Na početí dítěte jsou potřební dva lidé, kteří by měli nést odpovědnost za jeho potřeby a výchovu. Bohužel, realita je často odlišná. Mnoho rodičů zůstává na každodenní starosti samo, a situaci zhoršuje neochota druhého rodiče finančně přispívat na život dítěte. Vyživovací povinnost, známá také jako alimentační povinnost, představuje zákonnou povinnost platit výživné, tzv. alimenty. Nejčastěji se týká rodičů, kteří jsou povinni vyživovat své děti, a to bez ohledu na to, zda s nimi žijí, či nikoliv. Od roku 2014 upravuje vyživovací povinnost nový občanský zákoník, konkrétně § 911, který stanovuje, že výživné lze přiznat, pokud se oprávněný (dítě) není schopen sám živit.
Mýty a omyly o určení otcovství
Matka je vždy jistá?
Vycházejme z faktu, že je to především těhotná žena, která bude řešit, zda nechá otce uvést do rodného listu či nikoli. Pokud žije žena v manželství, bude v rodném listu uveden manžel. Ten může své otcovství pouze soudně popírat. Pokud rodiče nežijí v manželství a oba chtějí, aby byl otec uveden v rodném listu, lze to provést jednoduše: oba rodiče na matrice shodně prohlásí, kdo je otcem dítěte. Pokud mezi rodiči nepanuje shoda, musí nejprve matka zažalovat otce o určení otcovství. V době těhotenství je to sice pro ženu emočně složité, ale po právní stránce nejjednodušší. Každé dítě má právo na oba rodiče. V době nezletilosti má povinnost hájit práva dítěte právě rodič. Je tedy právem dítěte znát svého otce, získávat od něj výživné a mít vyřešenu povinnost výchovy. Přitom nezáleží na tom, zda to tak matka chce či nikoli. Pokud k tomu nemá vážný důvod (týrání, trestnou činnost apod.), pak je to ona, kdo zastupuje dítě, kdo vymáhá jeho nároky a kdo se má postarat o to, aby dítě bylo vyživováno od obou rodičů. Jestliže své dítě takto nezajistí, mohlo by ji v budoucnu zažalovat, že dostatečně nehájila jeho práva (takové případy jsou ale výjimečné).
Pokud otec není uveden v rodném listu, existuje riziko, že dítě v případě jeho smrti nebude dědit a nebude mít nárok na sirotčí důchod. Stát bohužel neposkytuje náhradu za neplacené výživné, ale postihuje rodiče v rámci sociálních dávek, pokud výživné není vymáháno právní cestou.
Sociální dávky a rodný list
Většina sociálních dávek je závislá na příjmu rodiny, nikoliv na zápisu v rodném listu. Nicméně, pokud je muž uveden v rodném listu, může čerpat daňové úlevy na dítě (pokud je nečerpá matka z důvodu nezaměstnanosti). Může také o dítě ošetřovat a mít nárok na nemocenskou dávku - ošetřovné (pokud nepobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek). Pro získání dávek hmotné nouze je nutné prokázat, že rodič žijící s dítětem (zpravidla matka) vymáhá všechny nároky.
Dohoda rodičů versus soudní rozhodnutí
Záležitosti, které mohou spolu dohodnout rodiče, nemusí nutně řešit soud. Podání návrhu na svěření dítěte do péče a stanovení vyživovací povinnosti je bezplatné (bez soudního poplatku). Pokud výživné není stanoveno soudem, pak se tato povinnost špatně vymáhá a v případě potřeby pobírat sociální dávky mohou vyvstat těžkosti v komunikaci s příslušnými úřednicemi Úřadu práce (především ohledně dávek v hmotné nouzi).
Čtěte také: Praktický průvodce počítáním kalorií
Kvalita návrhu a soudní řízení
Úroveň návrhu nemusí být zrovna špičková, protože soud vždy zkoumá zájem dítěte. Pokud byste tedy v návrhu něco opomněli, může soud upozornit, co je potřeba doplnit. V řízení není nutné zastoupení advokátem (tedy za úhradu). U soudu dojde většinou jen k výslechu obou rodičů a kolizního opatrovníka dítěte, zpravidla pracovníka sociálního odboru obce, v níž dítě bydlí. V rámci řízení může kolizní opatrovník pohovořit s dětmi a navštívit domácnosti rodičů (bezplatně).
