S přibývajícím věkem psa přicházejí změny, které ovlivňují jeho zdraví a kondici. Jednou z obav majitelů starších psů je hubnutí. Chronické hubnutí u starších psů může mít mnoho příčin, od banálních až po závažné zdravotní problémy. Tento článek se zaměří na příčiny hubnutí u starších psů, diagnostické přístupy a možnosti řešení.

Proč se to děje?

Hmotnost vašeho psa se bude v průběhu jeho života měnit v závislosti na věku, plemeni, zda je kastrovaný a zda má nějaké zdravotní problémy. Důležité jsou také individuální podmínky a onemocnění. Proto je těžké definovat přesný okamžik, kdy lze psa nazvat seniorem. Obecně se pes považuje za seniora obvykle od 7 let věku. Za starší bývají psi obvykle považováni v době, kdy dosáhnou poloviny očekávané délky života. Stárnutí je všeobecně velmi těžké téma. Víte, jakou péči vyžaduje starší pes? Jste si jisti, že víte, jak se starat o svého starého psa?

Příčiny chronického hubnutí u starších psů

Chronické hubnutí je definováno jako postupná a dlouhodobá (nad 3 týdny) ztráta tělesné hmotnosti. Úbytek tělesné hmotnosti je markantní již při 10% poklesu původní váhy. Z tohoto pohledu je však nutné odlišit ztrátu hmotnosti dehydratací. Pokles tělesné hmotnosti může být obecně způsoben třemi faktory:

• Nedostatečný příjem potravy: Alterace kvality či kvantity potravy, poruchy příjmu potravy v důsledku orofaryngeálního onemocnění, zvracení, regurgitace či anorexie z různých příčin.
• Nedostatečné zpracování přijatých živin (malasimilace): Stavy spojené s nedostatečným trávením (maldigesce) nebo nedostatečným vstřebáváním ze střeva (malabsorpce). Tyto obrazy jsou většinou doprovázeny průjmem nebo se průjem prezentuje bez výrazné maldigesce či malabsorpce.
• Nadměrný kalorický výdej: Stavy zvýšeného metabolismu, patologické ztráty živin močí, trusem, krvácením a exsudáty. V neposlední řadě lze do této kategorie zařadit i stavy fyziologické (gravidita, laktace, fyzická námaha apod.).

Jednotlivé faktory se samozřejmě mohou u jednoho pacienta vzájemně kombinovat, dominující příčinou hubnutí je nicméně většinou jeden z nich.

Konkrétní příčiny hubnutí u starších psů:

