Sladidla jsou látky, které vyvolávají sladkou chuť. Dělí se na přírodní a umělá, ačkoli legislativa vyžaduje, aby se pro obě skupiny používal jednotný termín "sladidla". Tento článek se zaměřuje na umělá sladidla, jejich použití, potenciální rizika a přínosy, a to i v kontextu nejnovějších vědeckých poznatků.

Úvod do umělých sladidel

Umělá sladidla jsou synteticky připravované látky s vysokou sladivostí. Objevily se v 50. a 60. letech v Americe, kde vzrostla poptávka po nekalorických alternativách cukru. Mají podobu sypkých směsí, tabletek nebo kapek a jejich hlavní výhodou je, že neobsahují žádnou energii a neovlivňují hladinu glykémie v krvi. Díky tomu jsou oblíbené u diabetiků a jako součást redukčních diet.

Mezi nejběžnější umělá sladidla patří aspartam, sacharin a acesulfam. Všechna dostupná umělá sladidla na trhu jsou složena z několika základních látek v různých směsích.

Typy umělých sladidel a jejich charakteristika

Aspartam (E951)

Aspartam (C14H18N2O5) je bílá krystalická látka ve formě granulí nebo prášku. Je složen z kyseliny asparagové, fenylalaninu a methanolu. Jeho sladivost je přibližně 200krát vyšší než u sacharózy. Aspartam nesmí konzumovat lidé trpící fenylketonurií. Nedoporučuje se pro tepelné zpracování, protože se teplem rozkládá.

Kontroverze ohledně aspartamu

Od roku 1974, kdy byl aspartam poprvé schválen pro použití v potravinářství, probíhají debaty o jeho bezpečnosti. Objevovaly se zprávy o možném poškození mozku, účincích na nervový systém a dalších negativních vlivech. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) a Světová zdravotnická organizace (WHO) plánují označit aspartam za potenciálně rakovinotvornou látku. Expertní výbor WHO stanovil bezpečný limit pro konzumaci (ADI) na 40 mg aspartamu na 1 kg tělesné hmotnosti a den.

Čtěte také: Průvodce výběrem kojenecké výživy

Sacharin (C7H4NNaO3S.2H2O)

Sacharin je bílý krystalický prášek bez zápachu. Jeho sladivost je 300 až 500krát vyšší než u sacharózy. Sacharin se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Dříve byl spojován s karcinogenitou, ale současné studie to nepotvrdily.

Acesulfam K (C4H4KNO4S)

Acesulfam K je bílý krystalický prášek bez zápachu. Jeho sladivost je 200krát vyšší než u sacharózy. Při používání umělých sladidel se zvyšuje příjem potravy, protože organismus dostává méně energie. Zvyšují i chuť k jídlu a podporují vylučování inzulínu.

Sukralóza (E955)

Sukralóza je bezkalorické sladidlo, které je 600krát sladší než běžný cukr. Vyrábí se synteticky ze sacharózy, kde se nahradí tři hydroxyskupiny za tři atomy chloru. Je vysoce stabilní vůči zpracování při vysokých teplotách a nízkému pH v kyselých potravinách. Přípustná denní dávka je 0-15mg/kg tělesné váhy.

Výhody sukralózy

Sukralóza nezpůsobuje zubní kaz oproti běžnému cukru a nezpůsobuje střevní obtíže v formě průjmu. Je považována za bezpečnější než ostatní umělá sladidla. Její chuť je podobná cukru a na rozdíl od některých jiných umělých sladidel nemá nepříjemnou pachuť.

Kontroverze ohledně sukralózy

Existují obavy, že sukralóza může mít škodlivý vliv na složení mikroorganismů ve střevech. Nicméně, studie prováděné na lidech neprokázaly významný vliv sukralózy na složení mikroorganismů. Dále existují obavy, že sukralóza může ovlivňovat chuť k jídlu a vést k vyššímu příjmu potravy.

Čtěte také: Zdravá výživa vs. umělá sladidla: Studie

Použití umělých sladidel

Umělá sladidla se používají jako náhrada cukru v mnoha potravinách a nápojích, včetně:

• Dezertů
• Sladkých omáček
• Mražených mléčných výrobků
• Sladkostí
• Žvýkaček
• Ovocných džusů
• Snídaňových cereálií
• Nutričních potravin
• Hotových jídel
• Instantních jídel
• Koření

Přírodní sladidla jako alternativa

Mezi přírodní sladidla patří sacharóza (stolní cukr), melasa, amyláza a glukóza. Nicméně, ani přidaná přírodní sladidla nejsou pro psa vhodná.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z mízy

• Agávový sirup: Obsahuje 47 až 56% fruktózy a 16 až 20% glukózy.
• Březový sirup: Obsahuje 42 až 54% fruktózy, 45% glukózy a menší množství sacharózy a galaktózy.
• Javorový sirup a cukr: Obsahuje 60% jednoduchých cukrů (nejvíce sacharózy, v menší míře i glukózu a fruktózu), organické kyseliny, aminokyseliny, těkavé organické látky, antioxidanty a menší množství minerálů.
• Palmový cukr: Krystalizuje z varem zahuštěné mízy některých druhů palem.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z hlíz