Stanovení výše výživného
Rozhodující faktory
Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodující odůvodněné potřeby dítěte (a jeho majetkové poměry), které zpravidla rodič (nejčastěji matka) vyčísluje. Ze zákona i judikatury vyplývá, že nelze hodnotit jen samotný příjem, ale i celkové majetkové poměry rodičů (tedy primárně obou rodičů pro posouzení potřeb dítěte a možnosti jejich uspokojení). Část rodičů se domnívá, že nebudou-li mít příjem, stanoví jim soud nižší výživné, případně že částku ovlivní skutečnost, když krátkodobě omezí své výdělky. Pokud rodič vykazuje dvacetitisícový příjem, ale jezdí si v zánovním BMW a žije ve vile, mělo by se dítě, které by s ním žilo, i přes nízký (prokázaný) příjem po materiální stránce dobře.
Rodič, jenž požaduje zvýšení výživného nebo jeho stanovení na úrovni, která neodpovídá příjmům, by tedy měl dokazovat i majetkové poměry (například počty dovolených, vůz, bydlení, vybavení domácnosti, záliby a koníčky druhého rodiče). Povinnost prokázat majetkové poměry je na konkrétním rodiči, který bude plnit vyživovací povinnost. U osob, které nejsou zaměstnanci, se příjmy dokazují poměrem mezi příjmy a náklady.
Pokud se rodič brání prokázání majetku (finguje ho, skrývá, nedokládá a podobně), dává zákon i možnost, aby soud fiktivně stanovil sumu, z níž výživné vypočítá. Rodiči tedy může být stanoven příjem až 121 500 Kč, i kdyby ho ve skutečnosti nedosahoval (částka platná pro rok 2023 a dále). Pokud by chtěl rodič následně prokázat nižší příjem, musí prokázat změnu oproti předchozímu stavu (nikoli jen doložit nižší příjem).
Důkazní břemeno a změna poměrů
Například: Rodič nedokázal příjem, ale jezdil vozem za 300 000 Kč, bydlel v bytě 3 + 1, byl jednatelem společnosti a jezdil dvakrát ročně na dovolenou. Aby byla stanovena nižší vyživovací povinnost, nestačí dokázat, že pobírá odměnu jednatele nyní jen 20 000 Kč, ale že se mu celkově snížila úroveň - nebydlí ve 3+1, nemá auto, nejezdí na dovolenou. Je však důležité si uvědomit, že mnoho soudců ještě stále rozhoduje podle starých pravidel.
Čtěte také: Vzorce pro výpočet spálených kalorií a co ovlivňuje jejich přesnost.
Tabulky Ministerstva spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo tabulku, z níž by soudci mohli orientačně vycházet při stanovování výživného. K tabulce je však nutné zopakovat, že není rozhodující jen příjem, ale i majetkové poměry rodiče a dítěte. Kontrolní částka stanovená pevnou spodní hranicí je určena s využitím tzv. nezabavitelné částky, která se jinak používá při výpočtu srážek z příjmu povinného v exekuci a oddlužení.
Změna výše výživného a zpětné nároky
Jednou stanovené výživné není samo o sobě neměnné. Kdykoli dojde ke změně poměrů, může kterýkoli rodič (a ve zletilosti i dítě) požádat o jeho snížení či zvýšení. Jednou zaplacené (a spotřebované) výživné se nevrací.
Majetek dítěte a životní úroveň rodiče
Je-li na dítě hrazeno 20 000 Kč výživného a rodič, s nímž dítě žije, má mzdu jen 10 000 Kč, pak je možné, aby se dítě svým majetkem podílelo na životní úrovni tohoto rodiče. Mělo by ale jít o výjimku, respektive stav až poté, kdy jsou uspokojeny všechny potřeby dítěte (včetně spoření, pojištění a podobně) a rodič je na hranici chudoby.
Ukončení vyživovací povinnosti
Pro potřeby skutečného ukončení vyživovací povinnosti je nutné, aby bylo dítě schopno se živit samo, což není totéž co dosažení určitého věku či ukončení studia. Například pokud je dítě zdravotně postižené až do té míry, že je mu přiznán invalidní důchod III. stupně (zpravidla po 18. roce věku), je zřejmé, že není schopno pracovat, tedy živit se samo.