• Gastrointestinální poruchy: Chronický průjem nebo zácpa, zvracení, dehydratace, letargie, maldigesce, malabsorbce, ztráty proteinu střevem. Hubnutí může znamenat, že váš pes trpí jednou z mnoha možných gastrointestinálních poruch, které mohou ovlivnit jeho žaludek a střeva. Další příznaky, které je třeba pozorovat, jsou chronický průjem nebo zácpa, zvracení, dehydratace a letargie.
• Chronické selhání ledvin (CRF): Je vážný a častý problém, který se vyskytuje u 2 až 5 % všech psů. Je to stav, kdy ledviny psa přestanou účinně fungovat a nejsou schopny vykonávat vylučovací nebo metabolické funkce. Průměrný věk zjištění této diagnózy je šest a půl roku, takže je to stav, který často postihuje starší psy.
• Megaesophagus: Hubnutí je druhotný příznak stavu nazývaného megaesophagus, který brání psovi plně strávit a absorbovat jídlo.
• Exokrinní pankreatická insuficience (EPI): Je porucha, při které váš pes nedokáže správně trávit potravu, protože jeho slinivka nezásobuje trávicí systém dostatkem trávicích enzymů nebo jejich správným typem. V důsledku toho pes nepřijímá živiny ani energii, kterou potřebuje, a začíná ztrácet hmotnost.
• Diabetes mellitus: Je u psů bohužel běžným onemocněním. Když není pes správně léčen, začne poměrně rychle ztrácet hmotnost - diabetes je u psů často diagnostikován po počátečním období zrychlující ztráty hmotnosti. Většina psů trpí diabetem ve středním nebo starším věku a je pravděpodobné, že v té době už jsou poměrně štíhlí a jejich hmotnost je nižší.
• Zvýšený energetický výdej: Může být zapříčiněn nadměrnou funkcí štítné žlázy (hyperthyreóza), zánětlivými procesy, horečkou, nebo rakovinným onemocněním.
• Nádorová onemocnění:
• Infekční onemocnění:
• Onemocnění srdce:
• Bolest: Například artróza nebo bolesti kyčlí či kloubů. Mají problém vstát, takže jim dělá obtíže dojít k misce.
• Potíže s chrupem: Více než 85 % psů starších tří let trpí méně či více závažným onemocněním dásní. V počátečních stádiích není tento stav bolestivý, ale pokud není léčen, může se zhoršovat. Pod dásně totiž volně pronikají bakterie a řada dalších dráždivých látek, což může vyvolat záněty a infekce. Při neléčeném onemocnění dásní je příjem potravy bolestivý a psi mohou začít odmítat krmivo. Podobně se může projevit i zlomený zub, zapíchnutá kost nebo jiná zranění v dutině ústní.
• Stres: I psi mohou trpět stresem. Zvlášť úzkostní a nervózní psi špatně snášejí změny, jako je třeba příchod nového člena domácnosti nebo dlouhé odloučení od pána. Když se situace uklidní a pes si zvykne, chuť k jídlu se vrátí.
• Více psů pohromadě: Pokud chováte víc psů, je možné, že jeden z nich krade jídlo ostatním. Ačkoli si psi většinou své krmivo brání, někteří jedinci se obávají otevřeného střetnutí a raději se stáhnou.
• Vysoký výdej energie: Aktivní psi, kteří spalují velké množství energie, třeba psi ve sportovní zátěži nebo kojící feny, někdy hubnou, protože dostávají méně potravy než potřebují. V tomto případě je vhodné nasadit výživnější krmivo.
• Nesnášenlivost krmení: Psi často hubnou, když trpí potravinovou intolerancí. V tomto případě je dobré se poradit s veterinářem a zkusit hypoalergenní krmivo. Když nepomůže, tak veterinář může doporučit eliminační dietu, která odhalí, na jakou potravinu je pes alergický.
• Kognitivní dysfunkce: Ano, existuje stav zvaný kognitivní dysfunkční syndrom, který je podobný Alzheimerově chorobě u lidí.

Diagnostika

Pokud majitel udává u svého psa postupnou a dlouhodobou (nad 3 týdny) ztrátu tělesné hmotnosti, je nutné získat velmi podrobnou anamnézu, provést pečlivé klinické vyšetření, základní krevní testy (biochemie, hematologie), vyšetření moči a koprologické vyšetření. Tyto kroky nelze v uvedených případech odkládat a je odbornou chybou přístup „počkáme a uvidíme“.

Čtěte také: Rychlý metabolismus a váha

Anamnéza: Zásadní je získat od klienta podrobnou anamnézu. Základním a stěžejním příznakem, od kterého se odvíjejí další úvahy, je apetit. V chronických případech sníženého apetitu jde zřídka o úplnou anorexii, ale o protrahovaný stav nechuti k jídlu. Tento příznak je samozřejmě velmi nespecifický a etiologicky velmi široký.

• Primární anorexie, které jsou způsobovány neurologickými a psychologickými dysfunkcemi.
• Pseudoanorexie, které jsou způsobovány mechanickými problémy v příjmu potravy.

Pokud je apetit normální či zvýšený, je nutné podrobně zanalyzovat kvalitu i kvantitu diety, ale také příznaky, které by i přes příjem potravy neumožňovaly její průchod až do duodena (především zvracení a regurgitace). Když vyloučíme chyby v množství, vyváženosti či stravitelnosti diety, je dalším krokem kontrola gastrointestinálních příznaků ve smyslu průjmu a tenesmů. Zde přicházejí do úvahy všechny stavy spojené s maldigescí, malabsorpcí a ztrátami proteinu střevem. Za klinickým obrazem hubnutí při zachování apetitu, kvalitní potravy a bez přítomnosti průjmu a zvracení je vhodné hledat zvýšené kalorické ztráty (diabetes mellitus, glomerulonefropatie, rozsáhlé pyodermie či popáleniny) nebo hypermetabolické stavy (neoplazie).