• Sirup z jakonu: Obsahuje až 50% fruktooligosacharidů, až 35% fruktózy a také antioxidanty, draslík, vápník a hořčík.
• Surový řepný cukr: Obsahuje zbytky řepné melasy.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z obilnin

• Ječný sladový sirup, sladový výtažek (Sladovit), Sladěnka: Obsahují lepek, enzymy v nich obsažené rozkládají polysacharidy. Mají poměrně výraznou chuť a obsahují vitamíny B3 a B6, draslík a fosfor.
• Kukuřičný sirup: Obsahuje především maltózu (45%), glukózu (30%) a polysacharidy (22%).
• Pšeničný sirup: Obsahuje lepek a mezi jeho hlavní složky patří glukóza, fruktóza a polysacharidy.
• Rýžový slad a sirup: Obsahuje převážně maltózu (45%), glukózu a polysacharidy.
• Špaldový sirup: Obsahuje lepek, převážně maltózu a dále polysacharidy a glukózu.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z ovoce

• Datlový sirup: Obsahuje přibližně 31 až 32% fruktózy, 27 až 30% glukózy a 2 až 3% sacharózy.
• Datlový "cukr" (datlové sladidlo): Jedná se o velmi vysušené a poté rozemleté datle.
• Švestkový sirup: Surovinou pro jeho výrobu jsou zralé švestky.
• Zkoncetrovaná ovocná šťáva (hroznová, jablečná): Používá se jako sladidlo i k výrobě ovocných pomazánek.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z jiných částí rostlin

• Kokosový cukr: Skládá se ze 70 až 79% sacharózy, 3 až 9% glukózy, 3 až 9% fruktózy, vitamínů (B1, B2, B3, B6), minerálů (draslík, hořčík, zinek, železo, fosfor) a aminokyselin.
• Stévie: Obsahuje steviol-glykosidy, jejichž sladivost je až 300 krát vyšší než sladivost bílého cukru.

Nerafinovaná sladidla živočišného původu

• Med: Obsahuje 38% fruktózy, 31% glukózy, 1% sacharózy a 9% ostatní sacharidy (maltóza, oligosacharidy). Dále med obsahuje minerální látky, stopová množství vitamínů, organické kyseliny, aminokyseliny, antioxidanty a různé pyly a spóry.

Vliv sladidel na zdraví

Sladidla kromě stévie a umělých sladidel jsou rychlým zdrojem energie, po jejich snědení brzy následuje pocit hladu. Jedná se také o tzv. prázdné kalorie, protože i přírodní nerafinovaná sladidla dodávají pouze minimální množství dalších živin, vitamínů a minerálů. Navíc sladká chuť je návyková, zvyšuje pocit hladu a vede k nadváze, toto se týká i umělých sladidel. Upřednostňována by měla být pestrá strava, kompletní potraviny (zelenina, ovoce, ořechy, semínka, obilniny, zdroje bílkovin), pokud už chceme sladit, raději volíme slazení ovocem (např. banánem, rozinkami, datlemi) nebo alespoň některá z přírodních nerafinovaných sladidel.

Nadbytek jednoduchých cukrů (mono a disacharidů) vede k rozvoji inzulínové rezistence a následně diabetu 2. typu (cukrovky), zvyšuje riziko vzniku zubního kazu (s výjimkou polyolů), nadváhy a kardiovaskulárních onemocnění a také ohrožuje zdravou střevní mikroflóru, protože podporuje růst nežádoucích mikroorganismů, hlavně kvasinek. Přitom zdravá a správně mikrobiologicky osídlená střeva jsou základním kamenem dobře fungujícího imunitního systému.

Jakákoliv sladidla není ale možné doporučit k hojné, časté a pravidelné konzumaci komukoliv, dokonce ani lidem, kteří trpí nechutenstvím nebo potřebují přibrat, negativa konzumace sladkého převažují. Dle WHO mají cukry (mono a disacharidy) ze všech jídel a nápojů v součtu tvořit maximálně 10% energetické hodnoty přijaté potravy.

Čtěte také: Přehled peptidových sladidel

Sladidla a děti

Dítěti minimálně do jednoho roku nedáváme sladkosti a do příkrmů nepoužíváme žádná sladidla, ani cukr (sacharózu), ani hroznový cukr (glukózu, dextrózu), fruktózu, maltózu, maltodextrin, sirupy, koncentrované ovocné šťávy, melasu či med a rozhodně ne umělá sladidla. Med navíc může obsahovat Clostridium botulinum a pylové alergeny.

Různé druhy cukrů jsou obsaženy i ve značné části kojeneckých kaší, v piškotech, dětských sušenkách, dětských instantních čajích atd. Tyto potraviny jsou tedy pro kojence nevhodné a nepříliš vhodné jsou i pro starší děti. Sladká chuť je vysoce návyková, kojenecké a batolecí období má na budoucí stravovací návyky a nastavení metabolizmu nejzásadnější vliv a proto se snažíme stravu příliš nesladit ani starším dětem, na mlsání preferujeme ovoce. Příjem sladidel dětem sice omezujeme, nicméně z nich neděláme věc úplně zakázanou, o to lákavějšími by se stala, na druhou stranu ale sladkosti nepoužíváme ani jako odměnu.