Vyživovací povinnost předchází sociálním dávkám - tedy nejprve výživné a pak teprve otázka, zda má dítě příjem ze státních prostředků (z logiky věci - rodič, který s dítětem žije, se o ně také dál stará a přiznáním invalidního důchodu o ně pečovat nepřestává). Pokud dítě studuje více škol po sobě, pak v určitých případech může být další škola brána jako další vzdělávání a ponechána povinnost rodiče dítě vyživovat (například po vyučení studium maturitního oboru).
Čtěte také: Průvodce počítáním kalorií
Schopnost samostatné obživy
Pokud dítě po studiu nenachází zaměstnání, samo nepodniká ani se jinak neuplatní na trhu práce, je nutné prokázat, že k tomu buď nemá objektivně dost schopností (postižení, sociální nepřizpůsobivost a podobně), nebo že jen není dostatek pracovních příležitostí, které nesnižují schopnost samostatné obživy. Takové dítě má schopnost, ale nemá příležitost.
Zároveň není rozhodující ani to, že dítě může být zaměstnáno na nižší pozici, než pro kterou má kvalifikaci, nebo že si při studiu přivydělává. Jako schopnost živit se sám se především vyžaduje možnost pracovního uplatnění v přiměřených podmínkách odpovídající vzdělání, praxi a zdravotnímu stavu. Opět ale - pokud dítě dostudovalo, pak možná jde spíš jen o to, že nemůže využít své schopnosti (nedostatek míst), než o to, že by nemělo schopnost samo se živit.
Vymáhání výživného
Trestní oznámení a exekuce
Když druhý rodič neplatí výživné, je třeba podat trestní oznámení? Exekuce je drahá? Vymáhání výživného po neplatícím rodiči bývá složité. Většina rodičů tuto situaci „pro klid“ neřeší. Podání trestního oznámení - lze kombinovat s libovolnými dalšími body. Pokud rodič (nebo jiná osoba) neplatí výživné, může se dopouštět trestného činu zanedbání povinné výživy. Oznámení se podává na obvodním oddělení Policie ČR v místě trvalého bydliště dítěte. Sociální pracovníci (na dávkách v hmotné nouzi) často apelují na rodiče, aby podávali trestní oznámení. K jakémukoli nátlaku ale nemají oprávnění. Rodič je povinen vymáhat nároky dítěte, ale není povinen domáhat se potrestání „neposlušného“ rodiče. Podání trestního oznámení totiž přímo nevede k vymožení dlužné částky, ale k zastrašení neplatícího rodiče.
Aby soud mohl začít vymáhat (konat), musí k tomu dostat od rodiče podnět - jinak řečeno návrh. Stejně jako v předchozím bodě musíme mít rozsudek o výživném s nabytím právní moci. Přestože jde o soudní exekutory, nemají nic společného s vymáháním exekuce soudním výkonem rozhodnutí (podle postupu uvedeného v předchozím bodě). Soudní exekutor je soukromý podnikatel a jinou činnost má zákonem zakázánu. Pokud není majetek znám, jsou o něm pochybnosti nebo není jisté, z čeho bude moci být dlužné výživné sráženo, je tu vysoké riziko, že náklad exekutora ponese vymáhající rodič a nebude mu proplacen z prostého důvodu, že dlužníkovi není co zabavit. Pokud jde jen o neznalost poměrů dlužníka, má exekutor pravomoc sám využívat evidence obyvatel, katastru nemovitostí, oslovovat banky, zjišťovat spoření a podobně. Sám tedy aktivně vyhledává majetek, na což mu byla poskytnuta záloha. Vybraný exekutor nesmí odepřít přijetí návrhu na exekuci. Zpravidla pomůže sepsat návrh na nařízení předmětné exekuce. V návrhu se uvádí dlužné výživné a ověřená kopie exekučního titulu. Je-li co zabavovat, jde o nejúčinnější metodu vymáhání výživného. Od 1. 1. 2013 je možná exekuce pozastavením řidičského oprávnění (dle § 71a exekučního řádu).
Práva a povinnosti rodičů
Rodič, který hradí výživné, je i nadále rodičem (pokud soud jeho rodičovská práva neomezil). Pokud dochází ke sporu (například o to, na kterou školu dítě půjde, zda pojede či nepojede na tábor a podobně), pak takový spor může řešit i soud. Oba rodiče totiž s ohledem na dítě mají stejná práva rozhodování. A nejen právo rozhodování, ale i odpovědnost, pokud dítě nedělá, co má - například v souvislosti s plněním školní docházky.
