E955) je sice vyrobena ze sacharózy, ale v těle není téměř vůbec metabolizována, a tak není zdrojem energie. Její sladivost je ještě větší než u předchozích sladidel, a to až 600násobná v porovnání s cukrem. V souvislosti se sukralózou vás možná napadne název Splenda. Jedná se o globální značku, která vyrábí mnoho potravin typicky slazených tímto sladidlem. Sukralóza patří v potravinářství obecně mezi nejčastěji používaná sladidla, protože nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Najdeme ji tak v širokém spektru produktů od různých sladkostí, dietních nápojů, žvýkaček a zmrzlin až po pečené produkty. Dokonce ji můžete koupit i samotnou ve formě různých kapek, které lze použít k doslazení jogurtu či oblíbené obilné kaše. Jsou také součástí různých zero sirupů či omáček. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sukralózy představuje 7 - 140 mg sukralózy denně.

4. Sacharin (E954)

   Sacharin (E954) je nejstarší umělé sladidlo, které bylo podobně jako acesulfam K objeveno náhodně. Jeho sladivost je 300krát vyšší než sladivost sacharózy a běžně se používá v kombinaci s jinými sladidly, aby se zakryla jeho specifická mírně nahořklá pachuť. Možná ho znáte jako sladidlo pro diabetiky (označuje se i jako cukr pro diabetiky), běžně prodávané v tabletách nebo kapkách. Sacharin má špatnou pověst kvůli podezření v minulosti na souvislost se vznikem nádoru močového měchýře. Od té doby se však tento možný negativní účinek nepotvrdil. Studie byly totiž prováděny na hlodavcích, kterým byly navíc podávány extrémně vysoké dávky sladidla. Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) i Světová zdravotnická organizace (WHO) označily sacharin za látku pro člověka potenciálně nebezpečnou (karcinogenní). V mnoha zemích je jeho používání zakázáno. V potravinách se může označovat také jako E954. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sacharinu je přitom pouze 7 - 140 mg.

5. Cyklamát (E952)

   Cyklamát (E952) má nejnižší sladivost ze všech sladidel, je totiž pouze 30krát sladší než sacharóza. Běžně se však používá v kombinaci s jinými sladidly, a tak je jejich výsledná síla několikanásobně vyšší. Používá se například spolu se sacharinem. Podobně jako sacharin, i cyklamát byl jistou dobu považován za rizikový z pohledu vzniku nádoru močového měchýře. Další studie však ani tento případ nepotvrdily, protože ty původní byly prováděny na zvířecích modelech a za použití vysokých dávek cyklamátu. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) cyklamátu je přitom pouze 28 - 168 mg.

6. Neotam (E961)

   Neotam (E961) je sladidlo strukturou podobné aspartamu. Po konzumaci se v těle metabolizuje, ale nevzniká z něj fenylalanin. Neotam je až 7000 až 13000krát sladší než cukr, přičemž jeho chuť je podobná chuti klasického cukru. Používá se do nápojů, jogurtů, žvýkaček, instantních potravin či dietních nápojů. Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) neotamu se přitom pohybuje kolem 3,5 - 11,9 mg.

Alternativy k Umělým Sladidlům

Zatímco umělá sladidla mohou nabídnout krátkodobé řešení ke snížení příjmu cukru, dlouhodobá konzumace s sebou nese řadu zdravotních rizik, včetně negativního vlivu na střevní mikrobiom, metabolismus a dokonce i chuť na sladké. Přírodní sladidla představují zdravější a přirozenější alternativu, která nejen poskytuje sladkou chuť, ale i prospěšné látky, které podporují zdraví.

Mezi přírodní sladidla patří:

• Med: Obsahuje antioxidanty, vitamíny a minerály, protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti.
• Javorový sirup: Obsahuje antioxidanty, zinek a mangan.
• Stévie: Neobsahuje kalorie a má nízký glykemický index.
• Kokosový cukr: Obsahuje železo, zinek, vápník a draslík.
• Erythritol: Má velmi nízký obsah kalorií, neovlivňuje hladinu cukru v krvi a nezpůsobuje zubní kaz.
• Xylitol: Má o 40 % méně kalorií než běžný cukr a nízký glykemický index.
• Datlový sirup: Bohatý na draslík, hořčík, měď a železo.
• Monk Fruit: Přírodní sladidlo, extrakt je 150 až 250krát sladší než běžný cukr a obsahuje minimální množství kalorií.