Klinické vyšetření: Po této první orientaci na základě podrobných anamnestických dat je vhodné v každém případě provést podrobné klinické vyšetření, rutinní hematologické vyšetření a biochemické vyšetření krve, vyšetření moči včetně sedimentu a koprologické vyšetření.

Další diagnostické metody: V dalším sledu po vytvoření užší diferenciální diagnózy lze pokračovat rentgenologickým, ultrasonografickým, případně endoskopickým vyšetřením. Při chronickém hubnutí spojeném s gastrointestinálními příznaky (zvracení, průjem, tenesmy) a podezřením na onemocnění GIT je indikováno fibroskopické vyšetření (gastroskopie, duodenoskopie, kolonoskopie) s následnou biopsií. Je chybou v tomto směru chovatele neinformovat a nahrazovat uvedená vyšetření diagnostickými technikami s nižší specifitou i senzitivitou (RTG a USG). Pokud zdravotní stav nedovoluje provedení endoskopie, potom mohou rentgenologické a ultrasonografické vyšetření diagnostiku doplnit, nikoli však nahradit.

Laboratorní nálezy: Z laboratorních nálezů jsou velmi časté neregenerativní anémie a mikrocytární anémie z důvodu nedostatku železa, hypoalbuminemie, hypoproteinemie, deficit vitaminů, alterace poměru Ca/P a zvýšená aktivita ALP, snížená hladina sérového železa a tyroxinu.

Čtěte také: Tipy na stravu při hubnutí

Diferenciální diagnóza: K objasnění příčiny hubnutí může váš lékař doporučit celou řadu vyšetření:

• Vyšetření krví (hematologie, biochemie) nám poukáže na stav jater a ledvin.
• Vyšetřením moči můžeme vyloučit ztrátu bílkovin ledvinami.
• RTG a sonografickým vyšetřením zkontrolujeme stav dalších orgánů, případně vyloučíme u starších zvířat nádorová onemocnění.
• V případě chronického průjmu mohou být doporučena rozšířená vyšetření krve: funkce slinivky, vitamin B12.
• Kortizolem z krve zjišťujeme funkci nadledvinek.

Léčba a péče

Léčba hubnutí u starších psů závisí na stanovení přesné příčiny.

Obecná doporučení:

• Kvalitní a vyvážená strava: Strava starších psů musí být snadno stravitelná a měla by obsahovat větší podíl vlákniny, energetická hodnota by se měla naopak snížit. Starší psi jsou méně aktivní, takže potřeba energie klesá, ale nároky na kvalitu živin, vitamínů a minerálů stoupají. Stárnoucí pes potřebuje kvalitní, vyvážené, udržovací krmivo bohaté na vitamíny, lososový olej, antioxidanty, kvalitní proteiny a také zdroj vlákniny. Těmto požadavkům jsou přizpůsobena komerčně vyráběná krmiva určená pro psí seniory. Při výběru krmiva je vhodné poradit se s veterinářem, který zná zdravotní stav vašeho psího miláčka. Při nesprávné výživě může docházet k zácpám nebo průjmům. Při potížích se doporučuje velikost krmné dávky omezit a krmivo podávat v menších dávkách v kratších intervalech. To napomáhá lepšímu trávení. Pes může s přibývajícím věkem začít ztrácet zuby nebo je může mít obroušené na krátké pahýly. V tomto případě je potřeba psa krmit kašovitou stravou v menších dávkách a častěji. Vyhnout bychom se měli lidskému jídlu (salámy, párky), protože tímto můžeme zvířeti jenom ublížit (nadměrné množství soli, koření, tuku). Základem je kvalitní na energii bohatá strava.
• Pravidelné veterinární prohlídky: Starý pes by měl chodit k veterináři na kontrolu alespoň 2× ročně. Zatímco mladší psi chodí na preventivku většinou 1× ročně, stárnoucí pes by měl podstoupit kontrolu ideálně každých 6 měsíců. Sledujte signály: pokud starý pes problémy dává najevo jinak než dřív, mějte oči a srdce otevřené.
• Přizpůsobení životního stylu: Stárnoucí pes potřebuje jiný rytmus dne než mladý a aktivní pejsek. Jeho tělo už nemá tolik energie, smysly slábnou a některé pohyby ho mohou bolet. Starý pes by se měl schodům pokud možno vyhýbat. Pokud pes musí po schodech (např. v bytovém domě), pomáhejte mu - podpěrou pod břichem, postrojem nebo ho jednoduše vezměte do náruče (u menších plemen). Pohyb je nicméně pro stárnoucího psa velmi důležitý - pomáhá udržet klouby pružné, trávicí systém aktivní a psychiku v rovnováze. Ale je potřeba ho přizpůsobit výdrži a stavu psa.