Vyživovací povinnost trvá rodiči po celou dobu, po kterou dítě není schopno živit se samo, a to bez ohledu na to, zda se s ním rodič stýká či nikoli. Pokud druhý rodič styku s dítětem brání, není to důvod k tomu, přestat platit výživné.
Diety a výživné
Jezdíte často na služební cesty a platíte výživné? Pak vás možná napadlo, zda se diety - cestovní náhrady za stravování a další výdaje za služební cesty - počítají do příjmu, který ovlivní jeho výši. Někdo je považuje jen za kompenzaci nákladů, jiní upozorňují, že mohou zlepšit životní úroveň.
Výživné se obvykle určuje na základě celkových příjmů povinné osoby, ale zákon jasně nevymezuje, jaké příjmy mají být do celkové částky započítány. Je zajímavé, že se v této věci neshodnou ani státní orgány. Ministerstvo spravedlnosti ve své nezávazné metodice vyřazuje diety z příjmů ve své doporučující tabulce postupů. Ústavní soud však již konstantně rozhoduje protichůdně.
Stanovisko Ústavního soudu
„opačný názor - tedy, že by snad cestovní náhrady nebylo v principu možné zahrnout do příjmových poměrů povinného rodiče - by umožňoval extrémně nerozumné a nespravedlivé důsledky.“ (usnesení Ústavního soudu I. ÚS 996/11 ze dne 21. 6. 2012). Diety je tedy možné zahrnout do příjmového základu, ze kterého soud následně vypočítá výživné. Pokud by se někdo pokusil snížit svou vyživovací povinnost tvrzením, že diety plně využije, nemusí uspět. Zejména pokud diety tvoří významnou část jeho příjmů.
Životní úroveň dítěte
Žijí-li rodiče společně, pak jejich děti mají zpravidla možnost dosahovat stejného životního standardu, jako jejich rodiče. A to je také jeden z důvodů, proč se vyživovací povinnost rodičům stanovuje. Životní úroveň dítěte by měla být i po rozchodu rodičů zachována na stejné úrovni, jako by ji dítě mělo, kdyby se rodiče nerozešli.
Soudní a mimosoudní řešení
Výše částky, kterou má platit rodič na výživné pro dítě, nemusí být stanovena rozsudkem, zákon předpokládá, že rodiče budou výživné platit dobrovolně nebo že se budou jiným způsobem podílet na péči o dítě, a to od narození dítěte. Mnohdy je však soudní rozhodnutí potřebné (např. při rozvodu manželství, nebo pro vymáhání výživného). Soud nebo rodiče samotní by při rozhodování o výši výživného měli zvážit potřeby dítěte a schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Způsob výpočtu výše výživného se může v zahraničí lišit, zpravidla bude záležet na vnitrostátním právu státu, ve kterém je o výši výživného rozhodováno.
Vliv osobní péče a příjmů rodičů na výši výživného
Na výši výživného má vliv zejména podíl na osobní péči o dítě a výše příjmů rodičů. Má tedy vliv, zda je rozhodnuto o výlučné péči jednoho z rodičů, střídavé nebo společné péči? Výlučná péče jednoho z rodičů může znamenat, že se druhý rodič do života dítěte vůbec nezapojuje a čas s dítětem tráví např. jen o prázdninách („jen“ platí výživné). Jindy výlučná péče může vypadat tak, že rodič, který dítě sice nemá ve „své“ péči, dítě pravidelně navštěvuje, podílí se na mimořádných výdajích a s dítětem stráví cca 8 dní v měsíci, kdy dítěti poskytuje zázemí, stravu, veškerou osobní péči. Částka, která by se na výživné měla platit, se tak bude lišit.
Střídavá péče ani společná péče nevylučují stanovení vyživovací povinnosti. Důvodem je, že na osobní péči o dítě se rodiče nemusí podílet rovnou měrou, nebo jejich příjmy jsou natolik rozdílné, že by se životní úroveň dítěte markantně lišila v době, kdy o dítě bude pečovat matka, a v době, kdy o něj bude pečovat otec. Soud může rodičům uložit, aby si výživné platili navzájem.