Specifická léčba:

• Gastrointestinální poruchy: Léčba závisí na konkrétní diagnóze (např. antibiotika, dieta, probiotika).
• Chronické selhání ledvin: Léčba zahrnuje dietu, léky na podporu funkce ledvin a kontrolu symptomů.
• Diabetes mellitus: Léčba zahrnuje inzulín a speciální dietu.
• Bolest: Léčba zahrnuje léky proti bolesti a kloubní výživu.

Péče o staršího psa

Péče o psa je velká zodpovědnost. Když si vezmete domů štěně, musíte být připraveni, že jednou také zestárne. Pamatujte, že psí parťák je vám celý život věrný a že jeho přátelství s věkem neklesá. Starší pes vyžaduje od člověka velkou pozornost a určitou dávku empatie.

Změny chování u starého psa

Změny chování u starého psa, zpomalení pohybu, horší trávení nebo občasný únik moči - to všechno jsou přirozené projevy stárnutí. Jenže co s tím? Jak poznat, kdy je pes opravdu „senior“, a jak mu co nejlépe pomoci? Pes senior není žádná výjimka - stejně jako u lidí i u psů přichází věk s určitými limity. Stárnutí psa přichází pomalu a často nenápadně. Neexistuje jednoznačný moment, kdy se ze psa stane senior, ale určité změny chování starého psa vás na to mohou upozornit. Tyto změny nejsou důvodem k panice - ale signálem, že je potřeba přizpůsobit přístup i péči.

• U starého psa je běžné kolísání váhy. Může hubnout kvůli ztrátě svalové hmoty, nechutenství nebo onemocnění. Starý pes může hubnout, a to i při stejné chuti k jídlu - kvůli úbytku svalů, změnám metabolismu nebo problémům se vstřebáváním živin.
• Nezájem o jídlo může být přechodný (např. bolest psích zubů) nebo souviset se závažnějším zdravotním stavem.
• Pomočování neboli únik moči u starého psa může být důsledkem svalového ochabnutí, oslabení svěračů nebo neurologického problému.

Co je důležité pro staršího psa:

• Pohodlné místo a vhodný pelíšek na spaní, ve kterém se cítí bezpečně. Starší psy mohou ocenit ortopedické pelíšky.
• Nedovolte však psovi, aby se úplně vzdal pohybu. Starší psi mívají problémy s klouby, srdcem nebo páteří a neměli by sami chodit po schodech nahoru a dolů. Jejich stav se pomalu, ale jistě zhoršuje.
• Zajistěte pravidelné návštěvy veterináře, minimálně jednou za rok stojí za to zkontrolovat zdraví vašeho starého psího parťáka.
• Kontrolujte hmotnost psa, zejména pokud jde o nadváhu.
• Čistěte psovi zuby! Uvnitř úst se mohou tvořit zánětlivá ložiska, např.

Čtěte také: Hubnutí: Jak správně jíst po cvičení