Oprávněná osoba a způsob platby
Z pohledu českého práva je oprávněnou osobou z výživného dítě samotné, nikoli jeho rodič, k jehož rukám bývá výživné placeno. Jiné státy mohou mít úpravu v tomto ohledu odlišnou (oprávněným bývá rodič, kterému je výživné placeno). Výživné se platí k rukám druhého rodiče do doby nabytí plné svéprávnosti dítěte (zpravidla do 18 let věku), poté se již platí přímo dítěti. Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče, pak se výživné platí k rukám státu (výživné vymáhá Úřad práce České republiky). Výživné se platí zpravidla v měsíčních splátkách, soud může povinnému rodiči uložit, aby zaplatil jednorázovou platbu, ze které pak bude měsíční výživné čerpáno, nebo aby část platil přímo dítěti (k rukám druhého rodiče) a část pro dítě spořil.
Zletilost dítěte a trvání vyživovací povinnosti
Dítě, jako osoba oprávněná, může po nabytí plné svéprávnosti podat soudu návrh na úpravu výživného (stanovení, zvýšení, snížení nebo zrušení). Rodiče jsou povinni živit své děti do doby, než jsou samy schopné obstarat si obživu. Připravuje-li se dítě na budoucí povolání (studuje v prezenčním programu), pak vyživovací povinnost zásadně trvá, dokud dítě nenabude 26 let. Je-li dítě nemocné nebo invalidní, vyživovací povinnost může trvat i po dosažení 26 let věku. K prokázání trvání vyživovací povinnosti je třeba předkládat potvrzení o studiu nebo informace o zdravotním stavu dítěte.
Povinný rodič může podat u soudu návrh na zrušení vyživovací povinnosti, pokud má za to, že jeho vyživovací povinnost již netrvá, nebo když objektivně nemá možnost na výživné platit (např. sám je invalidní či nemajetný). Jestliže se dítě vdá nebo ožení, přechází vyživovací povinnost na jeho partnera.
Přeshraniční vymáhání výživného
Při vymáhání s přeshraničním prvkem je třeba vždy sledovat hmotné právo, dle kterého bylo o výživném rozhodnuto.
Případ pana J. a diety
České Budějovice - Pan J. přispíval na výživu svých tří dětí podle rozhodnutí soudu v Brně celkem 6000 korunami. Loni v březnu podal návrh na snížení výživného s odůvodněním, že bylo vyměřeno z příjmu, do kterého soud zahrnul i cestovní náhrady ve výši jejich jedné třetiny. Uvedl, že je řidičem mezinárodní kamionové dopravy a poskytnuté diety, určené k zajištění jeho stravy v zahraničí, v plném rozsahu spotřebovává. Okresní soud v Prachaticích návrh zamítl s tím, že od posledního rozhodování nedošlo na straně otce ani matky ke změně poměrů, a krajský soud rozhodnutí změnil jen snížením částek na každé dítě o 1000 Kč v období, kdy otec pobíral v Brně podporu v nezaměstnanosti ve výši 7043 Kč měsíčně. K zásadní odvolací námitce otce poukázal na předchozí rozhodnutí soudů a vyjádřil přesvědčení, že na otci lze spravedlivě požadovat, aby z diet ve výši asi 28 000 Kč měsíčně vyčlenil kolem 3500 Kč měsíčně na zajištění potřeb nezletilých dětí, když tato částka nemůže být do výše stanoveného výživného srážena v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí s ohledem na nízký čistý měsíční příjem otce.
Pan J. podal ústavní stížnost. Míní, že rozhodnutí soudů je v rozporu s účelem poskytování stravného a pravidly stanovenými zákoníkem práce. Upozornil, že vydělává 10 482 Kč měsíčně a že stravné z vyúčtování služebních cest plně spotřebovává výhradně v souvislosti s plněním pracovních povinností. Ústavní soud (ÚS) zopakoval, že zasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, představuje-li porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Za protiústavní považuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů v soudní praxi respektovaného výkladu. Ke stěžejní námitce stěžovatele, že zahrnutí cestovních náhrad do jeho příjmových poměrů pro stanovení výše výživného odporuje § 96 odst. 1 zákona o rodině, odkázal na své předchozí judikáty. ÚS uzavřel, že Krajský soud v Českých Budějovicích při svém rozhodování ústavní práva stěžovatele neporušil a stížnost pana J. odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Závěr
Výživné je komplexní téma, které vyžaduje individuální posouzení každého případu. Důležité je znát svá práva a povinnosti, a v případě nejasností se obrátit na odborníka.